Al-namrood - Diaji al joor

Al-namrood – Diaji al joor

Al-namrood - Diaji al joor
Země: Saúdská Arábie
Žánr: black metal
Datum vydání: 27.11.2015
Label: Shaytan Productions

Tracklist:
01. Dhaleen
02. Zamjara alat
03. Hawas wa thuar
04. Ejhaph
05. Adghan
06. Ya Lle taasatekum
07. Hayat al khezea
08. Ana al tughian
09. Alqab ala hajar

Hrací doba: 39:39

Odkazy:
web / facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Against PR

Vzpomínám si na to, jak se svého času Al-namrood objevili na scéně a všichni na to čuměli jak na zjevení – ty vole, black metal ze Saúdské Arábie! Orientální black metal, chápeš? A není to vlastně zas až tak dlouho. Teď mi to pocitově skoro připadá, jako kdyby tu Al-namrood byli už strašně dlouho, a přitom jejich debut „Astfhl al tha’r“ vyšel teprve v roce 2009 a jejich přelomové album „Estorat taghoot“, s nímž se dostali do relativně širšího povědomí, v roce 2010.

Během těch několika málo let se ovšem situace docela změnila a spíš než jako exotickou raritku a špek pro fajnšmekry lze dnes Al-namrood považovat už za solidní stálici. Arabové totiž nijak zvlášť neotálejí a vydávají desky v poměrně rychlém tempu a ve víceméně pravidelném intervalu. Ze těch sedm let od roku 2009 totiž mají na kontě již pět desek, přičemž ta nejnovější nese název „Diaji al joor“ a navazuje na „Heen yadhar al ghasq“, které vyšlo v lednu 2014. Když tak ale „Diaji al joor“ poslouchám, tak mě bohužel napadá něco v tom smyslu, jestli by Al-namrood neslušelo trochu zvolnit kadenci a nechat materiál zrát trochu delší dobu.

Až doposud mě Al-namrood vždy bavili. Viděl jsem už nějaké ne úplně nadšené ohlasy na „Heen yadhar al ghasq“, ale i to se mi líbilo. Naproti tomu „Diaji al joor“ je prvním albem skupiny, o němž bohužel musím říct, že mě příliš neoslovilo – a popravdě, ještě to takhle formuluji poměrně eufemisticky. Formálně je přitom vše stále na svém místě, protože se Al-namrood nijak nevzdálili od hudebního konceptu, s nímž slavili úspěch na předcházejících nahrávkách. Opětovně se tedy jedná o poměrně syrovější a špinavější black metal, v jehož hrudi ovšem tluče orientální srdce. Stejně jako vždy v minulosti, i tentokrát nechybí hmatatelná blízkovýchodní aura a atmosféra arabského světa, je zde množství orientálních melodií a folklórních nástrojů. Formálně by to všechno stále mělo být setsakra zajímavé, ale nějak to prostě není ono a výsledkem je – nechoďme kolem horké kaše a řekněme si to na rovinu – nejméně záživný počin z celého dosavadního počínání Al-namrood.

Nabízí se vcelku trefná otázka, kde přesně se stala chyba. Možná si budete klepat na čelo, ale přijde mi, že „Diaji al joor“ zní tak nějak humpolácky. Lépe to asi nedokážu pojmenovat – tenhle výraz mi na to sedí docela přesně, protože právě takovýhle pocit z desky mám. Je to takové jakoby trochu rozjeté a není v tom cítit ona lehká skladatelská ruka, jež mi na starších věcech nechyběla. Problém nastává především v těch nejmetalovějších pasážích, jelikož právě zde je ono humpoláctví nejhmatatelnější. Naopak orientální momenty jsou mnohdy tím jediným, co „Diaji al joor“ nějakým způsobem drží nad vodou a díky čemu je to stále ještě vcelku snesitelná nahrávka.

A vedle toho mám s „Diaji al joor“ ještě jeden dost zásadní kříž – nemůžu si pomoct, ale tentokrát mě strašně dráždí zpěvák Humbaba. Ten do Al-namrood nastoupil před nějakými dvěma lety a svou dlouhohrající premiéru si odbyl na minulém „Heen yadhar al ghasq“, kde jsem s jeho výkonem žádný zásadní problém neměl. Na „Diaji al joor“ mě ale jeho vokální přednes místy regulérně sere a vinu na onom výše zmiňovaném humpoláctví nese z velké části právě on. Neříkám, že to, co zde předvádí, je skrz naskrz průser, protože Humbaba se představuje hned v několika poměrně variabilních polohách, z nichž některé jsou v klidu. Jiné se mi ale skutečně nelíbí a dokážou mi pokazit i jinak vcelku povedené skladby jako třeba „Adghan“, jež disponuje hezky epickou ústřední melodií.

V konečném důsledku se ovšem přece jenom nemůžu ubránit jistému zklamání, jelikož „Diaji al joor“ je opravdu nejslabším dlouhohrajícím počinem Al-namrood a na jejich vrcholné nahrávky jako „Estorat taghoot“ se příliš nechytá. Obecně vzato je tato saúdskoarabská parta stále zajímavá, a pokud někdo starší tvorbu Al-namrood nezná, klidně může být z „Diaji al joor“ na větvi a nadšení mu poteče i ušima, protože těch takto silně orientálních black metalových skupin zas tolik není a zrovna tahle je asi nejvýraznějším představitelem téhle větve. Já osobně však radši sáhnu po albech jako „Kitab al-awthan“ nebo před chvíli jmenovaném „Estorat taghoot“


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.