Apostolum - Winds of Disillusion

Apostolum – Winds of Disillusion

Apostolum - Winds of Disillusion
Země: Itálie
Žánr: doom / heavy / black metal
Datum vydání: 21.1.2014
Label: Moribund Records

Hodnocení: 7/10

Odkazy:

Všude možně se můžete dočíst, že italští Apostolum hrají black metal… pokud si ovšem jejich dlouhohrající debut “Winds of Disillusion” pustíte v domnění, že dostanete právě black metal, asi na vás bude čekat menší překvapení, možná i zklamání. Ne, že by v té hudbě nebyl vůbec, ale z větší části se prvotina Apostolum nese spíše v duchu doom metalu, pak temného heavy metalu a až za nimi se ukrývá cosi, co bychom mohli nazvat black metalovým odérem.

Nikdo ovšem netvrdí, že by to mělo být špatně. “Winds of Disillusion” je totiž (vzhledem k samotné náplni až překvapivě) povedená nahrávka. S výjimkou “Intro (Light into the Void)” a “Less Than a Step”, což je jenom intro a intermezzo, jedou všechny songy podle úplně stejného receptu dlouhé stopáže, pomalejšího tempa, nakřáplého vokálu a příjemných vybrnkávaček a melodií, které vystupují zpoza clony rozvážných riffů. Tu a tam se tento model zlomí do nějakého zvolnění čistě o klávesách či dokonce akustické kytaře, ale ve výsledku Apostolum pořád nepřicházejí s ničím výjimečným, ničím extrémně uhrančivým nebo něco na ten způsob.

Přesto všechno se ovšem “Winds of Disillusion” poslouchá strašně příjemně. Ačkoliv všechny ty riffy Apostolum jsou velice jednoduché a většinu doby se jede podle jednoho mustru, je to jednoduše zábavné, má to dost povedených momentů, má to i atmosféru, hodně sympaticky z toho páchnou staré pořádky a úcta ke starému metalu, aniž by se jednalo o zpátečnické album. Vůbec nevadí dlouhé stopáže nebo cokoliv jiného, protože ta hudba i přes zdánlivou triviálnost funguje naprosto výborně a je po všech stránkách uvěřitelná.

A když už jsem zmínil ty dlouhé skladby… vlastně je to právě nejdelší “Gleam of Lucidity”, jejíž hrací doma přesahuje 18 minut, která je pro mě vrcholem “Winds of Disillusion”, protože minimálně její rozjezd je jednoduše naprostá paráda. Čímž však neříkám, že by se mi ostatní songy nelíbily. Za mě tedy jednoduše ano, je to rozhodně věc, která má něco do sebe.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.