Země: Norsko / Polsko Žánr: black metal / dark ambient Datum vydání: 21.2.2016 Label: Via Nocturna Tracklist: 01. Against Human Plague 02. Down Here 03. Unleashed the Storms 04. Dungeon of Rotting Corpses 05. Homines in igne morti 06. Decay 07. Satan’s Millenium [War cover] 08. Crawling Shadows 09. Drowned 10. Emotional Ecstasy [Beherit cover] Hrací doba: 38:57 Odkazy: – K recenzi poskytl: Via Nocturna / Dewar PR / Against PR

A.H.P., což předpokládám bude zkratka Against Human Plague, je poměrně nový projekt. Dle všeho byl sice založen již roku 2011, to jest před celými pěti lety, ale až doposud o něm nebylo vůbec slyšet a ty první roky vlastně byly při pohledu zvenčí úplně neviditelné. Důležitější informací však pro nás bude to, kdo za touhle kapelou stojí. Hlavním hybatelem A.H.P. je totiž jistý Gulnar, původem polský muzikant, který aktuálně bydlí v Norsku. Jeho stěžejním působištěm a také suverénně nejznámější kapelou jsou Illness, s nimiž už tím podzemním blackmetalovým rybníčkem brázdí pěkných pár roků a pod jejichž hlavičkou (samozřejmě i za pomoci ostatních kolegů z kapely) vydal čtyři dlouhohrající desky.

Další členové A.H.P. jsou tak nějak na úrovni záskoků nebo krátkodobého působení, ale asi se sluší zmínit, že úplně jednočlenný projekt to není a že se na tom podílejí i další lidé. Třeba baskytaru na debutové album „Against Human Plague“ nahrál Aro, což je sezónní člen Illness a vedle toho také hraje u polských deathmetalistů Masachist, což také není úplný noname.

Jak vidno, zkušenosti v pozadí A.H.P. dozajista jsou. Je tedy otázka, s čím formace na „Against Human Plague“ přichází. V boxu napravo už jste si určitě povšimli žánru black metal / dark ambient. Pokud jste se ovšem těšili na to, že od A.H.P. dostanete kombinaci obou těchto stylů, pak vás asi budu muset trochu zklamat. Jak je to možné a proč jsem to tam pak napsal? Inu, je to velmi jednoduché. A.H.P. nehrají kombinaci black metalu a dark ambientu. A.H.P. hrají buď black metal, anebo dark ambient. Buď tak, nebo tak, ale nikdy ne dohromady.

Ve výsledku tedy „Against Human Plague“ vypadá takovým způsobem, že se zde blackmetalové a darkambientní skladby střídají s železnou pravidelností. Každá lichá pozice patří velmi agresivnímu sypacímu černému kovu, zatímco sudé pozice v tracklistu okupuje minimalistické darkambientní šumění. To na jednu stranu samozřejmě ještě nemusí být špatně, ale kosa na kámen dopadne v momentě, kdy se začneme bavit o tom, jak jsou na tom A.H.P. s vlastní kvalitou obou nabízených žánrů.

Abychom byli úplně upřímní, ani v jednom případě to není žádná velká sláva. Sračka to sice také není, ale při vší úctě ke Gulnarovi, u „Against Human Plague“ bych se docela zdráhal mluvit o nějakém nadprůměru. Tenhle týpek nějaké skladatelské schopnosti určitě má, což v rámci Illness už prokázal, protože muzika téhle kapely je – alespoň soudě dle toho, co jsem měl zatím tu čest slyšet – pohodová a nelze jí upírat jistou úroveň. Přijde mi však, že v rámci A.H.P. se pustil do vcelku nezáživného hoblování, jehož hlavním smyslem i cílem je nezřízená agrese. To se svým způsobem povedlo, protože ten blackmetalový matroš je skutečně neurvalý. Ale to je asi tak všechno, protože nějakých nápadů nebo momentů, které by posluchače zaujaly, jde zde pomálu. Jedním z takových je finále prvního songu „Against Human Plague“ a druhým pak je celá píseň „Drowned“, jež se na rozdíl od zbytku blackmetalové části alba nese v pomalejším a atmosféričtějším tempu, což je po předchozím výplachu hned zábavnější.

Asi právě díky tomu jednostrannému zaměření je onen black metal prokládán minimalistickým dark ambientem, což mi z jistého úhlu pohledu dává smysl. A vlastně to lze i považovat za docela chytrý tah, jelikož díky tomuhle pravidelnému střídání dvou žánrů se „Against Human Plague“ stále dá vyslechnout bez sebemenších obtíží. Na druhou stranu, ani ten dark ambient není v podání A.H.P. až tak sugestivní, jak tenhle styl dokáže být u mistrů řemesla, takže ani tady vlastně nemohu mluvit o něčem, co by člověka usadilo. Přesto však nepopírám, že ta ambientní část „Against Human Plague“ mě baví o něco víc než ta metalová.

Pro pořádek se ještě sluší dodat, že se na „Against Human Plague“ nacházejí i dva covery. Prvním je „Satan’s Millenium“ původně od Švédů War. Dalším je poslední track „Emotional Ecstasy“ od kultovních Finů Beherit. Druhá jmenovaná smečka je předělávaná fakt hodně, ale většinou jde o štychy z „Drawing Down the Moon“; A.H.P. ovšem sáhli po skladbě z jejího experimentálního období, jmenovitě z alba „H418ov21.C“ (1994).

Celkově vzato se „Against Human Plague“ dá poslouchat a to jeho pojetí ve střídání black metalu a dark ambientu není v jádru blbé. Ve finále je dokonce tím jediným, co tu nahrávku drží nad vodou, jelikož kdyby A.H.P. hoblovali celých cca 40 minut tak, jak to předvádějí v blackmetalových kusech, tak by u toho člověk asi zhebnul nudou. Nicméně i tak nemůžu tvrdit, že by mě placka nějak výrazněji zaujala. Vlastně jsem si docela jistý tím, že se stane jedním z té spousty alb, na něž dost rychle zapomenu. Jednoduše proto, že „Against Human Plague“ ve své podstatě nenabízí nic zajímavého…