Agressive Fest 8 poster

Agressive Fest 8

Agressive Fest 8
Datum: 26.7.2014
Místo: Česká Lípa, vodní hrad Lipý
Účinkující: Backfist, Crippled Fingers, Diligence, Incarnate, Pertho, Pikodeath, Streetmachine, We All Gonna Die

Intro:

O severočeském městě Česká Lípa se rozhodně nedá tvrdit, že by to zrovna byla Mekka metalové muziky. Snad jediná kapela, která si vybudovala nějaké trochu slušnější jméno v rámci undergroundu, je dnes už nefungující death metalová formace Laniena Mentis; poslední dobou je poměrně slyšet o moderních Area Core a sem tam někomu může být trochu povědomé i jméno Unaffected Evolution, kteří se v roce 2010 mihli i na Brutal Assaultu. Skupin tu sice působí mnohem více, ale jde spíš o záležitosti lokálního významu.

Ani co do koncertů se nedá tvrdit, že by šlo o zrovna nejaktivnější město, ale v tomto ohledu (a už relativně dlouhodobě) tu fanoušky živí především kapela Incarnate, jež svého času v nedalekých Starých Splavech pořádala mezi místními již kultovní sešlosti Graveyard Full of Fun, kde jsem si i já osobně mnohokrát velice zodpovědně ožral držku (což bylo ještě v době, kdy jsem zastával filozofii, že jak se člověk neztříská na plech, tak to není metal… holt když je vám 16). Později se pořádání přesunulo do samotné České Lípy a došlo i na akce pod širým nebem s názvem Agressive Fest, které má pod palcem Kolouch, současný baskytarista Incarnate, a další známá postavička místní scény (dá se tomu vůbec říkat scéna?), tatér Judas, jinak také zpěvák a kytarista hardcorových Crippled Fingers a dříve i zpěvák death metalových Obscurum (o nichž jste beztak nikdy neslyšeli, protože toho za sebou moc nezanechali, nicméně já osobně jsem si i na jejich koncertech v okolí nejednou vylil tlamu).

Agressive Fest se koná na nádvoří místního vodního hradu Lipý, který byl založen ve 13. století… ačkoliv pojmenování hrad je už dnes možná lehce nadnesené, protože kdybyste městem okolo něj projížděli, není problém ho přehlédnout, jelikož jde jen o pár zdí oklo nádvoří (na němž se právě hrálo). Nicméně pro koncerty je to místo dost parádní (ostatně, tohle není zdaleka jediná akce, která se zde konala) a rozhodně je to lepší, než kdyby se hrálo někde na louce nebo tak něco… vlastně naopak, pro festiválek takovéhle velikosti je to místo jak dělané.


Muzika:

Hrát se začíná chvíli po půl páté, kdy se slova ujímá místní hardcorová formace Pertho. Odpoledne bylo teplé (ale naštěstí nebylo nesnesitelné vedro) a ospalé a podobně ospale vypadal i první set – v areálu ještě nebylo příliš lidí a ti, co už tam byli, spíš posedávali po lavičkách, koštovali první piva a dění na pódiu je zatím příliš nezajímalo. Jednoduše řečeno, Pertho hráli pro úplně prázdnou plochu – tedy s výjimkou pěti malých holčiček, které na jejich ničím výjimečný hardcore tancovaly, jak kdyby to byla diskotéka od šmoulů – a to prosím není vtip, opravdu patřily tak do mateřské školy. Ani se nelze divit, že při takové konstelaci se skupina příliš nepřetrhla a i její výkon byl trochu ospalý… s nadsázkou si tam prostě odehráli veřejnou zkoušku. Ve výsledku to celé působilo tak záživně, že i já jsem se radši věnoval svému pivu. Na druhou stranu ale musím říct, že jsem Pertho viděl už hodněkrát a tohle byl jejich suverénně nejhorší koncert, ten zbytek byl zábavnější, čili to do jisté míry bude jistě dáno i tou situací… ale zase je pravda, že to bylo snad poprvé, co jsem je neviděl ožralý jak čuně, tak nevím, jestli mi ten zbytek nepřišel zábavnější spíš kvůli tomu chlastu.

Jako druzí se slova ujímají pražští Diligence, kteří na sebe před nedávnem upozornili povedeným EP “Amendment”. Počet lidí před pódiem se jim naštěstí už zvedl a v průběhu setu se dokonce objevil první hrozič. Co je ovšem ještě důležitější, minimálně o dvě třídy nahoru šla úroveň toho, co se dělo na samotném pódiu. Ačkoliv toho jako Diligence vlastně prozatím nemají odehráno tolik, šlapali do toho opravdu dobře a hlavně baskytarista Milan a zpěvačka Dahlien podali opravdu výtečný výkon. Zároveň šlo o technicky suverénně nejvymakanější muziku za celý den, a jak si osobně podobné žánry doma příliš nepouštím (ačkoliv je pravda, že zrovna ípko Diligence mě bavilo), tak živě je to super a na to lítání po hmatnících se kouká fakt dobře. Hrálo se samozřejmě hojně právě z “Amendment”, ale jestli se nemýlím (snad nekecám), zazněly i nějaké nové kusy, přičemž jeden z nich zněl opravdu skvěle. Hned na začátek jeden z vrcholů Agressive Festu, možná rovnou ten úplně největší, akorát škoda, že přišel tak brzo, protože trochu pozdější (lepší) čas by Diligence slušel asi o trochu víc.

Sestavu tvořilo osm skupin a dobrá polovina z nich byl hardcore. Ten se tedy v programu objevoval vždy obkapelu a na liché pozici. Jak druzí z těchto HC smeček nastoupili liberečtí Backfist. Jestli jsem výše o technickém death metalu tvrdil, že jej doma příliš neposlouchám, tak hardcore neposlouchám už vůbec, protože mi to všechno zní stejně (ale nic proti tomu, fandům hardcoru zase určitě zní stejně všechen můj black metal), což se potvrdilo i tentokrát. Když totiž Backfist na konci svého setu vystřihli cover “Set It Off” od Madball, neslyšel jsem v tom hudebně žádný rozdíl oproti jejich vlastní tvorbě. Sem tam nějaký ten houpavý riff, tuhle nálož škrkavých riffů, nasraný řev a samozřejmě nesměly chybět ani sborové vokály. Na druhou stranu se ale musí nechat (a to fakt uznávám), že snad všechny HC kapely jdou do živého vystupování naplno a oč méně je to (pro mě) hudebně zajímavé, o to víc je to nadupané energií. A i tohle Backfist potvrdili, protože se určitě nešetřili a jeli na plný plyn – a bylo to dost na to, aby šlo o zábavný koncert.

Pikodeath jsem živě neviděl už pěkných pár roků – když jsem je vlastně viděl naposledy, tak to ještě byla čistě česká kapela a v jejich čele stál obrovitý zpěvák s krakonošským plnovousem a chroptěl zpoza plynové masky. Dneska už sestavu Pikodeath tvoří z půlky Němci a do mikrofonu huláká Loppi, který zase vyniká úctyhodnou sbírkou tetování – během setu se samozřejmě nezapomněl svléknout do půl těla a svou sbírku omalovánek ukázat. Tak jako tak, Pikodeath mají konečně těsně před vydáním své debutové placky “Tief in dir”, z níž se také v České Lípě dost hrálo, nicméně samozřejmě došlo i na nějaký ten starší kousek. Aktivita lidí zpočátku nebyla příliš velká, ale přesně dle hesla, že když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi, si Loppi pro lidi z pódia došel, jeden vál odzpíval v publiku, což asi pomohlo, jelikož od následující písničky už si Pikodeath na odezvu stěžovat nemohli. Nakonec se stali i první kapelou, u níž si lidi vyřvali přídavek.

Nad Českou Lípou se pomalu začíná smrákat a na řadu přichází místní hardcorová úderka Crippled Fingers. Ta je aktuálně bez zpěváka, takže aby koncert mohla odehrát, pozvala si jako hosty rovnou tři vokalisty – MíluWe All Gonna Die, MázuI Warned You a NeraIncarnate. Poslední jmenovaný se ovšem objevil jen v jedné písničce, takže většina vystoupení byla v režii prvních dvou, kteří se po každé písničce střídali. A právě tohle neustále měnění dalo koncertu obrovský spád a tah na bránu a už tak energické kapele (oukej, to se týká hlavně kytaristy/zpěváka Judase, baskytarista s bubeníkem se moc neprojevovali, což je ale hlavně u bubeníka pochopitelné) přidali ještě víc energie. Navíc to hodně nakoplo i samotnou muziku, jež byla prostě normální hácéčko, ale hostující vokalisté rozhodně nepředváděli takový ten klasický HC řev, nýbrž growling, scream a občas i nějaké to grindové kvíknutí, díky čemuž to hned bylo úplně jinde. Především borec z We All Gonna Die show táhnul hodně dopředu, což si posléze zopakoval ještě jednou s vlastní skupinou. Mimoto byl ještě zajímavý předposlední song, jehož jménu vám však neřeknu, protože “nemá jméno… tak si ho klidně pojmenujte, jak chcete”, jak prohlásil Judas. Dobře tedy, pro potřeby článku si jej pojmenuju třeba “Kurva”… při “Kurvě” se z pódia odporoučel baskytarista, protože údajně neměl čas na to, aby chodil na zkoušky a písničku se naučil, což je obzvláště vtipné vzhledem k tomu, že hostující zpěváci, kteří se skupinou normálně nehrají, na to čas měli. Asi aby se vyrovnal standard čtyř lidí na pódiu, tak při absenci baskytaristy naskočili oba hosti, takže rachot to byl pořád stejný.

V téhle chvíli měli podle původního programu nastoupit Modern Day Babylon, ale ti několik dnů před akcí opustil bubeník, tudíž se museli omluvit a na jejich místo narychlo naskočili právě We All Gonna Die. Ti předvedli takovou normální moderní deathcorovou sekanici plnou breakdownů, secvičených pohybů a dalších klasik… v jednu chvíli nechyběl ani typický postoj s krycím názvem “pterodaktyl”, který svého času s oblibou propagoval Mitch Lucker ze Suicide Silence… ono co si budeme povídat, i podle hudby se zdálo, že We All Gonna Die zrovna Suicide Silence poslouchají docela rádi. Vystoupení ovšem ukrutně táhli opět zpěváci, kteří byli dva – k výše zmiňovanému Mílovi se přidal ještě kolega Andreas a oběma to blinkalo opravdu dobře. V jedné skladbě (tuším, že šlo o “Zombies Eat My Brain” z debutového ípka “Words Carrying the Plague”) se jako host opět objevil MázaI Warned You, takže v jednu chvíli na pódiu řádili rovnou tři growleři. Co se výkonu týče, platí vesměs to samé co u hácečék – jak je to do sluchátek nuda, na koncertech tohle vraždí a vzhledem k tomu, že We All Gonna Die se vážně nešetřili, bylo o výbornou zábavu opětovně postaráno.

Do této chvíle Agressive Fest co do kapel probíhal dost parádně a s výjimkou úvodních Pertho mě prozatím všichni vystupující upřímně bavili, byť hudebně ve většině případů nejde o nic, co bych měl potřebu normálně poslouchat. Tuhle sérii přerušila paradoxně kapela, jejíž jméno bylo v sestavě suverénně to největší a nejznámější – Streetmachine. Nechápejte mě špatně, samotným muzikantům nejde vlastně nic vyčítat, protože to jsou zkušení frajeři a nikdo z nich nic neošidil. Stejně tak i kotel měli dobrý – sice ne moc velký co do počtů lidí, ale zase důstojný co do velikosti a zběsilosti (což také zpěvák Valda nejednou upřímně ocenil). Po všech stránkách šlo tedy o výborný set… který mě ovšem skoro nebavil. Muzice Streetmachine jsem nikdy nepřišel na chuť a snad jediná písnička, co mě od nich baví, je feat s Řezníkem a DeSadem alias Sodomou Gomorou, což byl asi ten důvod, proč mě to moc nevzalo. Nicméně v tomhle případě uznávám, že to asi opravdu byla chyba na mojí straně, protože samotným Streetmachine nešlo nic vytknout, jelikož formálně předvedli nadupaný set plný skladeb z aktuální fošny “Kult” (jež má těsně před vydáním) hodný největšího jména na plakátě.

Po Streetmachine se spustil déšť, který sice nebyl nijak zvlášť vydatný, rozhodně nešlo o žádný slejvák, ale i tak vyhnal z areálu většinu lidí, až to chvíli vypadalo, že závěreční Incarnate dopadnou podobně jako úvodní Pertho a dají si veřejnou zkoušku. To se však nakonec nestalo a nějaké to publikum jim vydrželo i přes déšť a (nyní už) hodinové zpoždění programu. Kdo ale odešel, ten o nic zvláštního nepřišel, protože Incarnate na pódiu nepředváděli vůbec nic výjimečného – ani co do muziky, ani co do výkonu. Hudebně šlo o normální grind, jakého je všude spousta (já vím, že když se to řekne takhle, tak to zní hnusně, ale je to prostě pravda)… což o to, snad ani jedna z předchozích kapela nebyla žádným výkvětem originality, ale všechny to doháněly nasazením a vervou, což však se statickými muzikanty dost dobře nejde. Jedině zpěvák Nero se trochu snažil, občas skočil mezi lidi a do mikrofonu předváděl solidní chlívek, ale ani to nebylo dost na to, abych se někde v druhé polovině vystoupení nevytratil na cestu domů. Na závěr ještě dodejme, že pro Incarnate šlo na delší dobu o poslední vystoupení, jelikož bubeník Mille musí na operaci ramene.


Outro:

Ve výsledku byl Agressive Fest určitě hodně podařenou akcí, organizačně i hudebně. Vlastně víc, než jsem osobně doufal, protože abych byl upřímný, nešel jsem tam ani tak proto, že by mě zajímaly ty skupiny (dobře, na Diligence jsem se podívat chtěl), ale spíš z nudy a hlavně proto, že už jsem na nějaké muzice nebyl pěkně dlouho (naposledy snad Oranssi Pazuzu, jestli si správně vzpomínám, což už je nějaký měsíc). I s tímhle přístupem mě však většina vystupujících překvapila a rozhodně se bylo na co dívat, protože minimálně kapely jako Backfist, Crippled Fingers nebo We All Gonna Die šly do svých vystoupení na 100 % a předvedly výborné výkony.

Co se týče organizace, osobně jsem žádné problémy nezpozoroval a zdálo se mi, že bylo všechno v pořádku… všechno to byla taková pohodička. Sice se postupně díky sem tam přidávání nebo protáhlé zvukovce nabral menší skluz v programu (jak bylo řečeno, Incarnate začínali v půl jedné ráno s hodinovou sekerou), ale nešlo o nic zásadního a u akce takových rozměrů se s tím i tak nějak počítá. Občas byla trochu větší fronta na pivo, protože byl jen jeden výčep, ale taky se nejednalo o žádný průser a šlo jen o pár minut. Pivo (Svijany) navíc bylo dost solidně pitelné, takže i tohle bez problémů. Lidí prý dorazilo nějakých +/- 200 hlav, což je myslím dost slušné (většina metalových koncertů v Praze si o takových číslech může nechat leda tak zdát… hodně dobré zahraniční smečky tam kolikrát hrají pro sedm, osm platících), takže snad i pořadatelé můžou spokojení. Tím pádem – po všech stránkách povedený festiválek.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.