Země: Švédsko Žánr: black metal Datum vydání: 16.9.2011 Label: Season of Mist Tracklist: 01. Helvitt 02. Myrkrin vinna hefnt 03. Ór djúpum 04. In svarta 05. Nifldreki 06. Svartr ok Þursligr 07. Þrúðgelmis hlaut 08. Sísoltinn 09. Outro Hodnocení: 6/10 Odkazy: facebook / bandcamp

No, pěkně se nám ten Shamaatae poslední dobou rozjel. Evidentně si dlouhé mlčení mezi obdobím z 90. let a současností vynahrazuje opravdu vydatně. Novinka “Helvítismyrkr” je už čtvrtou řadovkou za čtyři roky – a to ještě nepočítám několik neřadových počinů. Pokud se nebudeme zabývat těmi starými deskami (pro mě osobně naprostý kult!, minimálně “Kostogher” a “Kampen” jsou prostě dodnes excelentní nahrávky), ale čistě tím, co pod hlavičkou Arckanum vychází nyní, je kvalita jednotlivých alb dosti kolísavá. Po trochu slabším “Antikosmos” přišla až nečekaně řízná a výborná věc “ÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞ”, po ní (to bylo už vloni) ne tak dobrá, ale stále velice kvalitní “Sviga læ” a teď konečně “Helvítismyrkr”. Jak ona dopadla, to je právě naším úkolem zjistit.

Je docela zajímavé sledovat vývoj těch novějších nahrávek Arckanum. Nejdříve animálně primitivní (to není myšleno hanlivě) “Antikosmos”, poté rychlejší, dravější a o něco techničtější “ÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞ” s překvapivě průrazným zvukem, pak opět špinavější “Sviga læ”, která sázela především na atmosféru. Čili co album, to změna. A právě z tohoto pohledu mám u “Helvítismyrkr” takový problém, jelikož zde k žádnému výraznějšímu posunu jaksi nedošlo. A to mi sice přijde trochu škoda, ale dejme tomu. Avšak i tak…

Řeknu to na rovinu, “Helvítismyrkr” je sice docela slušný počin a dobře se poslouchá, nese se v typickém duchu Arckanum, ale něco mu prostě chybí. Rozhodně to není tak dobrá deska jako “Sviga læ”, o “ÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞÞ” ani nemluvě (a ještě více nemluvě o období 90. let), spíše tak na úrovni docela slabšího “Antikosmos”, možná ještě lehce pod ní. Ale proč si to myslím, to vám dost dobře nedokážu vysvětlit. Víte, on přece jenom black metal nikdy nebyl hudbou o technické dokonalosti, dobrém zvuku nebo hráčských výkonech, je to muzika postavená spíše na atmosféře a pocitech (ano, mnohdy i na úkor zvuku nebo hráčské technice)… a u “Helvítismyrkr” ten pocit, že poslouchám něco opravdu skvělého, nemám, což jsem třeba u minulého “Sviga læ” měl, ačkoliv jsem mu tehdá dal “jenom” 7,5 bodů.

Problém bych asi viděl v tom, že skladby na “Helvítismyrkr” jsou ve většině případů skladatelsky nenápadité a nevýrazné. I na onom ne tak dobrém “Antikosmos” se našly písně, které byly vážně dobré (viz závěrečná “Formála” – ta je dokonce přímo skvělá), ne však “Helvítismyrkr”. Vše dobré a zapamatováníhodné se totiž odehrává ne v rámci celých kompozic, ale pouze jejich částí. To ve výsledku znamená, že přestože i “Helvítismyrkr” obsahuje i opravdu výborné momenty, v té samé písní jim předcházejí (případně je následují) hluchá místa. Zvláště začátek desky je docela takový nijaký, možná tak závěrečný kousek třetí “Ór djúpum” by stál za zmínku, ale první opravdu zajímavý song se skrývá až na čtvrté pozici – “In svarta”. Nejpozději už na předchozím “Sviga læ” Shamaatae pomocí “In følva felr” ukázal, že opravdu fantastické “balady” mu nedělají problém. I v případě novinkového alba platí, že pomalejší “In svarta” patří k tomu nejlepšímu, co deska nabízí, byť o tak silný kousek jak “In følva felr” zdaleka nejde.

Každopádně druhá polovina “Helvítismyrkr” je zcela výrazně lepší. Taková “Svartr ok Þursligr” mě docela baví, především díky několika velice povedeným pasážím, například ta, která začíná cca po minutě a čtvrt má fakt něco do sebe, překvapí i závěr s využitím houslí (tedy… snad to jsou housle, přirození do ohně bych za to nedal…). Pokud mě paměť nešálí, tak se tento nástroj v tvorbě Arckanum vyskytnul naposledy na “Kostogher”, čili v roce 1997. Ani následující “Þrúðgelmis hlaut” není nejhorší, ačkoliv o nic objevného se nejedná. Naopak mezi ty nejzajímavější kusy “Helvítismyrkr” patří poslední pořádný song “Sísoltinn”, jehož druhá půle má opravdu silnou atmosféru.

Avšak celkově je i přes několik velice dobrých momentů můj dojem z “Helvítismyrkr” spíše rozporuplný. Abych řekl pravdu, je to tak trochu zklamání. Abychom si rozuměli, není to nějaký neposlouchatelný průser, poslouchat se to dá bez problému, ale na poměry Arckanum, jejichž tvorbu řadím dost vysoko, je to dle mého názoru docela málo. Upřímně, po “Antikosmos” jde o druhý počin kapely, který je v diskografii tohoto švédského projektu jen do počtu. Snad to příště (příští rok?) bude o hodně lepší…