Afsky - Afsky

Afsky – Afsky

Afsky - Afsky

Země: Dánsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 31.10.2015
Label: selfrelease

Hrací doba: 17:58

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

V rámci metalového undergroundu má jisté jméno švédská formace s názvem Avsky. Mě osobně tahle skupina poměrně baví a zejména (stále ještě) poslední album „Scorn“ bylo povedené. Skupina z dnešní recenze se jmenuje takřka stejně, rozdíl je jen v jednom písmenku, avšak se švédskými skoro-jmenovci nemá společného vlastně nic vyjma blackmetalového žánru a severského původu.

Projekt Afsky pochází z Dánska a stojí za ním Ole Luk, jehož můžete znát z kapely Solbrud. V rámci Afsky se chlapec pustil na pole depresivněji laděného black metalu a výsledkem jeho snažení jsou doposud dva počiny – jedná se o letošní singl „Vinteren bæres ind“ a o bezejmenné EP, jež vyšlo už loni digitálně, ale až letos na CD v limitované edici sta kusů. A právě na toto minialbum se nyní zaměříme.

„Afsky“ nabízí tři skladby o délce 18 minut, v jejichž rámci se ani náhodou neděje nic originálního nebo snad dokonce revolučního. Jedná se o muziku, která je uzamčená v pevně daných a jasně vytyčených žánrových mantinelech, nemá zájem se z nich dostat, a dokonce se za to ani nestydí. Připravte se na zastřený syrový sound, řezavé kytary a samozřejmě nezbytný mrazivý jekot. Rychlé vichřice, při nichž si lze vzpomenout třeba na rovněž dánský projekt Angantyr, se vcelku pravidelně střídají s pomalejšími pasážemi s typickou DSBM melodikou a brumlající baskytarou. Tohle je krásně slyšet třeba ve druhé „Et sidste farvel“, jež je také asi tím nejlepším, co EP nabízí. Ačkoliv ani třetí „Velkommen til dødsriget“ není špatná.

Ono vlastně celé „Afsky“ není špatné. Je to sice tuze neoriginální a nijak to nevybočuje ze žánrového standardu (snad až na rockové kytarové sólo v úvodní „Frosten knuger sjælen i graven“, avšak to je ve výsledku jen detail, jenž toho na celkovém dojmu z EP příliš změnit nedokáže), ale nakonec se to poslouchá vcelku příjemně. Netvrdím, že je to nějaký zázrak, to tedy není ani omylem, protože na lepší hodnocení jak „poslouchá se to příjemně“ minialbum skutečně nemá.

Říct o něčem, že je to průměr, většinou zní jako nadávka a všeobecně je to považováno za známku nepovedené nahrávky, již nemá cenu poslouchat. To dle mého názoru není úplně šťastné. Takový ten sympatický lepší průměr je možná trochu obyčejný, ale úplně pohodově poslouchatelný, lze se u něj na chvíli pobavit a zaryté příznivce stylu může i uspokojit. A přesně takovéhle „Afsky“ je.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.