Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 11.11.2011 Label: Supreme Chaos Records Tracklist: 01. Gnosis 02. Erwachen 03. 1.10#06+0.35 04. Augenblick 05. Kosmos [Omega] 06. Augenblick (demo version) Hodnocení: Beztak – 9/10 H. – 8,5/10 Průměrné hodnocení: 8,75/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp

Kapela Agrypnie, se mi vždy zdála být zajímavou bandou, která nejede v již zajetých black metalových kolejích, ale snaží se vytvářet vlastní, aniž by ztratily tvář, děsivost a atmosféru black metalu. Mozkem a zároveň jediným studiovým členem je Torsten Hirsch, který se ve studiu ujímá jak vokálu, tak všech nástrojů. Jen s bicími mu pomáhá René Schott. Přestože se Agrypnie zdá být prakticky sólovým projektem, tak hojně vyjíždějí na koncerty. Samozřejmě ve větším počtu lidí.

Slovo Agrypnie označuje výraz pro nespavost či potíže s usínáním. Tím dle mého názoru kapela skvěle definovala svůj zvuk, atmosféru a nějaké to poselství, které se snaží předat posluchači. A nemusíme tak používat taková ta prapodivná slovíčka jako avantgardní nebo progresivní black metal. Člověk se díky jejich hudbě octne ve zvláštním melancholickém světě, který jako by nerespektoval pravidla našeho světa. Agrypnie vypráví zasněné příběhy o zoufalství a osamělosti. Skvělým textům navíc dodává neskutečnou atmosféru samotná hudba, která rozhodně není jen o black metalové řezačce. Ale dokáže kombinovat různé zvláštní melodie a zvuky, které spolu vytváří brutálně syrovou krásu, oproštěnou od nějakých pozitivních barev. O to víc tajemnou a krásnou.

U Agrypnie je pro mne velice zajímavý jeden z důležitých faktů. Jazyk, kterým jsou psány texty. Veškeré texty jsou v němčině, kterou osobně v hudbě moc nemusím. Ovšem Torsten Hirsch si s ní tak krásně hraje, že v jeho podání mi němčina nejen nevadí, ale přímo ji od něj vyžaduji. Což je v mém případě docela nevídaná věc.

Ale pojďme se zaměřit na konkrétní tvorbu Agrypnie. Na nové EP s názvem “Asche”. Což v překladu znamená “Popel”. A hned v úvodu ten popel Agrypnie pořádně rozvíří. Nějaké intro? Kdepak. Agrypnie do vás narazí silným riffem a zběsilým klepáním bubeníka Reného Schotta. A tím tak načnou velmi zdařilou píseň. Dlouhý a nepřístupně děsivý song “Gnosis”. Píseň má atmosféru, jakou přesně od Agrypnie očekáváte. Pořádně temnou a depresivní. Někdy vysvitne naděje, kterou hned v zápětí zardousí Hirsch svým zoufalým křikem. Celou skladbu doprovázejí neskutečné bicí. Dvoušlapka se snad nikdy nezastaví. Kolem šesté minuty následuje klidnější pasáž a bicí stále skvěle doplňují melodii, kterou vytváří kytara. Pak se skladba opět rozjede v následném kytarovém sólu, které celou píseň zakončí. “Gnosis” je dlouhá devět minut a to vám, tak trochu napoví, že tohle EP bude mít nezvykle dlouhou stopáž. Osobně by mi vůbec nevadilo, kdyby bylo považováno za regulérní album.

Následuje skladba “Erwachen”, která svou stopáží dokonce o pár sekund úvodní song převýší. Pokud bych chtěl co nejjednodušeji charakterizovat tuto píseň, nenapadá mě nic výstižnějšího než: “koncentrovaná deprese”. Pomalá táhlá píseň, která dle mého nemá slabá místa. Stále se v ní něco děje. A to “něco” vás dostává ještě hloub. Někam, kde jediné, co vidíte, je temnota. Naděje nemá šanci. Může se dokonce zdát, že něco jako naděje neexistuje. A nic podobného nikdy neexistovalo. Emoce tou skladbou cloumají, stejně jako veškerou tvorbou Agrypnie. A celková ponurost vás buď to zničí, nebo naprosto uchvátí. Mě uchvátila a věřím, že nejsem sám.

Pak deska přejde k čistě instrumentální skladbě. Celou ji vede klavír, který pokračuje ve vyobrazení temnoty, již nastolila úvodní skladba a naplno se projevila v písni “Erwachen”. Klavír doplňují různé samply, které jako by vypadly z nějakého psychologického horroru. Agrypnie je náladotvorná kapela, takže na mě tato píseň nepůsobí zbytečným dojmem. Přesto, že byla oprostěna od kytar a vokálu. Naopak dodává na atmosféře celého EP a jen potvrzuje sílu Torstena Hirsche jako skladatele.

Další písní je “Augenblick”. Nebudu nic zastírat a hned v úvodu napíšu, že toto je pro mne vrcholem celého EP. Naprostý skvost, který se rozjíždí pomalu, ale pak rozjede svá ztěžklá kola a přejede vás mohutnou silou. V této písni jsem si opravdu zamiloval Hirschův vokál, který není typicky black metalový, ostatně jako u všech písní Agrypnie. Chvílemi působí jako zoufalý křik, chvílemi jako řev krvelačné zrůdy. A samotnou hudbu skvěle doplňuje. Song samotný mě chytnul fantastickým refrénem, skvělou melodií a dechberoucím hlavním riffem celé skladby. Jako by Agrypnie ukazovala smíření s tou temnotou a vše obklopující depresí. Ale zároveň chuť s ní bojovat a třeba i za cenu smrti překonat. Takže nakonec na mne “Augenblick” působí nejméně beznadějně. Nějakou tu pozitivní energii z ní cítím. Není jí moc, ale je tam a díky za ni. Pochvalu si krom jiného zaslouží i skvělý text, který vyvolává úžasné emoce a skrývá v sobě pozoruhodný příběh, ve kterém Torsten Hirsch prosí “Můj anděli, neplač pro mne!”

Píseň “Kosmos [Omega]” je další instrumentální písní, která prakticky zakončuje celé EP a je tedy takovým outrem. Přesto, že EP obsahuje ještě jednu stopu. Ta není ani tak skladbou, jako spíš souborem zvláštních zvuků a klidných tónů. Ve mně evokuje podivný klid, který by mohl znázorňovat konec všeho. Je to výlet do vesmíru, o kterém se moc dobře rozmyslíte, zda se do něj vydáte znovu. Já se vydám a ne jednou.

Posledním zářezem v “Asche” je takový bonus “Augenblick (demo version)”. Oč jde, napovídá už název skladby. Jednoduše syrová verze “Augenblick”, která nám ukazuje, jak by zněla Agrypnie, kdyby se snažila hrát pořádný garážový black metal. Zároveň je to verze bez vokálu, takže mně osobně se tím zdá být dost ochuzena, přesto se mi to neposlouchá špatně. Myslím, že je to lepší než většina produkce průměrných black metalových kapel.

Abych to shrnul v nějakém tom hodnocení, nejen číselném, ale i písemném: Agrypnie přivedla na svět další skvost, který je black metalem, ale netváří se jím být úplně naplno. Black metal je pro Agrypnii až příliš úzká škatulka. Ale to se nedá popsat, to se musí slyšet. Pokud hledáte hudbu na dlouhé zimní večery, protkané temnotou a depresí, není nic lepšího než nové EP Agrypnie s názvem “Asche”.

Další názory:

Čím déle cokoliv od Agrypnie poslouchám, tím více mě mrzí, jak dlouho mi trvalo, než jsem se k téhle skvělé kapele dostal (což se stalo s loňskou deskou “16[485]”, kdyby to někoho zajímalo, jakože asi nezajímá). Tohle je přesně ten typ skupiny, která není moc známá, avšak její hudba drtí mnoho o poznání známějších formací na plné čáře. Black metal v podání Agrypnie dýchá progresivnějším odérem, vyznačuje pestrostí, propracovaností, excelentními skladatelskými nápady, inteligencí (do jisté míry bychom mohli říct i intelektuálností) a v neposlední řadě také citem pro nevšední, ale působivou atmosféru. No a co, že “Asche” je pouze EP, hlavně že je to opravdu výtečná záležitost. A vrchol? Pro mne osobně ve druhé “Erwachen”.
H.