Aborted - The Necrotic Manifesto

Aborted – The Necrotic Manifesto

Aborted - The Necrotic Manifesto
Země: Belgie
Žánr: death metal
Datum vydání: 28.4.2014
Label: Century Media Records

Tracklist:
01. Six Feet of Foreplay
02. The Extirpation Agenda
03. Necrotic Manifesto
04. An Enumeration of Cadavers
05. Your Entitlement Means Nothing
06. The Davidian Deceit
07. Coffin Upon Coffin
08. Chronicles of Detruncation
09. Sade & Libertine Lunacy
10. Die Verzweiflung
11. Excremental Veracity
12. Purity of Perversion
13. Of Dead Skin & Decay
14. Cenobites

Hodnocení:
Ježura – 8/10
H. – 7/10

Průměrné hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Jak známo, člověk nemůže znát všechno, a tak se stalo, že i když death metal patří mezi mé oblíbené žánry, belgičtí řezníci Aborted vždy tak nějak profičeli okolo mě a ani se nezastavili na kafe. S deskou “The Necrotic Manifesto” ale tohle naše vzájemné obcházení konečně vzalo za své a já říkám ještě že tak, protože konečně začínám chápat, proč je o téhle partě tolik slyšet.

Byl jsem si velmi dobře vědom, že Aborted nejsou žádní cucáci, a stejně tak mi neuniklo, že přinejmenším předcházející řadovka “Global Flatline” sklízela ovace snad všude, kam strčila svůj zahnívající frňák. Zároveň jsem ale trpěl utkvělou představou, že Aborted hrají tak extrémně brutální nářez, ve kterém najdu asi stejné zalíbení jako v tvorbě Cannibal Corpse nebo Suffocation, tedy vesměs žádné. Pravdu jsem měl v tom, že se s tím Aborted vážně nemažou a jejich muzika je fakt pořádná rána do držky. Jenže světe div se, “The Necrotic Manifesto” i při vší té brutalitě stíhá být promakaným a zábavným dílem, které vyloženě přetéká šťavnatými plody práce vynikajících muzikantů.

Aborted si zjevně osvojili jednu velmi důležitou věc, a sice že i ve vysokém tempu a pod náporem nelidské smršti riffů nezapomínají být čitelní. Jednak je to poměrně dynamickou strukturou skladeb, díky které nehrozí žádná nuda, a druhak schopností napsat party, jež vás svou rytmikou a melodikou zatlučou tak hluboko do podlahy, jak jen to je možné, a vy za to ještě ochotně poděkujete. “The Necrotic Manifesto” je zkrátka albem, které v sobě míchá bestiální zvířeckost s drtivou těžkopádností, to vše navíc nadopované lehkonohým a neuvěřitelně nasraným tahem na bránu, který takřka nepolevuje, a funguje to vážně výborně.

Takovéhle výsledky ale nevznikají jen tak z ničeho nic a “The Necrotic Manifesto” je toho zářným příkladem. Všechna ta chvála totiž pramení z fenomenální technické zdatnosti muzikantů a jejich schopnosti tuto zdatnost dostatečně zúročit. Naprosto každá dílčí složka alba je na velice vysoké úrovni, a ať už ukážete na kteroukoli z nich, je vždy o co stát. Zatímco se baskytara možná maličko schovává a pracuje spíše nenápadně ve prospěch celku, kytary neustále dodávají zajímavě a nápaditě vystavěné riffy, neštítí se ani melodického sólování a přiměřeného střídání výrazů a strunné gró desky v režii pánů Tunkera a bij de Leije má fakt grády. Pozadu nezůstává ani principál Sven de Caluwé, který předvádí vážně úctyhodné vokální eskapády, a já fakt zírám, jak se svým hlasem umí pracovat, ale mužem číslo jedna celé desky je pro mě stejně bubeník Ken Bedene. Co ten chlap pro tuhle desku natloukl, to je vážně na medaili, protože si nepamatuji, kdy jsem naposledy v rámci žánru (a nejen v něm) slyšel tak členitou, promyšlenou, neuvěřitelně nápaditou a přitom dokonale přesnou hru. Nestává se mi často, že bych byl ochoten poslouchat jenom samotnou bicí stopu, ale tohle je rozhodně jedna z těch vzácných výjimek.

Na takhle parádních základech se samozřejmě staví jedna radost a “The Necrotic Manifesto” z toho ohromně těží. Aborted hned v začátku nasadí kurevsky vysokou laťku a tu drží celých dvaačtyřicet minut, na které to deska dotáhla. To je sice na death metalovou nahrávku poměrně vydatná stopáž, ale Aborted jasně dokazují, že když se to umí, člověku to ani nepřijde a album vzápětí klidně otočí znovu. Ta muzika je totiž vedle již opěvované technické a kompoziční úrovně parádně pestrá a skladby s jedinou výjimkou v podobě závěrečně pětiapůlminutovky “Cenobites” se ani nepřibližují čtyřminutové metě. Tohle všechno pohromadě má za následek jediné – “The Necrotic Manifesto” nemá šanci začít nudit, a jakkoli je to nemilosrdný nátěr, ze kterého by si nejedna slabší povaha mohla odnést nepěkné trauma, funguje jak na ploše jednotlivých skladeb, tak v celé své délce, a to více než dobře.

Vytahovat na světlo konkrétní skladby se mi moc nechce. Je sice fakt, že některé se zaseknou do paměti snáze než jiné, ale skvělé jsou všechny a většina z nich obsahuje vyloženě excelentní momenty. Přesto mi to ale nedá a alespoň dvě jmenovat musím. První z nich je plnohodnotný otvírák “The Extirpation Agenda”, který mě nepřipraveného na věci budoucí při prvním setkání úplně rozebral a zatím se mu to daří opakovat. Druhým ambasadorem desky je pak již vzpomenutá “Cenobites”, která je nejen suverénně nejdelší, ale také nejmelodičtější a nejepičtější skladbou alba, a jejím prostřednictvím “The Necrotic Manifesto” luxusně graduje a finišuje. Opět ale zdůrazňuji, že si celé album udržuje konstantně vysokou kvalitu a žádná ze třinácti regulérních skladeb (intro “Six Feet of Foreplay” se mi do toho počítat nechce) nikterak nezaostává.

Myslím, že už nemá smysl to protahovat a nadále oddalovat jasný verdikt. Aborted nahráli zatraceně parádní fošnu, která je pro žánrovou konkurenci hozenou rukavicí, k jejímuž zvednutí bude zapotřebí velké smělosti. K absolutní extázi “The Necrotic Manifesto” sice pořád nepatrný kousíček chybí, ale čert to vem, protože už takhle je to naprosto vynikající zářez a já jsem hodně dlouho neslyšel death metalovou desku, která by mě takhle bavila. Pro příznivce žánru naprostá povinnost!


Další názory:

Jestli si někdo myslel, že Aborted už na své novince nebudou hrát ten svůj extrémní (brutal) death metalový náser, asi byl hodně bláhový, protože na pořádné zvěrstvo již tihle Belgičané mají skoro patent a na novince “The Necrotic Manifesto” tomu samozřejmě není jinak. Na minulé fošně “Global Flatline” kapela po dost nepovedeném “Strychnine.213” opětovně chytila vítr do plachet, přičemž na “The Necrotic Manifesto” se ve výborné kvalitě opět pokračuje. Na nejlepší fláky z diskografie Aborted (čímž mám na mysli především “Goremageddon: The Saw and the Carnage Done”) sice nejnovější nahrávka zdaleka nemá, ale když si vezmu poslední tři počiny (včetně novinky), vychází mi z toho “The Necrotic Manifesto” jako vítěz, protože mě osobně baví ještě o kousek víc než “Global Flatline”. Novou placku oproti jejímu předchůdci především nezabíjí délka, protože “Global Flatline” mě ke konci už docela nudilo, kdežto novinka se poslouchá úplně v pohodě celá. Jako vrcholy “The Necrotic Manifesto” bych osobně označil hitovou “Coffin Upon Coffin” (to vyřvávání názvu songu se okamžitě vryje do paměti), našlapanou “Sade & Libertine Lunacy” a trochu osvěžující “Cenobites”, jíž bych jen možná osobně zařadil o trochu dřív než na konec placky. Ale i tak se samozřejmě jedná o povedený nářez, z něhož by fandové Aborted rozhodně neměli být zklamáni…
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.