Země: Francie Žánr: oriental / melodic death metal Datum vydání: 23.5.2014 Label: Season of Mist Tracklist: 01. Hayati 02. My Reverence 03. March of Sorrow 04. Leaving Us 05. Soiled Dreams 06. Deafening Silence 07. Endless Way 08. Wingless Angels 09. Beauty Asleep 10. Scar of Sadness 11. Cold Night’s Dream 12. Dark Epilogue Hodnocení: Ježura – 7/10 H. – 6,5/10 Skvrn – 6,5/10 Průměrné hodnocení: 6,7/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Arkan je kapela, jejíž jméno v našich končinách umí skloňovat jen nemnoho lidí, přičemž já sám jsem se k nim přidal teprve před několika lety na koncertě Orphaned Land, kteří s sebou právě Arkan přivezli jako support. Že to nebude žádná parta nýmandů mi došlo v okamžiku, kdy Arkan – tehdy relativně čerstvě po vydání svého druhého alba “Salam” – dost těžce nakopali prdele všem ostatním kapelám večera, Orphaned Land nevyjímaje, a od té doby je vedu v patrnosti a čekám, kdy se jim konečně podaří získat si mě i studiovým materiálem, protože několik pokusů proniknout do krás “Salam” respektive debutu “Hilal”, jež jsem podnikl, se nesetkalo s vyloženým úspěchem, ačkoli si nemyslím, že by byla chyba na straně kapely. Starším počinům Arkan ale dám rozhodně šanci poté, co jsem strávil docela dlouhou dobu ve společnosti desky “Sofia”, pod jejíž zástavou se Arkan vrátili na scénu takřka rovné tři roky od vydání “Salam”. “Sofia” totiž uspěla tam, kde její dva předchůdci selhali.

Když už jsem recenzi načal prohlášením, že Arkan u nás moc lidí nezná, asi by se slušelo je trochu představit. Kapela oficiálně sídlí v Paříži, ale až na kytaristu Florenta Janniera pocházejí všichni členové ze severní Afriky, konkrétně z Alžírska a Maroka. Není tedy žádné překvapení, že Arkan patří k stále početnější suitě kapel, které metal propojují s typicky arabským melodickým výrazivem. V případě Arkan tu metalovou složku zastupuje – nebo spíš zastupoval – melodický death metal. Ten přítomný čas ale opravdu není na místě, protože na “Sofia” se výraz kapely posunul trochu jinam…

Maje v paměti ten energický nářez, kterým mě Arkan onoho podzimního večera dokonale uzemnili, pro mě byla “Sofia” docela překvapením. Celé album se totiž nese v duchu podstatně klidnějším, a i když z toho jsou melodic death metalové základy pořád cítit, rozhodně výraznější je tu příklon k doom nebo snad i gothic metalovému charakteru. V žádném případě ale nejde o nic vyhraněného a dalo by se tvrdit, že tvář, kterou Arkan na “Sofia” nastavují, je poměrně ojedinělým a veskrze originálním průnikem všech zmíněných vlivů, aniž by však k některému sklouzávala víc než k ostatním. A pak je tu samozřejmě ten arabský faktor, jenž je na “Sofia” opravdu všudypřítomný. Arkan totiž nespoléhají jen na akustické vložky a mezihry, které by navozovaly nezaměnitelnou atmosféru blízkého východu, ale tuhle atmosféru pomáhají budovat i riffy a většina melodií, a před tím, jak se to kapele daří, musím uznale smeknout. Není na tom vůbec nic křečovitého nebo násilného, ale průnik západního i východního hudebního světa je zde předveden mimořádně citlivě a především naprosto uvěřitelně.

Ze středoevropského úhlu pohledu se dá prohlásit, že blízkovýchodní melodika je svým způsobem od přírody melancholická. Arkan ale tuhle “přirozenou” melancholii dovedli mnohem dál a “Sofia” se dá s trochou nadsázky považovat za jeden 50 minut dlouhý žalozpěv. Samozřejmě netvrdím, že by to byla nějak funeral doomová tryzna, s tím tohle album nemá lautr nic společného, ale je to zřetelně cítit jak ze samotné hudby, tak z textů, a to i navzdory jejich abstrakci. A musím říct, že je to tak dobře. Albu to totiž propůjčuje mimořádně ucelenou a těžko zaměnitelnou tvář, a vzhledem k tomu, že je celá deska velice dobře napsaná a přímo výborně nazpívaná, výsledek stojí za to.

První na ráně je jednoznačně vokál. 90 % zpěvu obstarává krásným hlasem obdařená Sarah Layssac a právě ona dále upevňuje onu jedinečnou náturu desky, protože její zpěv se k tomu všemu hodí jako žádný jiný. Člověk jí ten smutek v hlase bez mrknutí oka věří, což je dobře zejména vzhledem k tomu, že by celé album mělo pojednávat o nějaké blíže nespecifikované, ovšem v každém případě smutné osobní zkušenosti některého z členů kapely. Na tvrdě metalové kořeny přímo odkazuje využití parádního Jannierova growlu, a i když mě zpočátku mrzelo, že nedostal prostor ve více než jen několika málo skladbách, nakonec je to takhle v pořádku, protože když už se ozve, je to velmi příjemné zpestření. Při nepříliš soustředěném poslechu však za výraznými vokály trochu zaniká instrumentální složka, což je škoda, protože i zde je rozhodně o co stát. Zejména kytary jsou pěkně členité, nápadité, na poslech zajímavé, nezřídka kdy nabízejí opravdu pěkné momenty a jejich party jsou bez debat dílem zkušeným muzikantů s citem pro skladatelské řemeslo.

Protože jsem zatím chválil, skoro to začíná vypadat, že se Arkan pochlapili ve velkém stylu a natočili vážně výbornou desku. No, ono to tak skoro je, ale jedna drobnost k tomu přeci jen chybí. Navzdory tomu, že jsou všechny skladby vážně povedené (a některé přímo vynikající), všechny jsou si také navzájem dost podobné, nijak výrazně se neliší a ve výsledku “Sofia” trochu splývá, což je ohromná škoda, protože být to trochu pestřejší, tak máme co do činění s opravdu výtečným počinem. Takhle je to “jen” hodně podařené album.

Tahle jediná zásadnější výtka, kterou k desce mám, jde ale snadno eliminovat. Ono totiž stačí si “Sofia” pustit v klidu do sluchátek, poslouchat ji aktivně a ne jako podklad a v takovém případě vám deska ochotně odhalí svoje četné klady. Já tvrdím, že to za to rozhodně stojí, protože když jsem se k tomu samému uchýlil já, najednou mi došlo, že Arkan nahráli desku, s níž mě definitivně ujistili o tom, že jsem do nich svou důvěru nevložil zbytečně, a která mi zprostředkovala spoustu příjemných zážitků. Vyzkoušejte, nebudete litovat!

Další názory:

Jméno Arkan registruji již nějakou dobu, ale jak už tomu tak bývá, jaksi jsem se nikdy nedostal k tomu, abych se na jejich tvorbu podíval podrobněji. To se mění nyní s novinkou “Sofia”, a i když nemohu tvrdit, že bych měl potřebu jít okamžitě mlátit hlavou do zdi, že jsem to nezkusil dřív, pořád musím uznat, že naše první setkání s Arkan dopadlo velmi dobře. Paradoxně k tomu však nemám moc co říct… je to jednoduše hodně příjemná hudba, kapela umí výtečně pracovat s orientem nasáklými melodiemi, přičemž právě ty melodie jsou tím, na čem “Sofia” stojí, ale naštěstí nepadá. Druhým nejzajímavějším prvkem na desce je pak zpěvačka Sarah Layssac, jejíž vokál do takovéhle muziky naprosto sedne a poslouchá se to strašně dobře. Nejsilnější chvilky podle mě Arkan měli v písničkách jako “Hayati” nebo “Deafening Silence”, které jsou tedy mými vrcholy, ale jinak si počin drží svou nastavenou úroveň celou dobu, takže dobrá známka je rozhodně na místě…
H.

I když je to už nějaký pátek, co jsem Arkan naposledy slyšel, zdá se mi, že na novince “Sofia” trochu změkli. A to vůbec nemyslím ve zlém, protože tady se o nějakém okatém příklonu ke komerci, který se v tomto spojení nabízí, nemůžeme bavit. Jestli jsem měl doposud Arkan zaškatulené jako melodický death metal načichlý orientálnem, “Sofia” se do téhle sorty nevejde. Death metal se totiž až na pár momentů s hrubějším vokálem (“Wingless Angel”, “Scar of Sadness”) takřka vytratil a vše se nyní orientuje na dámu za mikrofonem. Celá deska se odehrává v relativně pomalém tempu, což mě při prvních posleších docela odrazovalo a albu jsem nechal pár dní na uležení. A heleme se, den se se dnem sešel a z počátku nudné záležitosti se vyklubala hodně příjemná záležitost. Sice to není na nějaké velké glorifikování, přesto “Sofia” své kvality ukazuje. Nikterak zbrkle, ale pomalu, nenápadně, úměrně tempu a náladě celé desky. Zatím to však na víc než šest a půl není. Zatím…
Skvrn