Arch Enemy - Doomsday Machine

Arch Enemy – Doomsday Machine

Arch Enemy - Doomsday Machine
Země: Švédsko
Žánr: melodic death metal
Datum vydání: 26.7.2005
Label: Century Media Records

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Nedávno jsme zde zveřejnili informaci, že kapela Arch Enemy se zavírá do studia, aby nám opět mohla ukázat druhou (a velmi zajímavou) stranu death metalu. Proč druhou? Inu, nestává se tak často, aby v takovéto hudbě vokály osedlala žena, a co si budeme povídat, ani samotná hudba neoplývá klasickými death metalovými prvky. Proto jsem se rozhodl, že si pěkně zrekapitulujeme jejich zatím nejnovější počin “Doomsday Machine”.

Tak když ne tedy klasický death metal, co nám to tahle švédská pětka servíruje do našich uší? Je to opravdu takový dortík upečený pejskem a kočičkou. Texty se nám velmi často dotýkají témat jako vítězství, odpor, pravda a hlavně chuť bojovat, tedy celkem jasné power metalové znaky, a hudba nám hlavně svými kytarovými sóly připomíná v některých částech heavy metal. Tak ingredience jsou to sice pěkné, ale co z toho Arch Enemy dokázali na “Doomsday Machine” uvařit?

Rozhodně hudební dílo, do kterého se vždycky rád a znova zakousnu. Už intro, které je zde reprezentováno čistě instrumentálně, vás dostane do té správné nálady, a poutavý hlas zpěvačky Angely Gossow (jediný cizák v kapele, je to Němka) vás hned ve druhém songu pěkně postaví na nohy. A v takovémto tempu ubíhá celá nahrávka. Kytarové riffy a sóla jsou naprosto precizní, nejde jim vytknout vůbec nic. Písně jako “Nemesis” a “Skeleton Dance” jsou naprostou úžasnou ukázkou spojení tvrdých riffů a krásných sól, po kterých nezůstane jedno oko suché.

Ani bicí nejsou jen hloupým bušením bez jakéhokoliv rytmu a i když zde nemají zrovna moc prostoru, dělají co mohou. Do toho všeho vám Angela s plnou parádou ukáže, že i ženy mohou mít hlas na death metalový “zpěv” a pěkně od plic vám vysvětlí, kdo že je ten náš úhlavní nepřítel a že otroctví je už dávno za námi. Je pravda, že právě texty jsou lehce pozadu oproti ostatním kvalitám alba. Někdy zní trochu nesmyslně a dost často se opakují, nicméně na death metal je to slušný a zcela postačující výkon. Bohužel zde najdeme i dvě tři slabší písně, které mě osobně moc nezaujaly, ale takovéhle věci se odpouští. Co říci závěrem? “Doomsday Machine” bych doporučil i těm, co death metalu moc neholdují, protože spojením právě oněch výše zmíněných faktorů vzniká velmi zajímavá a kvalitní nahrávka. Nezbývá nám, než se těšit na nové album, které vyjde v druhé polovině tohoto roku.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.