Amon-Sethis - Part II The Final Struggle

Amon-Sethis – Part II: The Final Struggle

Amon-Sethis - Part II: The Final Struggle
Země: Francie
Žánr: progressive metal
Datum vydání: 11.4.2014
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Prelude to Chaos
02. Shadow the Light
03. Pharaoh’s Army
04. Hope
05. Aissem Tenemrâ
06. Eyes of the Sun
07. Ateravis the Commander
08. Exterminate the Earth
09. Far Beyond Death
10. The Final Struggle

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Dooweet

Dám vám na úvod jednoduchou hádanku, jejíž rozluštění vám sice nezaručí žádnou výhru, ale mně to usnadní představení Amon-Sethis, respektive jejich hudební orientace. Takže… Víte, co mají společného kapely jako Melechesh, Orphaned Land a třeba právě Amon-Sethis? No, hudba jako taková to nebude, protože první jmenovaní se nebojí black metalu, Orphaned Land jsou (no, spíš byli) zase mnohem víc zakořenění v death metalu a Amon-Sethis bych viděl někde na pomezí progresivního metalu a heavy metalu. Texty to taky tak úplně nebudou. Melechesh se brodí v řekách staré Mezopotámie, Orphaned Land v prachu arabské pouště a Amon-Sethis se nebáli vydat se na pouť starověkým Egyptem. Už teď asi správě tušíte, že tím společným jmenovatelem je právě onen příklon k orientu, který se nutně musí projevit taky v hudbě, takže komu podobné postupy nejsou cizí, tak by si v žádném případě neměl nechat album “Part II: The Final Struggle” ujít, ale to už poměrně dost předbíhám, takže zpět na začátek a pojďme si Amon-Sethis představit trošku zblízka.

Založeni byli v roce 2007 ve francouzském Grenoble a od té doby tahle pětice stihla vydat jedno EP “The Legend of the Seventh Dynasty” v roce 2009 a dvě alba (počítaje i to aktuální), kdy to první neslo titul “Part I: The Prophecy”. To jsou asi ty nejdůležitější fakta z biografie této kapely, které se nevyhnuly nějaké ty personální změny, ale upřímně řečeno, je mi to celkem fuk ze dvou důvodů. Zaprvé nemám naposlouchaná předchozí alba a zadruhé ani jedno ze současných, ani z minulých jmen mi absolutně nic neříká, takže je zbytečné řešit, kdo hraje na basu a kdo na kytaru, když hlavní je fakt, že pánové nedrží nástroje v prackách poprvé a že po instrumentální stránce je “Part II: The Final Struggle” v naprostém pořádku. Plný a jasně čitelný zvuk je u kapel, kde se to jen hemží orientálními nástroji a různými aranžemi, naprostou povinností a ani v tomto ohledu Amon-Sethis nikterak nezaostávají.

Z názvů posledních dvou počinů je jasné, že Amon-Sethis se vydali cestou koncepčních alb, která dohromady vypráví jeden ucelený příběh, jenž se v jejich případě točí kolem 7. egyptské dynastie. V egyptské historii se příliš nepohybuji, takže se musím spokojit s tím, co mi předhodil internet, a pokud zdroje nelhaly, tak se jedná o dynastii, jejíž existence nebyla nikdy prokázána a která dle legend měla trvat snad jen 70 dní. Amon-Sethis se tomuto období nebáli věnovat už třetí počin (schválně se ještě jednou mrkněte na název toho zmíněného EP) a po “Part II: The Final Struggle” by mělo následovat ještě jedno album, které bude příběh uzavírat.

Už v úvodu jsem nakousl, že Amon-Sethis kombinují progresivní metal s heavy metalem, což sice nezní kdovíjak originálně a určitě si představíte tu hromadu genericky znějících progresivně heavy metalových kapel, ale vězte, že tady je výsledek trošku jiný už jen díky širokému zapojení folkově historických aranží, které mají tu výhodu, že dokážou zakrýt i celkem průhlednou hudební tvorbu, čímž nechci obviňovat Amon-Sethis z jejich samoúčelného používání, ale nemůžu si pomoct, že třeba o třetí “Pharaoh’s Army” bych mluvil úplně jinak, kdyby v ní nebyl cítit ten orient, protože sama o sobě to není zrovna skladatelská genialita, ale zase když si ji člověk zasadí v rámci celku, tak to prostě funguje. Spousta skladeb (hlavně pak ty z první poloviny) si bere z heavy metalu takové to klasické šlapavé tempo, díky kterému jsem si nejednou vzpomněl na Manowar a jejich přímočaré bum-čvacht rytmy, kterých se Amon-Sethis neštítí a podrhují tím už tak relativně epický nádech svých písní.

Řečí kolem však už bylo dost, takže přejdu k samotnému “Part II: The Final Struggle”, které otvírá nezbytné intro “Prelude to Chaos” s mluveným slovem (asi hebrejština, možná arabština, fakt netuším, ale angličtina to není), které zní jako soundtrack k pouštnímu pochodu velbloudí karavany a které pomalu přechází v úvodní “Shadow the Light” s výrazným folkovým motivem, jenž jí protkává. Skladba má velmi jednoduchou strukturu, čímž netvrdím, že je špatná nebo průhledná, ale je to jeden z těch případů, které nemají daleko k přímočaré šlapavosti Manowar, samozřejmě s rozdílem hudebního směřování. Jednou z největších devíz “Part II: The Final Struggle”, které si můžete všimnout hned v první skladbě, je vokální rozmanitost. Na albu se krom zpěváka Juliena podílela hned šestice hostujících vokalistů mužského i ženského pohlaví, takže v tomto ohledu se opravdu nudit nebudete. Mě takhle ohromila sedmá “Ateravis the Commander” s majestátními sbory a krásným ženským zpěvem a i díky mocné starověké náladě jsem si strašně oblíbil.

První polovina v podstatě nijak nevybočuje z toho, co jsem doposud řekl, takže se nebudu zabývat jednou skladbou za druhou, ale posuneme se v seznamu skladeb na šestou pozici jménem “Eyes of the Sun”, která jako správná balada pořádně zpomalí, nabídne akustickou kytaru a chytne za srdíčko, ale mně se z ní líbí poslední dvě minuty, kdy se konečně začne něco dít a k hostující zpěvačce se po chvíli přidá zbytek pánského osazenstva a ústřední melodie, jež vlastně není špatná, jen je v první půli její potenciál hrubě nevyužitý, píseň táhne jednoznačně nahoru.

S osmou “Exterminate the Earth” jako by se vše doposud řečené smazalo a místo progresivního metalu v duchu Fates Warning v heavy metalovém tempu přichází death metalový murmur a výrazné klávesové linky. Ne, že by mi snad vadilo přiostření kytarových ploch nebo nedejbože ten ostrý vokál, jen jsem to při prvním poslechu nečekal, protože dosavadní sedmička písní ani nenaznačuje, že by se na něco takového měl posluchač připravit. V obdobném duchu pokračuje i “Far Beyond Death”, která však zprvu zaúčtočí vtíravou hevíkovou pasáží a ve výškách se pohybujícím se Julienem, avšak v závěru se opět spustí death metalová smršť a dramaturgicky mi tak skladby přijdou prohozené, protože “Far Beyond Death” by dávala jako takový přechod mezi oběma náladami daleko větší smysl než “Exterminate the Earth”.

Blížíme se k samotnému finále, a sice skladbě titulní, “The Final Struggle”. Svou hrací dobou zabírá takřka polovinu stopáže, a protože narostla až na 25 minutovou hrací dobu, tak se sluší a patří podívat se na ní samostatně a říct si, jestli je to opravdu esence toho nejlepšího, s čím se Amon-Sethis na albu vytáhli, jak se ve většině případů nabízí. Je i není. Na jednu stranu uznávám, že jednotlivé momenty a nálady nejsou špatné. Klávesový úvod, progmetalový orient, který následuje, a určitě i ostrá death metalová řežba epičtějšího rázu kolem šesté minuty jsou úplně v pohodě. Hodně se mi líbí přiostřená pasáž v desáté minutě plná úderného frázování a rytmicky výrazný akustický moment s hostující zpěvačkou v minutě devatenácté, ale jako celek to prostě postrádá tu sílu, kterou by to mít mělo. Ne, že by se “The Final Struggle” nedala díky své stopáži vyslechnout na jeden zátah, jen jsem toho názoru, že ty zvraty a změny nálad jsou řešeny stylem lámání přes koleno a nevidím v ní jakýsi logický vývoj nebo pojící prvek, který by tohle všechno držel hezky pohromadě.

“Part II: The Final Struggle” je velmi zajímavá deska, která není na jeden poslech a je třeba jí věnovat nějaký ten čas. Hlavně díky vrstvení různých linek a aranží má dlouho čím překvapovat, nicméně díky jednoduché struktuře řady písní to není zas taková hrůza, jak by se mohlo zdát. Je třeba si narovinu říct, že komu nešmakují v metalové hudbě folkové, orientální (říkejme tomu jakkoli, ale víte, co myslím) vsuvky, tak od Amon-Sethis ruce pryč, protože tady se těmito prvky nešetří. Je škoda, že se nepodařilo udržet po celou dobu takovou magickou atmosféru, kterou dýchá zejména první polovina, protože jakmile se začne death metalově drtit, tak se to know-how, jímž se Amon-Sethis do té doby hrdě prsili, ztrácí někde v dáli zahnané kytarovou agresí. Kdyby se tak dělo postupně a zvolilo se vhodnější dávkování, tak by to nemuselo být na škodu. No, prostě abych to nějak logicky uzavřel… Vyložený majstrštyk to není, ale dost určitě se k “Part II: The Final Struggle” a Amon-Sethis ještě vrátím, protože ta uhrančivá atmosféra starověkého Egypta má hodně co do sebe.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.