Aran Epochal & Tahle hudba - Doba bronzová

Aran Epochal & Tahle hudba – Doba bronzová

Aran Epochal & Tahle hudba - Doba bronzová
Země: Česká republika
Žánr: folk
Datum vydání: červen 2015
Label: Silver Rocket

Tracklist:
01. Jersice
02. Rovina
03. A. Letec [OTK cover]
04. SOS JTB
05. Klamorna
06. Detail
07. The Ox Cometh
08. Kovbojův nářek
09. Starý mapy
10. Ralsko
11. Kde máte moře
12. První sníh

Odkazy:
web / twitter

Nikdo učený z nebe nespadl, dokonce ani ten Google nebyl ze všech nejchytřejší odjakživa, a i když toho člověk bude znát spousty, pořád bude mnohem větší spousta věcí, o nichž ještě ponětí nemá – což naprosto do puntíku platí nejen v obecné rovině, ale i v hudební podmnožině vědomostí. Jedním z nejlepších způsobů, jak nevědomost přeměnit ve vědomost, je se někoho zasvěceného zcela prostě zeptat: co to je, kdo to je? Úplně stejně, jako se ten, kdo o něm doposud neslyšel, zeptá: kdo to vlastně je ten Aran Epochal?

Aran Epochal je alter ego Adama Nenadála, člena formace Gnu (ostatně, podobnost s názvem doposud poslední desky „Album Epochal“ by mohla leccos napovědět), jenž se také angažuje v chodu vydavatelství Silver Rocket. Jinou definici Arana Epochala by šlo třeba formulovat jako dialog hlubokých tónů akustické baskytary a hluboké hlasu. I když, v případě „Doby bronzové“ už zrovna tato definice stoprocentně přesná není…

„Řekni mi, kde jsi byl, a jaks tam doletěl, a co jsi všechno vzal, a cos tam uviděl?“
(A. Letec)

Na začátku své cesty se Aran Epochal rozhodl nevydat dlouhohrající desku – namísto toho se pustil do seriálu sedmipalcových splitů, jichž od roku 2008 stačila vyjít pěkná řádka. Mimo jiné Aran sdílel prostor na malém asfaltu se jmény jako Unkilled Worker, OTK či Auxes. Nicméně, postoje se mohou měnit – přišel červen léta Páně 2015 a počet palců narostl ze sedmi na celých dvanáct a první velké album Arana Epochala je na světě. Zároveň s tím však „Doba bronzová“ není tak úplně album Arana Epochala. Nedává to smysl…?

Ale dává. „Doba bronzová“ totiž vychází pod hlavičkou Aran Epochal & Tahle hudba. Toto označení vlastně říká to, že i zde pokračuje onen přístup spolupráce s jinými umělci, jejichž přítomnost na nahrávce reprezentuje právě ona „Tahle hudba“. V reálu to znamená, že vlastní Aranovy skladby byly obohaceny vklady dalších muzikantů; že na základ tvořený akustickou baskytarou, zpěvem hlavního protagonisty a folkovým nádechem jsou nabalovány další vlivy a motivy, jež Aranův zadumaný folk dále rozšiřují a posouvají do jiného světla. To platí o všech dvanácti přítomných písních, protože zde není jediná, která by se bez takového rozšíření obešla. A kdo že onu Tuhle hudbu tvoří? Jmenovitě se jedná o členy skupin jako Enablers, New Dog, Sweet Cobra, Insect Ark, Planety, OTK, Kontroll, Gurun Gurun nebo Leto.

„Nejsem sám – mám pole veliký jak celej život. A v nebi je cejtit čaj.“
(SOS JTB)

Celá tahle nahrávka, její pojetí, přístup k ní a také – a to ne v neposlední řadě, ale spíše rovnou v první řadě – její vyznění jsou z mého pohledu velmi sympatické. I proto bych byl moc rád, kdybych mohl prohlásit, že je „Doba bronzová“ po okraj naplněna skvělými písničkami, bohužel to však udělat nemohu, protože mi to tak nepřijde. Nechápejte mě špatně, na „Době bronzové“ jsou některé skladby skutečně úžasné… a ty zbylé jsou taktéž dobré (anebo přinejmenším zajímavé), jenom ne TAK dobré.

Začneme tím nejlepším, co lze na „Době bronzové“ najít – jsou to písně, které i přes svou zdánlivou jednoduchost neomrzí ani po obrovském množství poslechů a díky nimž rozhodně stojí za to desku vlastnit. Osobně mezi takové řadím třeba třetí „A. Letec“ – tahle věc naprosto exemplárně ukazuje, že jednoduchost a síla se nejenže nevylučují, ale mohou jít ruku v ruce. Poklidné baskytarové brnkání, Aranův uklidňující hluboký hlas, jemný beat na pozadí… vzorec na necelou minutu naruší jen změna baskytarové linky, aby se skladba posléze vrátila k původnímu motivu. Není to nic vlastně vůbec nic složitého, ale o to přece nejde – důležité je totiž to, jak ohromným způsobem to funguje.

„Z Ralska se díváš Bezdězu do očí: rodiny, rody, přeslice, meč.
Rozvaliny ve vlhkým stínu: nezabiješ – neumřeš.“
(Ralsko)

Trochu jiným způsobem, ale stejně skvělá je i následující „SOS JTB“ – baskytarová linka je nápadnější, Aran Epochal hlasově naléhavější a zároveň song nabídne nejsilnější vygradování na nahrávce v závěrečné pasáži, jež se blíží hájemství soft noisu. Ač je to hodně citelný skok, vůbec se to nebije, dává to smysl, a právem se tak jedná o jeden z vrcholů „Doby bronzové“. Neméně výtečné jsou však i „Starý mapy“, které mají díky lehkému kytarovému šumu v pozadí temnější nádech, nebo nádherné „Ralsko“, v němž se Aran a jeho ansámbl díky hojnému užití banja a foukací harmoniky vydávají na pole country muziky. A i když se jedná o jeden z nejlepších momentů alba, ani následující „Kde máte moře“, kam přispěli Leto, nijak nezaostává.

Měl-li bych ovšem zvolit jen jednu jedinou skladbu jako tu vrcholnou (fakt, že by to byla blbost, nyní ponechme stranou), ukázal bych nakonec na „Kovbojův nářek“. Přestože se jedná o nejdelší kus celého počinu (byť ne o moc), zpočátku se tváří možná trochu nenápadně – jakmile jsem jej ale takříkajíc objevil, tak mi doslova učaroval. Snad to možná bude i tím, že jde snad o jediný song, kde Aran Epochal & Tahle hudba nepůsobí jako kolaborace muzikantů, ale spíš jako kapela, když se k samotnému Aranovi přidává jak kytara (která je zde vskutku lahůdková – na starosti ji má OrelPlanet), tak i bicí a další zvukové detaily.

„Jaká je vůně tvejch prázdnin, more? Kouř táboráků a hvězdnej prach?“
(Kde máte moře)

Aran Epochal

Jak vidno, ono těch skutečně skvělých písní na „Době bronzové“ není nijak málo. Navíc většina z těch zbylých také není vůbec špatná a i ty mě při poslechu desky jako celku baví, ať už jde třeba o zadumanější „Rovinu“, „Detail“, jemuž elektronika přidává značně nervní nádech, nebo konejšivou dvojici „Klamorna“ a „První sníh“. Jedinými dvěma kousky, k nimž jsem si cestu nenašel, jsou „Jersice“ a „The Ox Cometh“. První jmenovaná je instrumentálka, která „Dobu bronzovou“ otvírá, ale přijde mi, že se v ní, abych tak řekl, v podstatě nic neděje. Samozřejmě, jak již padlo, tohle obecně není hudba, kde by šlo o virtuozitu nebo tah na bránu, ale přesto mají všechny písničky nějaké nosné motivy, silné nápady anebo přinejmenším uhrančivého Arana – tady ale není nic z toho. Oproti tomu „The Ox Cometh“ mě ruší především tím, že je nazpívána Petem Simonellim (Enablers) a v anglickém jazyce, což je pocitově větší skok než třeba hlučení v „SOS JTB“.

Výše jsem „Dobu bronzovou“ nepřímo označil jako folkové album, což je a vlastně i není pravda zároveň. Je to základ, ale ve skutečnosti dlouhohrající prvotina Arana Epochala tuto do jisté míry limitující škatulku přesahuje a i díky rozmanitým hostujícím příspěvkům a rozmanitým náladám je něčím víc. Rozmanitost však celkový dojem nijak netříští a nahrávku nekouskuje jen do kompilace náhodných písniček, takže i přes drobné výhrady „Doba bronzová“ funguje znamenitě. Avšak jeden z hlavních důvodů, proč jde v konečném důsledku o tak kvalitní věc, ještě nezazněl a rozhodně by zaznít měl – „Dobou bronzovou“ totiž prostupuje jakýsi vnitřní klid a velké charisma. A právě tohle charisma a osobitost je tím, proč stojí za to si počin pustit.

„Zlatá střední cesta? Slyšel jsem o ní, ale už musím končit – ostruhy zvoní.“
(Kovbojův nářek)


2 komentáře u „Aran Epochal & Tahle hudba – Doba bronzová“

  1. Jestliže cituju Letce a posléze jej vychvaluju i po hudební stránce, tak by bylo dobrý vědět, že je to cover písně od OTK (album Sona a Kuva). Just saying.

    1. Já to vím, jen jsem to tam nějak zapomněl zmínit… :) Připsal jsem to alespoň do tracklistu, aby to tam bylo…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.