Země: Velká Británie Žánr: pop Datum vydání: 20.11.2015 Label: XL Recordings Tracklist: 01. Hello 02. Send My Love (to Your New Lover) 03. I Miss You 04. When We Were Young 05. Remedy 06. Water Under the Bridge 07. River Lea 08. Love in the Dark 09. Million Years Ago 10. All I Ask 11. Sweetest Devotion Hrací doba: 48:25 Odkazy: web / facebook / twitter

První pohled (H.):

Od minulého „21“ sice uběhly jen čtyři roky, než anglické zpěvačce Adele vyšla novinka „25“, ale pocitově se zdálo, jako kdyby to bylo déle. Když totiž veleúspěšné „21“ přestalo být horkou novinkou, na album dosedla první vrstvička prachu a místo na výsluní zájmu dočasně přebrali jiní interpreti, nastalo docela regulérní ticho, během něhož se Adele stáhla do ústraní. Nějakou dobu o ní nebylo příliš slyšet a hladinu rozčeřila pouze skladba „Skyfall“, již zpěvačka napsala a natočila pro 23. filmovou bondovku téhož názvu.

Mohlo se zdát, že byla ona přestávka způsobena mateřstvím, protože v roce 2012 Adele porodila své první dítě, nicméně jak se později ukázalo, velkou roli v oné prodlevě před vydáním „25“ hrál i tvůrčí blok. Nakonec ale vše dopadlo dobře a Adele novinku přece jen dala dohromady… i když, vážně to dopadlo dobře?

„25“ patří k těm albům, která jsou již předem „odsouzena“ k úspěchu. Obě předchozí desky se prodávaly jak na běžícím páse a novinka na tom není jinak. „25“ trhlo první místo v prodejních žebříčcích takřka po celém světě (Českou republiku nevyjímaje, největší trhy jako USA, Německo, Velká Británie, Kanada nebo Francie taktéž nevyjímaje), na mnoha místech se dokonce stalo nejrychleji se prodávající (tj. v prvním týdnu po vydání se prodalo nejvíc kopií) nahrávkou vůbec a teď už se počet udaných kusů počítá na milióny.

Co si budeme povídat, tohle nemůže být žádným velkým překvapením pro nikoho, kdo poslední roky nestrávil v jeskyni. Adele obecně patří k extrémně úspěšným interpretům a na novinku se navíc čekalo relativně dlouho. Nicméně, řekněme si to na rovinu, hudebně „25“ za svými předchůdci citelně ztrácí, dokonce takovým způsobem, že bych se po výborném „21“ nebál hovořit o zklamání. A novinka neprohrává jen vedle „21“ – jen samotná jednohubka „Skyfall“ strčí celé „25“ do kapsy, což samozřejmě není zrovna ideální stav.

„25“ má jeden zásadní problém – chybí zde ty skutečně silné skladby, s nimiž Adele dokázala uhranout snad i ortodoxním uctívačům Gorgoroth. Není tu žádné další „Set Fire to the Rain“, „Rolling in the Deep“ nebo „Skyfall“, díky čemuž „25“ působí trochu… inu, prázdněji. Rozhodně tu je několik dost příjemných písniček, mezi něž patří třeba pilotní singl „Hello“. Ten se sice na první poslech tvářil poněkud mdle, nicméně se mu musí nechat, že si mě postupně získal – poklidné sloky i procítěný refrén spolu fungují a dávají dohromady jeden ze dvou nejvyšších vrcholů „25“.

Začátek desky vůbec vypadá relativně slibně a nevěští, že by „25“ mělo být tak utahaným albem. „Send My Love (to Your New Lover)“ s nečekaně hravou rytmikou se mi taktéž líbí a třetí „I Miss You“, přestože tato už lehce začíná zavánět trochu kýčem, zachraňuje výtečný vypjatý refrén. Bohužel, z dalších písní už mě skutečně baví pouze sedmá „River Lea“, jež hodně překvapivě dýchá jakousi mystikou a ukazuje, že když se chce, tak to prostě jde. Měl-li bych zvolit jediný vrchol „25“, pak bych ukázal právě na „River Lea“, protože ta mě baví ještě více než „Hello“ a není na rozdíl od ní ohraná díky neustálému omílání v rádiích (ne snad, že bych poslouchal rádio, ale když ten song hraje i v konzumu, kam si jde člověk koupit čůčo a pár rohlíků…).

Jenže to máme čtyři skladby, které se povedly. Na „25“ je ovšem celkem 11 písniček (v základní verzi). A právě zde přichází kámen úrazu, jelikož většinu hrací doby alba tvoří pomalé cajdáky, které sice k Adele tak nějak patří, protože její hudba je přece jen spíš poklidnější, ale tentokrát… prostě je těch klavírních balad přespříliš a leckde navíc zavánějí regulérním kýčem. Nejvíce na tohle trpí „When We Were Young“, „Love in the Dark“ nebo „All I Ask“. A když už se objeví něco, co není další unavená balada nebo „River Lea“, tak to také není moc velká výhra. Tohle tvrzení směřuji především na adresu „Water Under the Bridge“, jež na první poslech mezi tím zbytkem působí skoro až svěže, ale hodně rychle mě přestala bavit. Kdybych chtěl být svině, tak by se vzhledem k takové koncentraci vaty (nazývejme věci pravými jmény) skoro i hodilo říct, že onen tvůrčí blok je na „25“ prostě cítit…

Nepříliš silnou skladatelskou formu se „25“ samozřejmě snaží dorovnat na jiných frontách. Adele možná měla slabší autorskou chvilku, ale o jejích hlasových schopnostech to neplatí. Jinými slovy, o tom, že je Adele skutečně fenomenální zpěvačka, prostě není sporu. A také se toho zpěvem snaží zachránit co nejvíce, vkládá do toho spoustu emocí a především v refrénech mnohdy dokáže v dobrém slova smyslu přitlačit na pilu. Ostatně, zejména díky ní a jejímu výkonu se „25“ stále dá poslouchat. Sice je ten samotný materiál místy natolik nudný, že nelze tvrdit, že by jej Adele vyloženě zachraňovala, ale stále to celé táhne nahoru. Nejsem si moc jistý, zdali bych tu samou desku doposlouchal do konce, pokud by ji nazpíval někdo jiný, kdo nemá takové vokální charisma.

Stejně tak produkce alba je samozřejmě po všech směrech vypiplaná, takže i „25“ provázejí bohaté, avšak stále střízlivě pojaté aranže. Pod první slupkou zdánlivě minimalističtějšího chytrého popu tak opět plavou další jemné melodie a nuance nebo doprovodné zpěvy. Tomu se nedá nic moc vytýkat a je znát, že je to vše vymyšlené, nazvučené a poslepované s nejvyšší profesionalitou, která na deskách takového kalibru být prostě musí. Například mnohé smyčcové pasáže ovšem působí lehce kýčovitě, ale to už tak prostě bývá, když album po okraj natřískáte tklivými baladami a snažíte se jejich procítěnost umocnit táhlými tóny těchto nástrojů.

Sundejme klapky z očí a nenechme se strhnout mamutí prodejností a ohromným komerčním sukcesem „25“. Novinka je prostě nejméně záživná ze všech tří dosavadních nahrávek Adély (co ještě nevečeřela). Album je sice po všech možných stránkách ošetřeno s maximální pečlivostí a na nejvyšší úrovni, ale tak trochu postrádá to elementární jádro, které dělá dobrou hudbu dobrou hudbou – prostě zde chybí silné nápady a silné skladby.

---

Druhý pohled (Kaša):

„Hello, it’s me…“ pěje Adele v úvodu klipové písně „Hello“ a dává tak na vědomí, že je potřeba s ní po menší rodičovské pauze opět počítat. Já se ale ptám, jestli je to opravdu tak žhavé, aby se dalo hovořit o plnokrevném pokračování úspěšného předchůdce „21“? Nevím jak vám, ale mně přijde, že když člověk začne přehlížet tu mediální masáž, která oslavuje příchod takřka alba desetiletí, tak mám takový neblahý pocit, že „25“ kvalit svého předchůdce ani zdaleka nedosahuje.

Nebudu popírat, že Adele má dar od boha. Její hlas je prostě a jednoduše fantastický a i na „25“ je vážně radost ji poslouchat, protože jsou případy, kdy šperkuje hudebně už tak povedené skladby, což je příklad slušně gradované „Hello“, ale stejně tak dokáže pozvednout relativně nezáživnou skladbu nad úroveň jejího vlastního standardu, což je případ třeba čtvrté „When We Were Young“. Ta totiž není v jádru ničím jiným než klasickou piáno-baladou s rukopisem Adele, ale procítěnost vokálního přednesu a silný refrén s touto nijak zajímavou věcí dělá divy.

Bohužel jsou zde i případy, kdy to tak dobře nedopadlo, a když to trochu zobecním, tak mluvím takřka o celé druhé polovině desky. Od skončení „Water Under the Bridge“ se až do konce hrací doby neděje mnoho zajímavého, a pokud opomenu povedené smyčcové aranže v „Love in the Dark“ a melodicky příjemnou „Sweetest Devotion“ v závěru, tak mě nenapadá snad už nic.

Jasně, nesmím zapomenout na to, že Adele je skvělá zpěvačka, ale ani ona nedokáže na svém charismatu utáhnout řadu nezáživných balad, díky nimž je druhá polovina slabší než ta první, kde mám alespoň dojem, že Adele nespoléhá jen na svůj projev a něco se v jejich písních děje i skladatelsky. Mimo již zmíněné dvojice „Hello“ a „When We Were Young“, což jsou vážně trefy do černého, je to nezvykle rozverná „Send My Love (to Your New Lover)“, kvalitní balada „Remedy“ a koneckonců i „Water Under the Bridge“. Ten zbytek mě už tolik nebere, bohužel.

Je mi jasné, že prodávat se „25“ bude i nadále jako prase a v rádiích zaboduje každý singl, který Adele vyšle, takže moje nespokojenost nikoho z fanoušků zajímat nebude, protože ti jsou rádi, že mají po čtyřech letech na stole novou desku své dokonalé bohyně. Ale přesto není fakt, že Adele vydala novou desku, zárukou toho, že to bude geniální počin. A „25“ budiž důkazem. Dobrá, nikterak skvělá nahrávka.

---