As I Lay Dying - Awakened

As I Lay Dying – Awakened

As I Lay Dying - Awakened
Země: USA
Žánr: metalcore
Datum vydání: 25.9.2012
Label: Metal Blade Records

Tracklist:
01. Cauterize
02. A Greater Foundation
03. Resilience
04. Wasted Words
05. Whispering Silence
06. Overcome
07. No Lungs to Breathe
08. Defender
09. Washed Away
10. My Only Home
11. Tear Out My Eyes

Hodnocení:
Kaša – 6/10
H. – 8/10

Průměrné hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Nejsem žádný bláhový fantasta, abych očekával, že mě As I Lay Dying překvapí a na svém šestém studiovém albu “Awakened” se alespoň náznakem posunou ve své tvorbě směrem vpřed a pokusí se tak vymanit z metalcorové škatulky, u jejíhož zrodu kdysi sami stáli. K tomu samozřejmě nedošlo, ale na druhou stranu musím hned na úvod přiznat, že to není zas tak zlé. As I Lay Dying mě teprve na albu “An Ocean Between Us” přesvědčili, že nejsou zas až tak špatní a bylo celkem nespravedlivé házet je do pytle s hudební spodinou, která ještě před několika lety mocně hýbala metalovým posluchačstvem. Cestu jsem si k nim tedy hledal o něco déle. Nicméně, pořád před sebou mají dlouhou cestu, aby se oprostili od projevu, který je od nich obecně vyžadován, a přidali víc ze svého vlastního hudebního výrazu, čímž bychom se od nich dočkali velkých věcí.

“Awakened” by po vydání kompilace “Decas” mohlo být klidně považováno jako nový začátek kapely, jako mezník, který ji přenese do další dekády své existence, a otázkou, která tak vyvstávala, bylo, zda se na novém albu As I Lay Dying podaří překonat své dosavadní počiny a přinést něco víc než jen prvotřídní metalovou řežbu, které se sice technicky nedá nic vytknout, ale na druhou stranu jí chybí nějaká hlubší myšlenka, díky které by bylo možno “Awakened” povýšit nad úroveň alba, které se nejvíc hodí jako koláž k jiné činnosti (u mě osobně nejvíc funguje při řízení auta). Na zmíněnou otázku se sice nedá odpovědět kladně, ale i přesto mě “Awakened” docela baví a zejména alba před “An Ocean Between Us” strčí hravě do kapsy. Co mne okamžitě zaujalo, je prvotřídní zvuk, který mi naprosto sedl a přesně takhle si představuju moderní metalovou produkci, kde jsou všechny nástroje skvěle vyvážené.

Desítka regulérních skladeb, která se na konečnou verzi alba dostala, dost dobře odsýpá a všechno jede doslova jako promazaný stroj. Toto přirovnaní však platí pouze pro jeden aspekt tvorby As I Lay Dying a to v případě, že bych si vzal na paškál pouze agresivnější pasáže, ve kterých dřímá otěže koňského spřežení vokalista Tim Lambesis. V tu chvíli bych neměl nic závažného k vytknutí, ukončil bych to osmi body, byl bych nadšený a bylo by hotovo. Bohužel, tyto momenty jsou, stejně jako v minulosti, až příliš často stahovány ke dnu melodickými vokálními výpady baskytaristy Joshe Gilberta (o jeho předchůdci Clintu Norrisovi radši pomlčet, protože jeho kňourání na “Shadows Are Security” mě vyloženě iritovalo). Neříkám, že je to špatný zpěvák, ale ve většině momentů, kdy se k hlavnímu slovu dostává on, jako by kapela zahodila všechny dobré nápady, které se jí do té doby v dané skladbě podařilo rozpravovat, a přejela na vedlejší kolej, na které už jí to tolik nešlape. Problém tak není ani v jeho hlasu, ale spíš v pasážích, ve kterých se dostává ke slovu a které jsou impotentní až běda. Za všechny případy bych zmínil čtvrtou skladbu v pořadí, “Wasted Words”. Povedený kytarový riff to odpálí a mohutná rytmika s pomocí Lambedisova agresivního řvaného vokálu ženou skladbu pěkně kupředu, když v tom, z čista jasna, se po minutě stopáže ozve Gilbert, kapela ubere na intenzitě, chvilku se snaží vyvolat dojem epického vyvrcholení skladby a po půl minutě se pokračuje dál, jako by se nechumelilo. A takhle se dramaturgicky skladba ještě dvakrát otočí.

Nemám nic proti melodickým vokálům v tvrdě metalové hudbě, ale musí to alespoň trochu působit organicky, plynule a ne tak násilně jako na “Awakened”. Vyzdvihoval jsem předešlou “The Powerless Rise”, která sice jela dle stejného vzoru, ale refrény mě bavily a přestože skladby neposouvaly nikam dál, tak je alespoň nebrzdily. Vzhledem k tomu, že z novinky tento pocit nemám a zmíněný mustr se opakuje v každé skladbě, začnou As I Lay Dying chtě nechtě lézt časem na nervy. Jinými slovy, méně je někdy více. Najdou se i výjimky v podobě písní, kde to naopak funguje a které mne bavily i po několika posleších. Kupříkladu klipová “A Greater Foundation” nebo “Whispering Silence”, která se hlavně díky kytarovým vyhrávkám nese v odlehčeném duchu po celou dobu svého trvání a kvůli tomu nepůsobí proklínané zvolnění nijak škrobeně. Ostatní skladby jsou takový lehký nadprůměr, ke kterému nemá cenu se vyjadřovat, protože mně na patře zůstává nepříjemná pachuť melodických vokálů, takže v tomto ohledu bych se ani nepovažoval za kdovíjak objektivního soudce.

Neurazí ani nenadchne. Asi tak na mě “Awakened” působí. Nebýt tolika nudných a hluchých míst, byl bych spokojen, takto však nemůžu sáhnout po vyšším než průměrném hodnocení. Pokud s výše uvedenými výtkami nemáte žádný problém, pak je album stvořené přesně pro vás. Já si radši i nadále novinku pětice z Kalifornie zanechám v přihrádce palubní desky a při nějaké delší cestě po ní určitě sáhnu. Doma ji ale mí sousedé nejspíš už víckrát neuslyší.


Další názory:

To já to mám přesně naopak než kolega. Mně se “Awakened” dost líbí, až mě překvapuje, jak moc mě As I Lay Dying po velice slabém “The Powerless Rise” dokázali zaujmout. Násilně roubované melodické refrény s čistým vokálem, které pro mně vždy byly Achillovou patou metalcorového žánru, jsou zde provedeny s lehkostí a nevtíravě, díky čemuž mě vůbec nerozčilují, naopak mě v některých momentech i hodně baví; agresivní tváři As I Lay Dying rovněž není moc co vytýkat – jak vidno, tahle kapela není ve svém oboru považována za špičku nadarmo. Já jsem s “Awakened” opravdu spokojen. Pokud bych měl zvolit jeden vrchol desky, volba by padla na song “Resilience”.
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.