Acrimonious - Eleven Dragons

Acrimonious – Eleven Dragons

Acrimonious - Eleven Dragons

Země: Řecko
Žánr: black metal
Datum vydání: 20.3.2016
Label: World Terror Committee

Tracklist:
01. Incineration Initiator
02. The Northern Portal
03. Damnation’s Bells
04. Satariel’s Grail
05. Elder of the Nashiym
06. Kaivalya
07. Qayin rex mortis
08. Ominous Visions of Nod
09. Stirring the Ancient Waters
10. Litany of Moloch’s Feast
11. Thaumitan Crown

Hrací doba: 66:38

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
World Terror Committee

Není Black metal jako black Metal. Někteří se soustředí na atmosféru opomínaje technickou stránku věci, a když se jim to náhodou vydaří, dostane se nám, posluchačům, nádherně uhrančivého primitivismu. A všichni známe nesmrtelné desky, jejichž tvůrci k tvorbě přistoupili zrovna takhle. Opačný přístup není také od věci, ale zatímco v blacku někdy prochází i to největší diletanství (zda právem, je už diskutabilní), chybí-li v hudbě, která se označuje jako technicky a řemeslně vyspělá, atmosféra, tak se těžko jedná o víc než jen bezduchou emulaci. A kde si tedy stojí dnes recenzovaní Acrimonious?

Ti na scéně fungují od roku 2003 a hned s první deskou „Purulence“, jež vyšla o šest let později, se vyprofilovali jako kapela, kterou neradno přehlížet. Mě osobně debut ve své době příliš neoslnil, ale podzemní smetánka to zřejmě viděla jinak, protože opravdu nebylo těžké na Acrimonious narazit v těch „správných“ zinech. Trochu jiná situace nastala s ambiciózní „Sunyata“ (2012), kterou více do širšího povědomí postrčili mediálně aktivnější a tehdy ještě mnohem renomovanější Agonia Records. Na dvojičce se také konečně sešla současná sestava. Cain Letifer, kytarista a hlas kapely, si k sobě přizval hudebně i ideologicky podobně smýšlející muzikanty (Semjaza 218 & C. Docre) a nahrávací sestavu tehdy doplnil i ar-Ra’d al-Iblis. „Sunyata“ bylo mimochodem velice dobré album, z něhož si některé skladby připomínám doteď. To pochopitelně, společně s výbornou (!) deskou spřízněných Thy Darkened Shade, jen přiživilo má očekávání ohledně „Eleven Dragons“ a já mohu s radostí rovnou uvést, že je Acrimonious překonali.

Abych se vrátil k prvnímu odstavci. „Eleven Dragons“ představuje Black Metal vysoce sofistikovaného vyznění, ale esence (!) tady rozhodně nechybí. Co se týče odstavce druhého, zde jsem zmínil Thy Darkened Shade. Novinka Acrimonious byla nahrána ve studiu Sitra Ahra, v němž operuje riffmistr Semjaza, a ten kromě mnoha nepřehlédnutelných uměleckých otisků desce daroval i výtečný zvuk (k míchání a masteringu si kapela přizvala člověka zvenčí). Ostatní členové mimochodem vypomáhají v živé inkarnace Thy Darkened Shade, což svědčí o jisté technické vyspělosti, která je na „Eleven Dragons“ patrná, ale až na pár divočejších pasáží nelze tvrdit, že by pánové svou zručnost vystavovali nějak zvlášť na odiv.

Nevím, zda bych z přítomných 11 skladeb (význam jedenáctky zde snad není nutné vysvětlovat) dokázal vypíchnout tu nejlepší, nejoblíbenější. Chvíli se tak jevila třeba démonická „Qayin rex mortis“, hluboký dojem zanechaly i jímavá „Litany of Moloch’s Feast“ nebo úvodní „Incineration Initiator“. Každá píseň má ovšem své silné nápady a je stylizována jinak než ostatní. Někdy je v hudbě evidentní posvátná úcta vůči „De mysteriis Dom Sathanas“ (a samozřejmě i vůči dalším klasikám černého kovu), jinde problesknou aspekty starého řeckého blacku a rozhodně nelze opomenout citelný vliv poctivého metalu. Minimálně vliv takových Iron Maiden je tu v mnoha pasážích zřejmý.

Často se v článcích odvolávám na pocity a stavy vytržení, mrazení apod. U poslechu „Eleven Dragons“ se mi tohoto nedostává a tou nejmagičtější skladbou Acrimonious v tomto ohledu stálé zůstává „Adharma“ ze „Sunyata“. Avšak jediným doopravdy důležitým faktem je to, že mě poslech „Eleven Dragons“ ohromně baví. Srovnání se nabízí třeba s minule recenzovanými Venenum, které jsem spíše sepsul. Obě kapely jsou hudebně opravdu na výši, ale Acrimonious jsou dle mého názoru mnohem autentičtější a vynalézavější

„Eleven Dragons“ je povšechnou oslavou pravého Black Metalu. Neuctivě řečeno deska, kterou by dnešní Watain rádi nahráli, ale už na to zřejmě nemají dostatek sil a inspirace. Stručně a jasně, Acrimonious stvořili vysoce nadprůměrné album, originál je nezbytnost a tuším, že velká vrstva prachu na něj sedat nebude.

Acrimonious


7 komentářů u „Acrimonious – Eleven Dragons“

  1. Až na tu zbytečnou poznámku o Watain ok. Nevytvářejme falešné domněnky o tom kdo by co rád nahrál a nenahrál. Když byl black metal na dně gay žumpy atp.,tak Watain byli ti kdož se chopili praporu v první linii.
    Za trest si dej dneska 3x otčesatanáš !!! a budiž ti odpuštěno…….

    1. Otčesatanáš si asi nedám ani jeden, ale Casus Luciferi bych si mohl brzy prohnat hlavou. Holt si rýpnu rád, i když Watain velice respektuji. Poslední desky byly fajn, problém vidím právě v těch bombastických prohlášeních, které někdy vypustí a hovno z toho. Zásluhy upřít nelze, to ne. Otřu se tím i o Kubánce; Watain, Funeral Mist, Ofermod a další do BM, který byl prolezlý vyprázdněnými kopírkami, nepovedenými experimenty, načernalým plastic-popem a poloretardovaným NSkem, zase vnesli ďábla a fanatický zápal, prostě oživili esenci. V té době jsem sice hustil max. The Offspring, ale i dnes jde vidět, že ten přelom milénia nebyl pro Black Metal úplně zdravým obdobím, i když i tehdy samozřejmě vznikaly výborné nahrávky.

      1. Nikdo nikomu nebere zásluhy, to tu snad nikdo netvrdí, že se některým nedostalo, co si zasloužili.To, co jsem tím chtěl říct, je to, že borci se svezli na nějakém failu a udělali si z toho odboj, že “my to tady ovládnem.” Co se stalo? Vzniklo milion jiných kopírek, všichni přísahali na peklo a stavěli svícny na pódium. A já nepopírám, že to bylo to, co mě k BM zase tak nějak přivedlo zpátky. Ale nakonec, vždyť všichni tři píšeme v podstatě to samé, jen to vidíme víc/míň nadšeně.

  2. Je to jen taková lehká nadsázka, nebrat prosím smrtelně vážně…………… ale je to pro mě období pádu a rozkmotření Gorgoroth, soudy, přiznání, modní přehlídky atp. Nechce se mi to podrobně rozebírat, to psaní je zkreslující.

    1. No, já mám za to, že to je hláška, se kterou přišel sám Danielsson a postavil na tom obrodu black metalu. Já samozřejmě chápu, co myslíš, ale kvůli tomu co udělala jedna kapela (nebo se s ní stalo) se přece BM nepropadl do sraček a bylo třeba nastolit nový řád nebo teda spíš vrátit věci na svůj flek :o)…to mi příjde stejně ustřelené, jako to, že se Watain postavili do frontline a celé to spasili. To ale nemění nic na tom, že Watain silno uctívám. :o) Jinak Acrimonious vynikající.

      1. aha, tak to opravdu přísahám, že nevím, že to řekl Danielsson, to bych použil jiný termín ha ha. To byl takový souběh vícero událostí tehdá. Nebyl to jen Gorgoroth. A samozřejmě netvrdím, že to celé spasili Watain, ale byli v první linii.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.