Aphonic Threnody - First Funeral

Aphonic Threnody – First Funeral

Aphonic Threnody - First Funeral
Země: international
Žánr: funeral metal
Datum vydání: září 2013
Label: Avantgarde Music
Původní vydání: 11.8.2013, Terror from Hell Records

Tracklist:
01. The Threnody
02. Eyes’ Light Faded Away
03. Life Calls Death
04. Hollow

Hodnocení:
H. – 8/10
Kaša – 7,5/10

Průměrné hodnocení: 7,75/10

Odkazy:
facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Avantgarde Music

Pokud jste o kapele Aphonic Threnody doposud neslyšeli, je to úplně v pohodě, já osobně donedávna taky ne. Není se ovšem moc co divit – jedná se totiž o docela nový mezinárodní projekt, v němž se potkávají lidé z Velké Británie, Itálie a Maďarska, v živé sestavě pak najdeme i další země. Asi nejznámějším jménem projektu je Kostas PanagiotouPantheist a Wijlen Wij, ovšem ani ostatní členové nejsou žádní amatéři a mají za sebou pěkných pár působišť v rámci metalového extrémního undergroundu. Jak je ze jmenovaných dvou skupin možná už jasné, Aphonic Threnody se asi nebudou pohybovat v rámci nějaké rádiového pop rocku; pokud vás ovšem napadlo něco o funeral doom metalu, pak je to odhad zcela správný. Tak se tedy pojďme podívat, jak debutové EP s velice příznačným názvem “First Funeral” dopadlo…

Není žádným tajemstvím, že doom metal je poměrně konzervativní žánr… poměrně dost. A neplatí to jen o odnoži s oním magickým pohřebním přídomkem, ale o doom metalu celkově. Co si budeme povídat, asi každý z vás by dal z fleku dohromady formální recept toho, jak zní drtivá většina doomových kapel. Soustředíme-li se pouze na zástupce funerálního subžánru, bude to dost lehké… ulta pomalé tempo, ultra hluboký growling, ultra hutná atmosféra a ultra velká deprese. Nic z toho se ovšem nevylučuje s tím, že některé skupiny z tohoto stylu stále mají svůj vlastní ksicht a docela nezaměnitelný sound. Nemá cenu nikterak milého čtenáře napínat, protože to, co teď zazní, už stejně tuší – je to tak, ani Aphonic Threnody nejsou žádní inovátoři a i na jejich tvorbu se dá bez větších problémů vztáhnout ona obecná formulka, kterou jsme vyslovili o pár řádků výše… ultra pomalé tempo, ultra hluboký growling a dál už to znáte.

Nutno ovšem upozornit na jednu důležitou věc, obzvlášť v tomto případě důležitou – i na takovémhle základu něčeho, co už vlastně bylo mnohokrát řečeno a předvedeno, lze stále postavit nahrávku, jež bude nejen dobrá, ale dokonce přímo skvělá. A jak už možná tušíte, právě tohle se Aphonic Threnody povedlo. “First Funeral” formálně opravdu není nějaká výjimečná záležitost a na té nahrávce technicky vzato neuslyšíte nic, co se už neobjevilo někde jinde, ale mezinárodní pětice ten svůj pohřební lektvar dokázala namíchat výtečně. Má to tu tolik potřebnou dusivou atmosféru, hrubé, roztahané a pomalé riffy se s přehledem a intenzitou zadírají pod kůži stejně tak jako extrémní murmur. Sem tam navíc probleskne sice dost úsporná, ale o to funkčnější kytarová melodie, jak to Aphonic Threnody ukázkově předvádějí třeba hned na začátku druhé tryzny “Eyes’ Light Faded Away”. Celkově asi nic výjimečného, řeknete si možná, ale v opravdu skvělém provedení, odvětím vám já.

Pokud máte o funeral doom metalové scéně nějaký přehled a víte, na jaký že nástroj to hraje výše zmiňovaný Kostas Panagiotou, musí vám být jasné, že ve výčtu nástrojů doposud nebyly zmíněny klávesy, které tu samozřejmě přítomny jsou. Aphonic Threnody však s nimi zacházejí velice opatrně a nechávají je hrát pouze v pozadí jako doplněk samotné hlavní linky – a ještě ne po celou dobu. Stejnou roli zde hraje ještě jeden na metalové poměry stále ještě relativně nezvyklý nástroj, jenž je využíván v ještě mnohem menší míře. Je jím cello, které má na starosti maďarský hudebník Ábel Libisch. Když ale sem tam probleskne, stejně jako v případě kláves se jedná o hodně povedené momenty, díky nimž nahrávka přesně v duchu provařeného hesla, že méně je někdy více, dostává ten správný šmrnc. Takzvaně první housle však stále hraje především kytara a vokál, což jsou nejvýraznější prvky “First Funeral”, ale i jen s nimi (samozřejmě za podpory rytmické sekce) dokážou Aphonic Threnody taky utáhnout pořádný kus muziky.

Že jsou samotné kompozice poměrně delšího rázu, to překvapí asi málokoho. Všechny čtyři kusy se vešly do rozmezí mezi devíti a desíti minutami, díky čemuž by mohly na první pohled dost splývat, ale když si “First Funeral” trochu sedne a v přehrávači se na chvíli ohřeje, nebude trvat dlouho a zjistíte, že každá píseň má několik hodně vydařených motivů, které ji odlišují od zbytku. Je pravda, že zpočátku padá hlavní díl pozornosti především na “The Threnody” a “Eyes’ Light Faded Away”, ale to jen díky tomu, že stojí na prvních dvou pozicích. “Life Calls Death” a “Hollow” za svými kolegyněmi nikterak nezaostávají, takže ve výsledku je “First Funeral” počinem hezky silným a vyrovnaným. Pokud bych ale přece jenom musel volit nějaký vrchol, nakonec bych po menším souboji zvolil až závěrečnou “Hollow”, neboť obsahuje několik doslova bravurních momentů a celé EP naprosto skvěle uzavírá a jen podtrhuje hodně dobrý celkový dojem.

Finální verdikt je asi docela jasný a také jednoznačný – “First Funeral” je hodně příjemné překvapení (tak příjemné, jak příjemná jen může být tak neveselá muzika jako funeral doom metal), které se sice nese v jasně nalinkovaných mantinelech svého žánru, ale nakonec mu to vůbec nevadí. Rozhodně bych se nestyděl hudbu Aphonic Threnody doporučit každému fandovi kvalitního hřbitovního doomu a zároveň také prohlásit, že se rozhodně vyplatí sledovat i budoucí aktivity a počiny kapely, protože jestli na nich pánové udrží nastavenou laťku, mohla by tu vyrůst setsakra dobrá funerální smečka – ten potenciál tam v tom zcela jistě je. A jak to tak vypadá, nebude trvat zas tak dlouho, než se o tom přesvědčíme, jelikož Aphonic Threnody již začali s natáčením dlouhohrající desky s názvem “When Death Comes”


Další názory:

Je to přesně tak, jak píše kolega v recenzi. Aphonic Threnody sice nejsou žádní styloví objevitelé, kteří by posunovali hranice žánru, protože vlastně jen vzali to, co před nimi bylo vyřčeno již mnohokrát, ale tahle parta to dělá tak sympatickým způsobem, že bych se obloukem vyhnul označení jako vykrádání a kopie. Pomalé riffy, letmé melancholické melodie, ponurá atmosféra a growling tak hluboký, že už to víc ani nejde. To jsou typické aspekty, které v případě “First Funeral” drží pohromadě velmi pevně. Chvíli mi trvalo, než jsem si ve skladbách dokázal udělat nějaký pořádek, jenž mi umožnil je od sebe oddělit, ale to se při pohledu na stopáž jednotlivých kousků dá tak trochu očekávat. Nejedná se o procházku růžovou zahradou, to v žádném případě. Osobně jsem si nejvíc oblíbil třetí “Life Calls Death” s klidným úvodem, který po chvíli zmizí pod nánosem přímočarého, leč velmi pomalého riffu, který ji protkává. Pronikavá sólová kytara v její druhé polovině má přímo uhrančivý tón, takže nemám nad čím přemýšlet. Jako celek se oněch 40 minut dá zvládnout úplně bez problémů, jen to chce chvilku času, než se do “First Funeral” dostanete, ovšem tohle platí pro celý žánr, takže zkušený posluchač by neměl mít převeliké obtíže. Velmi povedená deska, která stojí za šanci.
Kaša


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.