Datum: 22.4.2011 Místo: Česká Lípa, KD Crystal Účinkující: Arakain, Ascendancy, Menhir Datum: 29.4.2011 Místo: Klatovy, KD Družba Účinkující: Arakain, Ascendancy, Menhir

Česká Lípa, KD Crystal – 22.4.2011 (H.)

To bylo snad vůbec poprvé, co jsem byl opravdu rád, že koncert začal se zpožděním, jelikož osmá hodina večerní, na níž byl naplánován začátek českolipské zastávky turné Arakain k nové desce “Homo Sapiens..?”, byla zároveň časem, kdy rozmilému šéfredaktorovi teprve končila šichta v práci, tudíž jsem předpokládal, že první formace toho večera, Ascendancy, unikne mým dvěma nejdůležitějším smyslovým orgánům při vstřebávání muziky, čili zraku a sluchu, abychom si rozuměli a aby si čistě náhodou někdo nemyslel, že hudebníky s oblibou osahávám. Jaké to překvapení, když po mém vstupu na místo konání, kterýmžto byl místní kulturák zvaný Crystal, zelo pódium, vynecháme-li již rozestavěné plachty, prázdnotou. Mé načasování by se dalo se nazvat vskutku geniálním (aneb, proč se veřejně nepochválit, má-li člověk možnost, že ano), neboť než jsem stačil prolít svým nenasytným chřtánem první škopek žlutého moku s pěnou (a ne, vážně nemám na mysli močůvku), chystala již svá fidlátka návštěva ze Vsetína…

Zpočátku bylo znát, že publikum dorazivší výhradně na hlavní Arakain chovalo k moravskému kvintetu nedůvěru. Ke cti Ascendancy však slouží – a v tomto ohledu pak zejména ke cti zpěváka Ivana – že během vyhrazeného času dokázali přítomný lid přesvědčit o svých kvalitách, díky čemuž se brzy začaly dít roztodivné kratochvíle běžně provozované na koncertech, jako třeba paření, hrození, ale i spousta dalších více či méně přirozených pohybů, které je alkoholem posilněný lidský mozek schopen vymyslet a jím ovládané/neovládané tělo zrealizovat. Podobně vzestupnou tendencí však disponovala i samotná kapela – zatímco začátek jejich vystoupení na mě působil malinko nejistě, s přibývajícími minutami se do toho čtveřice pánů a jedna dáma čím dál tím více dostávali, pročež se jejich set mohl pochlubit velice pěknou gradací a zhušťováním tempa. Hezky působil i zajímavý stojan na mikrofon a “svítící” plachty, což budilo dojem, že si Ascendancy asi chtějí dát na svém projevu záležet, takže nakonec jediné, co mi lehounce vadilo, byl fakt, že jejich hudba je na můj vkus přece jenom až moc “přesólovaná”, ale to je, uznávám, pouze a jenom můj osobní problém. Co se celkových dojmů týče, ty nebyly menší než dobré; poslední věc, kterou bych na jejich adresu řekl, je, že se své úlohy otvíráku večera zhostili velice slušně.

Železně kovaní nestoři českého rocku Arakain si s sebou na aktuální šňůře vezou celkem trojici skupin – výše popisované Ascendancy, Menhir a Merlin, přičemž druhé dvě se střídají obkoncert. Na všech myslitelných i nemyslitelných místech bylo avizováno, že na Českou Lípu vyjde Merlin v čele s Danem Horynou, ale chyba lávky, panstvo, na pódium vtrhl českobudějovický Menhir, který se vytáhnul s heavy metalem ze staré školy. Osobně jsem s touto cháskou doposud neměl bližších zkušeností, díky čemuž jsem si jako hlavní pocit z jejich setu odnesl překvapení. Nedá se sice tvrdit, že by jejich hudební produkce hýřila přílišnou originalitou, možná právě naopak – jednalo se o klasické heavy metalové/hard rockové klišé, ale v tom dobrém slova smyslu. Ve svěžím a převelice zábavném podání Menhir rozjeli skladby jak starší, tak novější z aktuální placky “Rány osudu”, mezi nimiž nechyběly namátkou třeba “Žoldáci”, “Sex na jednu noc?”, “Vstávej” nebo “Myšlenky”. Zvláštní pochvalu si zaslouží výborný kytarista Pavel Michálek, jehož kytara sice byla téměř větší než on sám, ale za to na ní hobloval jedno skvělé sólo za druhým. Vystoupení za plný počet bodů, jímž jsem byl tak zaujat, že jsem se okamžitě po koncertě zbavil dvou přebytečných stováků za CD. Každopádně bylo znát, že jak v případě Ascendancy, tak i u Menhir vybírali Arakain své předkapely pečlivě, takže mohli akorát předstoupit před kvalitně rozehřátý dav…

…který přivítali úvodní skladbou aktuálního alba, “Marat”. Hned na začátek je nutno zmínit, že Arakain svou studiovou novinku nikterak nešetřili a hodili z ní celkem pět kousků (ne, nesmějte se, že to zmiňuji – už jsem zažil i skupiny, které na turné k novému albu zahrály třeba jenom jeden nový song) – pokud mne má děravá paměť nešálí, šlo kromě již zmiňované “Marat” ještě o “Forsage”, titulní “Homo Sapiens”, “Strážnej anděl” a “Nikdy se nevzdávej”, která mi specielně udělala radost, protože jde o můj nejoblíbenější vál z “Homo Sapiens..?”. Když už jsme to načali tím setlistem, tak proč jím nepokračovat… další můj čistě osobní poznatek je, že z výborných alb “Warning!” a “Metalmorfóza” (možná si budete ťukat na čelo, ale já si nemohu pomoct – jsou to mé nejoblíbenější fošny Arakainu… vím, jsem divnej) zazněla všeho všudy jenom jedna prašivá písnička. Na druhou stranu – aneb člověk vždy na všem musí hledat to pozitivní – zbylo alespoň místo pro trochu té klasiky, takže nechyběly kultovky jako “Proč”, “Amadeus” nebo povinná “Apage Satanas”. Rovněž se mi líbí, že se skupina do výběru písniček nebojí trochu sáhnout a vytáhnout na povrch i nějaké ty archiválie, které nejsou zrovna stálicemi na jejích vystoupeních, viz třeba “Rám křivejch zrcadel”. Arakain celkově vsadili na tvrdší a rychlejší kousky, díky čemuž měla jejich show správný odpich a tah na bránu. Jedinou výjimkou byla pomalá “Marilyn”, u níž jsem se, a klidně to takhle veřejně přiznám, dloubal v nose… já ty balady prostě nemám rád, nemůžu za to. A co jsem si tak všiml, takový Zdeněk Kub, který si hraní užíval a usmíval se na všechny strany, se při ní taky netvářil zrovna nadšeně, hehe. Naštěstí hned následující fofrovka “Gilotina” to opět rozsekla.

Co slouží ke cti Arakainu je fakt, že i pro člověka, který je viděl živě mnohokrát, což je přesně můj případ (a věřím, že asi každého českého metalisty), jsou jejich koncerty stále zábavné. Nechci nikterak přehánět, ale zrovna vystoupení v rámci posledního turné patřilo k těm nejlepším výkonům, jakých jsem byl kdy u Arakainu svědkem… neříkám úplně nejlepší, ale určitě bych jej zařadil do první trojky. Kdo někdy nějaký koncert téhle domácí kultovky za posledních pár let navštívil, jistě nepotřebuje nějaký obšírnější popis, jak to tam asi vypadalo – Honza Toužimský zpívající ve skvělé formě a hecující publikum, Zdeněk Kub a Jirka Urban hoblující správně kovové tóny, Mirek Mach klasicky trochu v pozadí, soustředící se především na hru, a samozřejmě také Lukáš Doksanský, který tomu celému svými údery do škopků udával tempo. Je příjemné vidět, že to skupinu i po téměř třiceti letech aktivního hraní stále baví. Nejen studiové práce na úrovni, ale i koncertní činnost je jasným důkazem, že Arakain ještě zdaleka nepatří do šrotu.

Abych to nějak celé shrnul – to aby se dostalo rovněž na příspěvek kolegy pode mnou – českolipská zastávka turné Homo Sapiens, celkově třetí koncert Arakainu v České Lípě (a vlastně první s Honzou Toužimským za mikrofonem), se opravdu vydařila. Zvuk byl prvotřídní, světelná show propracovaná, úprava pódia pěkná, výkon kapely výborný. Co víc dodat? Hurá do Klatov…

---

Klatovy, KD Družba – 29.4.2011 (nK_!)

Stalo se něco, co se už drahnou dobu nestalo. Do naší průměrně nudné dědiny zavítala po několika letech legenda. Legenda, která se může honosit kdejakým kladným přízviskem a zároveň se těší nemalého kultu ze strany fanoušků. Ano, dorazil k nám Arakain.

Kulturní dům Družba je středně velké zábavní zařízení určené převážně ke konání plesů, banketů a menších hudebních akcí. Jeho největší výhodou je ovšem vzdálenost od mého bydliště, která činí necelých 500 metrů. Těsně před zakoupením lístků jsme si (ač nepivaři) s přáteli dopřáli chutnou vychlazenou čtrnáctku (tekutou) a vyrazili jsme vstříc nečemu v našem městě nezvyklému – rockovému koncertu.

Setlist Arakain (oba koncerty): 01. Marat 02. A zvony zvoní 03. Ďábelská hra 04. Forsage 05. Prázdnej kout 06. Amadeus 07. Hlas krve 08. Homo Sapiens 09. Už ho vezou 10. Rám křivejch zrcadel 11. Nikdy se nevzdávej 12. [sólo na bicí] 13. Anonym 14. Vir 15. Špatný dny 16. Paganini 17. Strážnej anděl 18. Marylin 19. Gilotina 20. Pán bouře 21. Apage Satanas – – – – – 22. Proč?

Po vyřízení formalit u vchodu a obdržení klasicky nevkusných polopapírových vrácenek jsme se jali pomalu očekávat první z předkapel, mně neznámé Ascendancy. Což o to, jejich tvorba není špatná, ale když vám přijde frontman zcela nesympatický a kostěný v celém svém projevu, je někde chyba. Hudebně se mi tito vsetínští experimentátoři docela zamlouvali, jen škoda pokaženého vokálu, který byl opravdu bídně nazvučen. Co se dá dělat, to je asi úděl a osud mladých předkapel. Po stránce technického provedení nemám absolutně co vytknout, vše bylo velice dobře zvládnuté. No jo, dnes si může lepší vybavení a hodiny tréninku dovolit kde kdo, tak to podle toho také vypadá.

Druhým předskokanem se na naší klatovské zastávce stali poměrně oblíbení Menhir. Jejich heavy metal dokázal notně rozproudit doteď poloprázdný kotel a ti, kdož na ně zapařili, se tvářili spokojeně. Osobně jsem jejich vystoupení sledoval jen z povzdálí a šetřil síly na hlavní hvězdu večera. Menhir nezněli vůbec zle, ba právě naopak. Připomínají mi takový tvrdší Krucipüsk. Zvukař se zřejmě konečně uráčil dopít pivo, takže už i vokály se daly poslouchat a nebyl problém rozumět česky psaným textům.

Po nezbytné přípravě pódia a nezbytnému posilnění z naší strany jsme se konečně dočkali. Sál potemněl a my zaujali místa blízko zvukařů, kde by podle všeho měl být zvuk nejlepší. Naštěstí jsem v životě nebyl na koncertě Arakainu, který by byl nazvučen špatně. Ani tento nebyl výjimkou a byli jsme ušetřeni jakýchkoliv výpadků nebo nedejsatan nesrozumitelných nástrojů. Vše připraveno a zrealizováno na jedničku – chválím. Ostatně jako obvykle. Rozepisovat se o atmosféře koncertu a profesionalitě jednotlivých členů Arakainu by bylo plýtváním písmen. Vše odehrané, odzpívané a odmluvené na jedničku. Jako vždy.

Celý koncert otevřel singlový “Marat” z poslední desky. Není se čemu divit, když se jednalo a koncertní šňůru na počest právě nové fošny “Homo Sapiens..?”, na kterou jste si mohli přečíst recenzi i na našem webu. Postupně došlo celkem na pět nejnovějších válů, a to konkrétně na rychlou “Forsage”, titulní “Homo Sapiens..?”, “Nikdy se nevzdávej”, a “Strážnej anděl”. Z předposledního “Restartu” zazněla naštěstí jen jedna písnička, a to “Paganini”. Zařazeno bylo i několik vpravdě starých, ale neméně povinných věcí jako “Amadeus”, “Gilotina” nebo pro mě velké překvapení v podobě songu “Rám křivejch zrcadel”, za který budu kapele asi nadosmrti vděčný. Jako vrána jsem koukal i na bezmála jednadvacet let starého “Pána bouře”, který se společně s “Hlasem krve” stal mým favoritem. Nikdy bych nečekal, že Honza Toužimský zvládne takto mistrně odzpívat to, co u Aleše Brichty považuji za jeden z vrcholů tvorby.

Celé vystoupení uzavřela obligátní “Proč” a my se pomalu rozešli do svých domovů. Arakain opět nezklamal a šlo o jednu z nejlepších show, kterou je možno na tuzemské scéně zhlédnout. Setlist byl vystavěn hlavně na rychlejších písničkách, což při pohledu na pařbychtivé fanoušky rozhodně nebylo na škodu. Sice by mnou vysněná skladba písní mohla vypadat ještě jinak a poněkud šťavnatěji (a měla by dohromady nejméně čtyři hodiny), nesťěžuji si však na nic – snad zase příště. Vše výtečně podkreslovala i nečekaně dobře zvládnutá organizace koncertu, přiměřeně drahé pití a ne moc přestřelený merchandise. Originál nového CD v digipack verzi se už vyhřívá na čestném místě mé nevelké hudbení sbírky. Člověka zahřeje u srdce, když pomyslí, že svou nejoblíbenější kapelu podporuje i jinak než jen návštěvami koncertů :)

---