Aetherius Obscuritas - Ventus

Aetherius Obscuritas – Ventus

Aetherius Obscuritas - Ventus
Země: Maďarsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 1.1.2012
Label: Paragon Records

Tracklist:
01. Hideg tűz
02. A múltunk hatalmával (Heavy Marching version)
03. A mámor lovasai
04. Még az élet előtt
05. Maradok (Early Nightfall version)
06. Doktor Ox teóriája
07. Emlékszem
08. Álom (Restless Slumber version)
09. A szél súlya
10. Cold Fire

Hodnocení:
H. – 6,5/10
Zajus – 6,5/10

Odkazy:
web / facebook

Lidé, kteří podzemní black metalovou scénu sledují podrobněji, už jméno maďarských Aetherius Obscuritas jistě zaregistrovali již s počinem “Víziók” (2007), maximálně pak s albem “Black Medicine / Fekete orvosság” (2009), ale z pohledu širší metalové obce se však jedná o skupinu spíše méně známou. Přesto ne nekvalitní či dokonce zbytečnou, vlastně právě naopak. Aetherius Obscuritas jsou jednou z těch formací, které sice možná nejsou na výsluní přízně většiny fanoušků, nejsou v popředí zájmu, neobjevují se na obálkách metalových magazínů ani na soupiskách velkých festivalů, ale místo toho odvádějí tu tolik potřebou a nepříliš viditelnou černou práci v pozadí a svou činností udržují při životě tolik potřebné undergroundové podhoubí, bez něhož by se dle mého názoru scéna neobešla. A kromě toho je také muzika Aetherius Obscuritas jen tak mimochodem i dobrá, což je samozřejmě to nejdůležitější.

V návaznosti na to, co jsem řekl výše, lze asi vcelku logicky odvodit, v jakých kvalitativních hodnotách se budou Aetherius Obscuritas pohybovat. Nejedná o žádnou extrémní pumelici, která by bortila ušní bubínky všem široko daleko, žádné geniální dílo, ale velice slušný a kvalitní nadprůměr, který člověka zabaví. Stylově se Aetherius Obscuritas pohybují v mezích více či méně syrovějšího black metalu, ale ty tam jsou časy, kdy kapela disponovala pověstným bzučivým zvukem, neboť už “Black Medicine / Fekete orvosság” přineslo výrazné zlepšení produkce, a nutno říct, že aktuální novinka “Ventus”, kterážto je již šestým dlouhohrajícím zářezem na pažbě těchto Maďarů, v tomto trendu pokračuje.

Mírným zklamáním na “Ventus” je z mého pohledu fakt, že hned trojice skladeb z celkového počtu deseti kousků jsou znovunahrané starší věci, o čemž jsem přesvědčen, že by na řadové desce přece jen být nemělo. U začínající skupiny, která na svůj debut předělá nějaký kousek z demo éry, bych to samozřejmě pochopil, ale Aetherius Obscuritas za sebou přece jen mají už deset roků a několik alb. Pokud někdo předchozí nahrávky nezná, asi mu to vadit nebude, jestli si toho vůbec všimne, jelikož i ty starší písničky mezi ty nové songy bez problému sednou, což je dáno tím, že Aetherius Obscuritas drtí vesměs pořád to svoje, nepočítáme-li již zmiňovanou mírnou změnu produkce. Je ale pravda, že všechny ty tři songy jsem neznal ani já a původní verzi “Álom”, která se původně objevil na demu “Sötét prófécia” (2004), jsem si pro potřeby recenze musel zpětně dosehnat, abych měl přehled. Jen pro pořádek, těmi znovu nahranými vály jsou kromě “Álom” ještě “A múltunk hatalmával” původně z alba “Layae bölcsõje” (2006) a “Maradok” z velkého debutu “Az éjszaka császára” (2004). Z těchto tří u mne vede jednoznačně “A múltunk hatalmával” s několika opravdu skvělými momenty, ale i “Maradok” je výborná. Kromě toho je tam ještě jedna z těch nových písní dvakrát – v maďarské (“Hideg tűz”) a anglické (“Cold Fire”) verzi. Takže nových skladeb je tedy vlastně jen pouhých šest.

Výhodou Aetherius Obscuritas bylo vždy to, že jejich desky jsou kvalitativně velmi vyrovnané a konzistentní, žádné písničky nevyčnívají nad ostatní, což budí dojem vyrovnaného celku. S tím se pojí i to, že v každé skladbě do jedné najdeme velice podařené momenty, jež člověku zůstanou v paměti a které zároveň zajišťují to, aby se jednotlivé položky tracklistu neslévaly mezi sebou do jedné velké koule. Někdy je to třeba velice chytlavá pasáž, u níž má člověk chuť si pořádně zamlátit palicí, jinde je to zajímavá melodie, někdy překvapí i kytarové sólo, byť třeba krátké (to je případ “Doktor Ox teóriája”, jež dle mého patří k vrcholům celého “Ventus”), sem tam vykouknou i letmé dotyky kláves, ale to už opravdu spíše minimálně.

Aniž bych si jakkoliv protiřečil s tvrzením o vyrovnanosti alba, přece jenom mám nějaké ty osobní vrcholy. Kromě již zmiňované “Doktor Ox teóriája” jsou to naprosto paradoxně ty znovu nahrané “A múltunk hatalmával” a “Maradok” (tady už bych si možná mohl trochu protiřečit, ale čert to vem, tyhle songy se Arkhorrlovi vážně povedly), ale za zmínku jistě stojí i úvodní “Hideg tűz” nebo předposlední “A szél súlya”.

Aetherius Obscuritas

Před koncem recenze zbývá rozřešit ještě jednu ne zrovna nedůležitou otázku – komu je vlastně “Ventus” určeno? Inu, jak to jen říct… fanouškům black metalu přece, to dá rozum. Lidé, kteří černému kovu obvykle neholdují, asi při dostání chuti na tento žánr sáhnou spíše po nějakém známějším a osvědčenějším jménu (minimálně z toho důvodu, že se k Aetherius Obscuritas jen těžko dostanou sami od sebe bez cizího přičinění), ale kdyby jim čistě náhodou padl sluch na tyto Maďary (resp. spíše Maďara, neboť Arkhorrl je vlastně jediný stálý člen, zbylí hudebníci jsou oficiálně pouze koncertní výpomoc), rozhodně není vyloučeno, že by zde nebyla šance, že by se jim to nelíbilo. Jak již totiž bylo řečeno, současní Aetherius Obscuritas už produkují takovou muziku, že by s ní neměl mít problém ani ne-black metalový smrtelník. Ona méně podzemní produkce a výrazná melodika tomu jen nahrávají. Osobně bych za normálních okolností dal takovému materiálu známku 7 nebo dokonce 7,5, avšak díky zádrhelu se třemi přehranými věcmi a jedné duplicitě musím snížit na 6,5 bodů…


Další názory:

O Aetherius Obscuritas jsem dosud neslyšel, a tak jsem pobídku k poslechu od redakčního kolegy a zkušeného black metalisty bral s obezřetností. Faktem je, že mě na Aetherius Obscuritas zaujal už původ, jelikož v poslední době čím dál více holduji maďarským hudebníkům. Minimálně prvních několik poslechů mě “Ventus” vcelku bavil, byť si ode mě nikdy nevyžádal stoprocentní koncentraci. Problém nastal ve snaze vybavit si nějaké záchytné momenty alba, něco, co by mi uvízlo v hlavě. Jednoduše jsem jen tušil, že to byl nějaký black metal s lehce garážovou produkcí. Dokonce jsem si ani nevšiml, že album otevírá a uzavírá v podstatě ta samá skladba. Ta ostatně patří spolu s druhou “A múltunk hatalmával” k tomu nejlepšímu, co se na “Ventus” nachází. Zbytek alba není rozhodně špatný, a pokud holdujete black metalu a nevíte kam sáhnout, pak vám Aetherius Obscuritas rád doporučím. Pokud byste ovšem chtěli poznávat, proč je černý kov mnohými považován za nejlepší metalový žánr, jistě najdete i lepší alba.
Zajus


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.