Architects - The Here and Now

Architects – The Here and Now

Architects - The Here and Now
Země: Velká Británie
Žánr: metalcore
Datum vydání: 19.1.2011
Label: Century Media Records

Tracklist:
01. Day in Day Out
02. Learn to Live
03. Delete, Rewind
04. BTN
05. An Open Letter to Myself
06. The Blues
07. Red Eyes
08. Stay Young Forever
09. Heartburn
10. Year in Year Out/Up And Away
11. Day in Day Out (Big Chocolate Remix)

Hodnocení: 4/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Architects si za své čtyři desky stihli udělat ve světě moderního metalu dobré jméno. Mathcorové začátky už zcela vymizely a kapela od podpisu smlouvy se Century Media Records hraje pouze klasický metalcore. Tento tah mi přijde na jednu stranu dobrý a na druhou špatný. Je dobře, že Archtects nehrají rok co rok tu stejnou hudbu, zase je ale špatně, že jejich tvorba už není tak originální a tato deska se dá zařadit mezi typický metalcore, kterého je všude milión. Poměrně typický příklad, kdy se změna vždy ne úplně vydaří. V předchozí době měli Architects svoji tvář, ale v “The Here and Now” mi přijde, že ji ztratili. Když vezmeme za příklad třeba jiné, podobné kapely – Bring Me the Horizon se ze svých deathcorových začátků posunuli k trochu jinačí hudbě a ta změna jim velice vyšla. Dokázali se přizpůsobit a poprávu jim momentálně patří přední pozice v metalcorové hudbě. Architects se také měnili každým rokem, ale v podstatě se pořádně na ničem neusadili a furt se snaží najít místo, které jim bude slušet. Na minulé “Hollow Crown” se mi velice líbil zvuk kytary, který byl poměrně ojedinělý, výborně naladěno, ale dnes? Výborna kytara je pryč a místo toho obyčejná nuda.

Hudba se dá popsat celkově jednoduše. Vezměte si všechny metalcorové a post-hardcorové trendy za posledních 7-10 let, dejte je dohromady, přidejte kvalitní produkci a vyjde vám “The Here and Now”. S čistými “emo” vokály dnes už ohromíte málokoho, s pomalými slaďáky (které upřímně u takovýhle kapel nesnášim) už vůbec ne. Ty se vám v plné parádě představí u páté “An Open Letter to Myself” a deváté “Heartburn”. Ona by tahle deska byla dobrá, kdybychom to neslyšeli už všude tisíckrát. Před několika lety by tohle určitě slavilo obrovský úspěch, dneska (pokud lidi mají ještě vkus) si na to skoro nikdo nevzpomene.

Co se týče jednotlivých songů, tak začátek má poměrně slušný rozjezd. Pro mě světlejší stránka z celé desky. “Day in Day Out” je asi nejlepší z celé desky a následující “Delete, Rewind” a “Learn to Live” nějakou kvalitu taky mají. Horší je, co následuje. “BTN” je takový punk-rockový pokus s občasnými výbuchy do metalu. Dříve, když jsem hrával některý díl z NHL, tam podobné songy hrály skoro pořád. “BTN” tam přesně pasuje, hráči NHL určitě pochopí. Další, co stojí za zmínku, je “The Blues”, rychlý rozjezd, poměrně zajímavý song. V půlce se to ale zlomí a následuje opět pouze slaďák. Architects se od teď zřejmě soustředí na ženské publikum. Od “The Blues” jsou pak všechny takové uspávací. Žádná akce, nic, co by připomínalo Architects na minulých deskách.

Architects vzali všechny trendy, naskládali je na sebe a vytvořili “The Here and Now”. Album nepřináší do hudby vůbec nic nového, jen kopíruje něco, co jsme už slyšeli všude několikrát. Tvrdost v druhé půlce mizí a tak možná spíš než metalcore se to dá nazvat jako nepovedený post-hardcore. Doufám, že jako doteď zkouší všechno možné, i příští práce bude opět úplně jiná. Architects se sice snaží najít, zde ale žádný úspěch ani uznání nenajdou. Tak ještě jednou a lépe, kluci.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.