Alchemist - Damnation

Alchemist – Damnation

Alchemist - Damnation
Země: Česká republika
Žánr: heavy metal
Datum vydání: 3.3.2014
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Point of No Return
02. Alchemist I. (Damnation)
03. Alchemist II. (Return)
04. Alchemist III. (Conciliation)
05. Daimonion
06. Cleaning Out the Closet
07. Quintessential (Song for J.)
08. Speed of Darkness
09. Daimonion [česká verze]

Hodnocení: 5,5/10

Odkazy:
web / facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Alchemist

Představte si situaci, že dostanete návrh recenzovat desku od domácí kapely, o které jste jaktěživ neslyšeli, jejíž jméno za tím vším naznačuje jakýsi nesmírně sofistikovaný koncept, a to vše prosím vyzdobené pastelkami malovaným přebalem, který by obstál možná v umělecké soutěži na základní škole, ale jako artwork metalové desky působí minimálně jako pěst na oko. Už si to představujete? Jo? Tak v tom případě asi chápete, proč jsem tuhle recenzi vzal napůl v očekávání, jak si zase pěkně zanadávám. Jenže i když všechny možné i nemožné předpoklady hovoří o průseru rozměrů menšího oceánu, Alchemist se svou deskou “Damnation” nakonec docela příjemně překvapili.

Kdo o Alchemist stejně jako já dosud neslyšel, zajímá ho, co je tahle banda zač, a vydá se pátrat na Bandzone, zjistí řadu věcí. Předně to, že Alchemist nejsou žádní nováčci. První album “Disaster Area” jim vyšlo již před sedmi lety a od té doby stihli nahrát a vydat hned čtyři další nosiče, z nichž o tom posledním si co nevidět něco málo povíme. Další věc se týká toho konceptu. Tematicky se kapela točí okolo známé postavy rudolfinského alchymisty Edwarda Kellyho, takže v tomhle prvotní dojem nelhal. Jak je však známo, podobné koncepty s sebou nesou více či méně úspěšné pokusy o působivou, tajuplnou, obskurní… no, prostě takovou nějakou alchymistickou náturu muziky (jako příklad nechť poslouží třeba němečtí Alchemyst, ať nechodíme daleko). Jenže takovým soustem je velice snadné se zadusit, takže se vyloženě nabízí otázka, kolik zubů si na tom ryze čeští Alchemist vylámali…

Mám-li zůstat u dentistického názvosloví, tak v případě “Damnation” zuby zůstaly na místě, nicméně žádné zlaté korunky se nekonají. Tím se snažím říct jediné – kýžená atmosféra je přítomná. Není nijak výrazná ani zázračná, občas chybí úplně, ale většinu času růžky vystrkuje, a co je důležité – navzdory všem předpokladům celkem funguje! To je překvapení číslo jedna. Překvapení číslo dvě spočívá v tom, že instrumentálně jsou na tom Alchemist nad očekávání dobře. Ne, že by to byla přehlídka kdovíjakých progresivních prstolamů nebo něčeho ve své náročnosti obdobně zvrhlého, ale technicky jsou na tom Alchemist zkrátka solidně a rozhodně je to na desce slyšet.

Teď by se slušelo pěkně navázat překvapením číslo tři a prohlásit, že i kompozičně je “Damnation” podařená deska, jenže to není zase tak jednoduché. Muzika na “Damnation” se totiž kvalitou pohybuje na poměrně široké škále, která sahá od dost špatného až po překvapivě dobré, a navíc je to všechno namícháno tak, že nejde s určitostí vyřknout nějaký jasný ortel. Je to prostě záhada – některé momenty, pasáže nebo rovnou (skoro) celá skladba “Daimonion” (preferuji česky zpívanou verzi, je to tak nějak elegantnější) jsou opravdu dobré, šlape to, z člověka nikdo nedělá blbce a on si spokojeně poslouchá a říká si, že zase jednou narazil na lokální kapelu, která má co říct. Jenže pak to zabíjejí takové obraty, které jsou doménou drtivé většiny provinčních heváčů (no jo, já ještě neřekl, že Alchemist hrají takový vcelku moderní heavy metal s pár dalšími vlivy – k zaslechnutí je tam třeba špetka thrashe), které to nedotáhnou dál než do místní hospody, a to pak člověk jen nechápavě kroutí hlavou, jak je možné, že to napsali ti samí lidé, kteří stojí i za tím fakt podařeným materiálem…

Když o tom tak přemýšlím, skoro mi připadá, že jediné, co Alchemist chybí, je nějaký otrlý producent, kterému nebude dělat problém praštit kapelu přes prsty pokaždé, když se vytasí s nějakou takovou zhůvěřilostí, a bude nad pány stát s bičem do té doby, dokud z nich nevyrazí opravdu slušný matroš. Věřím, že je to možné, protože Alchemist na to podle všeho opravdu mají, což dokazují všechny ty dobré pasáže!

Je to vážně prekérka nějak “Damnation” shrnout. To špatné je tak na tříbodové hodnocení, to dobré zase může pomýšlet na sedmičku, takže z toho udělejme průměr a počítejme dál. Zbývá tu totiž atmosféra a celkový feeling alba a to jsou argumenty, které hovoří rozhodně ve prospěch Alchemist. Samozřejmě to není nic světoborného, ale samotného mě překvapilo, že se do poslechu “Damnation” nemusím vůbec nutit a místy si ho i docela užívám. No, a z toho samozřejmě vyplývá, že se s hodnocením nakonec vyškrábeme nad průměr. Sice jen těsně, ale pět a půl je tak akorát. Je to ovšem docela škoda, protože potenciál na víc tu rozhodně nechybí…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.