Země: Česká republika Žánr: pop / folk Datum vydání: 28.11.2014 Label: Art Shock s.r.o. Tracklist: 01. Dívka 02. Svatá Kordula 03. Panna 04. Tragédie u nás na vsi 05. Intermezzo Tráva 06. Tráva 07. Maják 08. Bříza 09. Lehkost 10. Slova z hor 11. Divoká hejna 12. Nevěsta 13. Na Radosti Hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook

Abych pravdu řekl, k téhle desce jsem se dostal jako slepý k houslím. Autorskou tvorbu ani jiné aktivity Anety Langerové jsem nikdy nesledoval, nechávala mě chladnou i v dobách, kdy z ní byla dobře půlka národa na větvi díky jejímu vítězství ve vůbec prvním ročníku místní mutace Superstar, a i když jsem později přistoupil na to, že zrovna ona asi nebude další z řady plytkých rychlokvašek českého zdegenerovaného showbysnysu, pořád jsem neviděl jediný důvod, proč bych měl její muzice věnovat větší než žádnou pozornost, a to málo, co se ke mně doneslo z rádia, prostě prohučelo kolem. Když by se mě tedy někdo zeptal, proč jsem před časem kliknul na článek, v němž se povídalo o desce “Na Radosti”, jejíž vydání tehdy bylo na spadnutí, odpovědět bych nedokázal. Náhoda však chtěla, že mě to povídání proti všem předpokladům nalákalo, a když se v éteru objevil singl “Svatá Kordula”, už jsem na něj čekal. Když čtyřminutové lyric video dohrálo, byl jsem přesvědčený, že pokud je zbytek desky stejně dobrý, tak mám o domácím albu roku jasno.

Vzhledem k tomu, co jsem psal výše, asi nemusím zdůrazňovat, že jsem od novinky nečekal nic konkrétního, ale to, co jsem dostal, mě stejně příjemně šokovalo. “Na Radosti” je totiž úžasně pestrá, silná a upřímná nahrávka, která si mě kombinací svých předností doslova omotala okolo prstu. Pro mě asi největším překvapením je folkový charakter celé desky a způsob, jakým je zde folk namíchán s dalšími vlivy. Je v tom pop, je v tom šanson, je v tom špetka hip-hopu, jsou v tom orchestrální aranže… Jednou se víc projeví to a jindy zase ono, ale vždy je to s červenou folkovou nití, jež se táhne napříč celým albem, namícháno s lehkostí a nenuceností, která je místy vyloženě okouzlující.

Ústředním motivem alba jsou příběhy a každá skladba je jedním takovým příběhem. Jedná se o příběhy přesně v duchu folklórních kořenů desky vesměs melancholické až smutné, ale vyloženou temnotu nečekejte, protože stejně jako posmutnělost je v nich i hodně naděje, smíření a špetka návykové hravosti. Dobrou zprávou je, že záměr nahrát album, které bude vyprávět příběhy, Anetě vyšel naplno, protože jsou podané tak, že člověku v nejednom případě ožívají před očima a z jejich emocí pramení silná a především působivá atmosféra, která je přítomna i navzdory oné lehkosti a nenucenosti a která se vine napříč celým albem a představuje jeho jednotící linku, jíž “Na Radosti” vděčí za svou soudržnost.

“Na Radosti” je velice vyrovnaná deska, která funguje jako celek, a vytrhávat z celkového kontextu jednotlivé skladby nemá ve výsledku příliš význam. Přesto si ale neodpustím jmenovat následující – “Svatá Kordula”, “Tragédie u nás na vsi”, “Tráva”, “Nevěsta” a “Divoká hejna”. Tahle pětice totiž představuje asi nejvýraznější jednotliviny a ve všech případech jde o nesmírně silné písničky, které se zaseknou do paměti jak nic. S výjimkou “Slov z hor”, kterým jsem doposud nepřišel úplně na chuť (nebo na kloub – toť otázka), ale zbytek desky nikterak nezaostává a posluchači nabízí nepřeberné množství skvělých melodií, nápaditých aranží (Jakub Zítko odvedl skvělou práci a na kvalitách alba má značnou zásluhu), obecné přitažlivosti, jakou se “Na Radosti” může chlubit, a v neposlední řadě skvostný zpěv samotné Anety, v němž se skrývá tolik charismatu, že se mi až nechce věřit, že to zpívá stejná slečna, jejíž vokální projev mě vždycky něčím trochu iritoval…

Co dodat. “Na Radosti” je prostě ve všech směrech vynikající nahrávka, na kterou nedám dopustit a Aneta Langerová se jejím prostřednictvím v mých očích vyšvihla mezi opravdové hudebníky, kteří mají co říct, a když to řeknou, stojí to za to. Celé je to tím kouzelnější, že Aneta při své popularitě u mainstreamového publika vydala album, jež je lecčím, jen ne prázdným mainstreamovým produktem. To u nás ani ve světě není vůbec samozřejmostí a zaslouží si to tedy náležitě ocenit. Upřímná osmička a titul příjemného překvapení roku je snad adekvátním oceněním.