Aphonic Threnody - When Death Comes

Aphonic Threnody – When Death Comes

Aphonic Threnody - When Death Comes
Země: international
Žánr: funeral doom metal
Datum vydání: 31.10.2014
Label: Doomentia Records

Tracklist:
01. The Ghost’s Song
02. Death Obsession
03. Dementia
04. The Children’s Sleep
05. Our Way to the Ground

Odkazy:
facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Transcending Obscurity PR

All-star kapela – osobně tohle spojení nemám příliš v lásce, protože je to takový poměrně zprofanovaný výraz, který je zbytečně a ve většině případů naprosto bezúčelně nadužíván. Osobně bych totiž řekl, že by měl být na místě jen v případech, kdy vznikne nový projekt, který – přinejmenším z té větší části – tvoří skutečné “hvězdy”. V uvozovkách proto, že třeba v rámci undergroundové scény není hvězda v pravém slova smyslu takřka nikdo, ale tvoří-li nově vzniknuvší projekt hudební z kapel, které jsou kultovní či legendární, stále může být takové pojmenování na místě. Na druhou stranu, pokud bychom přistoupili na hru, že je pojem all-star projekt definován jako projekt, v němž se prostě sešli hudebníci z různých alespoň trochu zavedených kapel, pak tento výraz obhajitelný asi je (byť to nejsou žádné “stars”) a pak by se tímto způsobem dala pojmenovat i formace známá pod jménem Aphonic Threnody.

Co jsou Aphonic Threnody vlastně zač? Je to mezinárodní funeral doom metalový projekt, v němž se potkává několik muzikantů, jejichž vlastní domovské kapely bez zajímavosti určitě nejsou. Namátkou zde v současné době najdeme třeba hned dva členy výtečných italských funeral doomařů Arcana Coelestia nebo instrumentalistu britských post-black metalistů Tomorrowillbeworse. Dříve zde působil taktéž klávesák Kostas Panagiotou známý z funeral doom metalové stálice Pantheist nebo z projektů jako Wijlen Wij, Landskap či Clouds, nicméně ten již Aphonic Threnody opustil, aby se mohl věnovat právě svým vlastním skupinám, především tedy Pantheist a Landskap. Na jeho místo však nově nastoupil jiný velmi zajímavý hudebník, a sice Juan Escobar z dnes již nefungujících chilských doomařů Mar de grises, jejichž jméno svého času hodně stoupalo, dokud nebyl onen vzestup utnut ohlášením konce činnosti. Abychom to tedy shrnuli, v současné době tvoří sestavu Aphonic Threnody muzikanti z Velké Británie, Itálie, Maďarska a Chile. Jak a jestli vůbec kapela zkouší, to skutečně netuším.

Tak či onak, Aphonic Threnody na sebe poprvé výrazněji upozornili debutovým EP “First Funeral”, které bylo dle mého skromného názoru výtečné. Sice ve své podstatě nenabízelo nic moc originálního a vlastně se formálně jednalo o funeral doom metal standardního provedení, přesto ten počin nabídl velmi silnou atmosféru, která mě v době vydání dokázala pohltit. Dokonce již nyní mohu bez obav říct, že “First Funeral” patří k těm nahrávkám, k nimž se docela rád vracím i po napsání recenze a i s odstupem času mě dost baví. Nicméně to je nyní asi vedlejší – ostatně, podrobnosti si můžete přečíst sami v dobové recenzi.

Co jsem chtěl ale říct – je asi zřejmé, že po takto vyvedené prvotině jsem byl dost zvědavý na další tvorbu Aphonic Threnody, a to tím spíš, když si kapela po sérii splitů konečně nachystala dlouhohrající desku. Ta se jmenuje “When Death Comes” a vyšla v poslední říjnový den loňského roku. A musím říct, že mě zaujala hned na první pohled – ne, vážně, to není překlep, protože skutečně myslím pohled, nikoliv poslech. “When Death Comes” se totiž může pochlubit doslova skvostným přebalem – sice to je jen mršina jakési kozy, ale víc doomovou obálku už snad ani vymyslet nejde. Za mě osobně je tedy tohle naprostá paráda.

Strašně rád bych nyní řekl, že stejně skvělý je i ten obsah, jaký pod sebou ostatky oné nebohé kozy ukrývají, bohužel to však udělat nemohu. “First Funeral” byl v podstatě obyčejný funeral, který zdánlivě nenabízel nic výjimečného, přesto byl však skvělý, ačkoliv jsem nemohl nějak exaktně říct proč. U “When Death Comes” je to skoro naopak – novinka formálně pokračuje v totožném duchu jako její neřadový předchůdce, tudíž by asi bylo na místě očekávat, že to bude podobně dobré, jenže tentokrát není a opětovně nedokážu nějak přesně říct, v čem je zakopaný pes.

Ve své podstatě je totiž na “When Death Comes” vše v tom nejlepším pořádku – pomineme-li tedy fakt, že Aphonic Threnody ani náznakem nenabízejí nic, co by snad mělo vybočovat ze zajetých žánrových kolejí, nicméně to člověk u funeral doom metalu (a vlastně i obecně doom metalu) tak nějak předpokládá, že tomu tak bude. Aphonic Threnody tu pohřební káru táhnou se znatelnou jistotou a s pevnou rukou – trpělivě budují roztahané šnečí tempo, vrství pomalé a hutné riffy na neveselé melodie a zalévají to extrémním vokálem podle té nejlepší funerální kuchařky. Ostatně, to není žádné překvapení, jelikož od takhle zkušené sestavy (viz výše) snad ani nic jiného než řemeslně výtečně odvedenou práci čekat nelze.

A přesto všechno prostě a jednoduše “When Death Comes” nemá tu sílu, aby člověka položilo na lopatky. Netvrdím, že se zde nenajdou solidní nápady – jako jeden příklad za všechny mohou posloužit více než dobré melodie v druhé půli prostřední skladby “Dementia” – nicméně celkově vzato to Aphonic Threnody tentokrát nedotáhli dále než do bodu, v němž lze říct, že se deska příjemně poslouchá (tak příjemně, jak jen to u žánru jako funeral doom metal jde), ale nic navíc už bohužel nenabízí. A to prostě zamrzí, protože na “First Funeral” se toto povedlo. Kdyby tohle nebylo jedním ze základních stavebních kamenů celého žánru, tak bych klidně řekl, že se “When Death Comes” místy prostě přespříliš vleče.

Ačkoliv by bylo přehnané tvrdit, že je “When Death Comes” špatným albem, neboť skutečně špatné album vypadá přece jenom trochu jinak, myslím si, že mluvit o zklamání na místě je, protože očekávání byla po tak vydařeném pilotním EP o mnoho výše – novinka je totiž jenom poslouchatelná pohoda, nic víc. Možná by stálo za úvahu, jestli by nebylo lepší přestat tříštit nápady na množství splitů (k dnešnímu dni již Aphonic Threnody vydali tři a vzhledem k tomu, v jakých stopážích se skupina v rámci svých skladeb pohybuje, to dělá více jak 50 minut muziky) a spíše se soustředit na vypilování těch skutečně důležitých nahrávek (mezi něž dlouhohrající deska jistojistě patří – o tom doufám není třeba diskutovat) k dokonalosti. Snad bude příště v těchto mezinárodních vodách trochu lepší forma.

P. S. Přiložené video se sice jmenuje “Meditation on Earth”, ve skutečnosti mu však jako podklad slouží skladba “Death Obsession”.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.