Anthrax poster 2012

Anthrax, Like Fool

Anthrax
Datum: 29.11.2012
Místo: Brno, Fléda
Účinkující: Anthrax, Like Fool

Ke konci měsíce listopadu se měl odehrát svátek pro spoustu fandů thrash metalu. Jméno slovutných Anthrax slibovalo vskutku velký zážitek, takže se 29. listopadu brněnská Fléda zaplnila tak, že tam nebylo téměř k hnutí. Jak si americká dnes už legenda stála?

Upřímně řečeno, jako v případě mnoha dalších koncertů, obešel bych se bez předkapely. Tento večer tuto pozici zastávalo sračkovité HC nesoucí jméno Like Fool a snažící se znít jako KoRn. I při sebevětší snaze o nějakou shovívavost to v tomhle případě překousnout skutečně nešlo. Mimoto, že to bylo čiré hudební zoufalství, se to před kapelu Anthrax vůbec nehodilo. Byli jsme ted vypuzeni na chodbu na škopek a klábosení.

Když předkapela konečně skončila svůj set, ti uvědomělejší že se začali pomalu přesouvat pod pódium. Zbytek setrvával u svých škopků a já už jsem si pokládal otázku, zda ty lidi vůbec přišli na koncert Anthrax, anebo si za vstupenku za pětistovku vylejt mozek. Těžko říct, kde byla pravda. Nicméně to, že Anthrax hrají, zaregistrovala spousta lidí až u druhé skladby. Vznikla taková situace, kdy se přiožralí chlápci nadměrných rozměrů lepili a vráželi do kdekoho, jen aby se dostali dopředu, totálně to zrmvilo začátek koncertu, který jsem strávil akorát tak tím, že jsem se snažil stát na nohou. On určitej brajgl k těmhle koncertům patří, ale tohle buranství bych si klidně odpustil.

To byla jen taková “kulturní” vložka. K samotným Anthrax – nikdy nepatřili k mým nejoblíbenějším thrashovým kapelám, ale jisté zásluhy jsem jim vždy uznával. A jejich poslední desku “Worship Music” mám rád. Jejich turné s nejslavnějším zpěvákem Belladonnou u nás mělo celkově dvě zastávky, mimo té listopadové ještě v Praze 3. prosince.

Setlist Anthrax:
01. Worship
02. Caught in a Mosh
03. Fight ‘Em ‘Til You Can’t
04. Antisocial [Trust cover]
05. Indians
06. The Devil You Know
07. Hymn 1
08. In the End
09. Deathrider
10. In My World
11. Be All End All
– – – – –
12. Among the Living
13. Madhouse
14. Got the Time [Joe Jackson cover]
15. I Am the Law

Musím říct, že jak jsem toho příliš nečekal, tak jsem byl odzbrojen už s nástupem na scénu. Z celé kapely sálalo nadšení, nadhled a neskutečné charisma. Působili jako nezničitelná mašina, a to jim jeden hodně zásadní článek chyběl. Tím zmíněným článkem byl (a po většinu turné je) bubeník Charlie Benante, za kterého zaskakuje zkušený a velice schopný matador John Dette, který se může pochlubit spoluprací se Slayer, nebo Testament. V hraní thrash metalu tedy rozhodně není žádný nováček. Nebylo žádným velkým překvapením, že kapela naprosto ignorovala éru se zpěvákem Johnem Bushem, nicméně bych aspoň jednu dvě skladby ocenil. Po intru z nové desky tedy následovala letitá hitovka “Caught in a Mosh”, která prakticky ihned rozpoutala peklo na pódiu i pod ním. A ve vysokém tempu se pokračovalo po čas celého koncertu, přičemž kapela ze svého suverénního výkonu neslevila. Nechyběly věci z poslední desky, jako skvělá “Fight ‘Em ‘Til You Can’t”, “The Devil You Know” nebo epická “In the End”, věnovaná heavy metalovému nestorovi Ronniemu James Diovi. Ostatní skladby tvořily průřez staršími alby kapely, sáhlo se dokonce až k debutu, a to v rámci zběsilé “Deathrider”, což byl asi jediný okamžik, kdy Belladonna pěvecké party příliš nedával. Přece jen jeho projev je od Turbinovského ječení celkem vzdálený. Ale to byl snad jediný moment, kdy se mu nepodařilo odzpívat skladbu úplně na jedničku. Za největší hity koncertu bych se nebál označit “Indians” a “Among the Living”. Řádný moshpit byl samozřejmostí u velkého počtu skladeb.

Koncert byl po celou dobu svého trvání fakt zábavný. Belladonna u mě získal body svým sympatickým přístupem, neustále se culil na lidi, nemluvě o tom, jak si půjčoval jejich foťáky, kterými natočil jejich řádění z jeho pohledlu (tedy z pódia), aby jim je pak v pořádku vrátil. Sympaticky působila celá kapela, i když jsem měl občas pocit, že Scott Ian je jakýsi nabručený. Ale pak promluvil a moje pochyby se mi zdály celkem liché. Počty suvenýrů vhozených do publika svědčily o tom, že hošani si rozhodně se sháněním trsátek hlavu lámat nemusí. Zvuk byl řádně natlakovaný, ale neměl jsem pocit, že by se tam něco bilo nebo že by to válcovalo lidi v prvních řadách. Tímto koncertem se Anthrax povedlo získat mou plnou přízeň, kterou jsem jim sice vždy projevoval, ale pořád mi tam chyběla nějaká přidaná hodnota, která se odhalila právě živým koncertem. Ta neskutečná energie a rebelie v jejich hudbě mě fakt donutila si myslet, že se nacházím někde v blázinci, nebo že jsem zákon!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.