Země: Irsko Žánr: black metal Datum vydání: 12.10.2015 Label: selfrelease Tracklist: 01. Awaken Thee 02. Where Angels Fear to Tread 03. Ashes 04. To Die a Thousand Deaths 05. The Untameable Human Spirit 06. Synchronicity Hrací doba: 25:31 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Grand Sounds PR

Apokathilosis patří k těm smečkám, u nichž je docela zajímavé rozklíčovat původ. Zdánlivě se jedná o formaci z Irska, kde aktuálně tohle duo operuje. Oba muzikanti ovšem rodilí Irové nejsou – narodili se v Brazílii, kde dle všeho také prožili velkou část svého života. No, a aby toho kosmopolitismu náhodou nebylo málo (však je to také v dnešní době v kurzu být multi, že jo), tak za svůj vzor si hoši vytyčili Řecko. Respektive tedy kultovní řeckou blackmetalovou scénu z 90. let.

No, a prvním výsledkem čerpání inspirace z helénského black metalu pak je deska „Where Angels Fear to Tread“, jež vyšla už v loňském roce (v říjnu digitálně, o měsíc později i jako digipak CD). A právě o tom, jak tato dopadla, si nyní něco málo povíme. Hned na začátek si lze povšimnout skutečnosti, že se Apokathilosis (tohle jméno si teda v životě nezapamatuju) s délkou zas tak moc nepředřeli a rozhodně nenaservírovali nějakou hodinovou hostinu. Hrací doba „Where Angels Fear to Tread“ totiž jen lehce přesahuje hranici 25 minut, což skutečně není mnoho na dlouhohrající počin, nicméně i přesto je nahrávka zjevně považována za řadovou.

To ovšem ani v nejmenším nemyslím jako negativum nebo něco, co by Apokathilosis mělo v hodnocení přitížit. Bylo to jen holé konstatování faktů. Naopak, já si vlastně docela cením skupin, které jsou v tomto ohledu soudné a dokážou stopáž zkrotit na rozumnou délku, protože není nic horšího než vydávat uměle natahované desky trvající třeba hodinu, z níž celých dvacet minut tvoří otravná vata. S tímhle vědomím tedy nemám zhola nic proti tomu, že zde je už po 25 minutách konec. V případě „Where Angels Fear to Tread“ by se však skoro chtělo pěkně sviňácky dodat, že ještěže to trvá jen 25 minut, protože na víc to nemá a i tahle délka (krátkost) je vlastně trochu na hraně.

Zcela správně chápete, že jsem tím vlastně nepřímo prohlásil, že Apokathilosis nehrají žádné zázraky. A vzhledem k tomu, že se Irové (Brazilci) hrdě mlátí do prsou při prohlášení, kam si chodí půjčovat inspiraci, se hnedle nabízí otázka, zdali právě tady není zakopaný pes – nebo alespoň část psa. Stejně tak by šlo polemizovat i o tom, nakolik je dnes relevantní album, které vlastně jen bere již dávno vymyšlené a dává tomu trochu současnější sound. Svým způsobem je sice sympatické, že Apokathilosis svůj zdroj neskrývají, jelikož je prostě trapné, pokud někdo drhne prachbídně nudný podprůměr a má plnou držku keců o vlastní originalitě a výjimečnosti, to už je mi milejší ten přístup Apokathilosis, což ovšem nic nemění na tom, že ideální stav to není. Nicméně to už je samozřejmě na každém z nás, jak se s tím srovná a jak moc mu to vadí nebo nevadí.

Sám za sebe mohu říct, že bych i s tímhle bych nakonec dokázal žít (tj. album poslouchat, aniž bych se za to styděl). Jenže aby se dala neobjevnost a neinvenčnost odpustit, tak to musí mít ony pověstné koule, aby to člověka jednoduše strhlo energií. A ani zde Apokathilosis bohužel nijak zásadně nebodují a tentokrát už pro to nenalézám omluvu. „Where Angels Fear to Tread“ mi totiž kule rozhodně netrhá, a ačkoliv ani v nejmenším nepopírám, že se ta placka dá strávit bez jakýchkoliv následků na psychice, nejedná se o nic, čemu bych chtěl dopřát nadstandardní časovou dotaci ve svém přehrávači.

Je pravda, že v pozadí lze zaslechnout nenápadně zastrčené atmosférické elementy, díky nimž to má aspoň jakous takous náladu. Sem tam se také objeví nějaké solidnější momenty, mezi nimiž nejvíce ční baladické vyhrávky ve čtvrté „To Die a Thousand Deaths“, které se bez uzardění dají pokládat za příjemné. Na druhou stranu, některé riffy na mě naopak působí zbytečně jalově. Stejně tak se nemohu zbavit dojmu, že v sypačkách jsou Apokathilosis příliš jednotvární a že ve vyšších rychlostech na rozdíl od středních temp postrádají nápady.

Vyloženě hloupé „Where Angels Fear to Tread“ není. Ale je to ničím nevýrazný průměr, jemuž zoufale schází jakékoliv hlubší charisma. Poslechnout se to dá, ale buďme upřímní – není problém si k poslechu najít hromadu záživnějších věcí. Muzika Apokathilosis mě nijak nesrala a také férově uznávám, že po nějakých pěti posleších dokázala trochu prokouknout a ukázat, že není zcela marná (byť při vyšším počtu poslechových seancí už pak zase dojmy klesaly), jak se mi zdálo na prvním rande. Nicméně pochybuju o tom, že někdy dostanu chuť zrovna tohle slyšet znovu – na to tam ta kvalita prostě není.