 |
| Země: USA Žánr: metalcore Datum vydání: 7.5.2010 Label: Metal Blade Records Hodnocení: 6/10 Zbytek redakce hodnotí: Průměrné hodnocení: 6/10 Odkazy:
|
Jedna z předních metalcorových kapel As I Lay Dying se vrací na scénu se svým novým počinem. Po vydání DVD “This Is Who We Are” a poslední desky “An Ocean Between Us”, které se dostává velice pozitivních reakcí, kapela vytasila novou zbraň, a to právě “The Powerless Rise”. “Nothing Left” z placky minulé si dokonce vysloužilo nominaci Grammy za nejlepší metalový song tehdejšího roku. Po prvních pár poslechnutí mě “The Powerless Rise” moc nezaujala. Po delší době jsem ale tomu poměrně přišel na chuť a začalo mě to docela bavit.
Otvíračkou na albu je “Beyond Our Suffering”. Společně ještě se sedmou “Condemned” patří k těm nejtvrdším songům. Nevyskytuje se v nich moc velká melodika a ani čistý vokál, který je jinak, jako již klasicky, pevnou součástí kapely. Po titulním songu je tu “Anodyne Sea” – ta se rozjede podobně, ale zhruba po minutě a půl se výrazně přidá melodiky u kytar a přichází dlouhý čistý vokál. As I Lay Dying v této desce zvolili návrat k agresivitě (nemyslím to tak, že předtím tam žádná agresivita nebyla, jen ji opět výrazně přidali), která se prolíná právě těmito emotivními party. Ač mi tyto části nevadí, tady mi k tomu něco chybí. Čistý vokál není uplně takový, jak bych si ho představoval, není úplně ideální. V All That Remains či Miss May I se to perfektně hodí, zde to ale trochu ztrácí na efektivitě písně. Možná s trochu jiným hlasem by to vypadalo lépe, takhle mi to ale trochu vadí. Právě proto se mi asi libí víc songy bez téhle vychytávky. Výše zmiňované “Beyond Our Suffering” a “Condemned” jsou skvělými dílky, které patří k nejlepším na albu.
Dále tu není moc co zmiňovat. Všechny songy se nesou ve stejném stylu – energie plná agresivity, která se prolíná s emotivními kratšími častmi. Až na pár výjimek je to hlavní dominanta všech songů. Na tuto desku panuje hodně názorů, že se jedná o pokořitele placky minulé. Dle mého ovšem tak není a “An Ocean Between Us” stále patří k nejlepším od kapely. Ze začátku mě deska vůbec nebavila, teď je to solidní šestka.
Podobné články
13.10.2012 As I Lay Dying – Awakened Recenze
15.5.2014 Austrian Death Machine – Triple Brutal Recenze
4.9.2013 Hope for the Dying – Aletheia Minirecenze
11.9.2014 Wovenwar – Wovenwar Minirecenze
24.2.2015 Architects, Every Time I Die, Blessthefall Reporty
12.7.2009 Miss May I – Apologies Are for the Weak Minirecenze
Omlouvam se, ze to je kratsi, nejak mi to nepsalo. Nejtezsi recenze v zivote :D
Já osobně nemám ani tak problém se samotnými As I Lay Dying, ale s celým jejich žánrem obecně. Absolutně se nedokážu přenést přes ony typické metalcorové melodické refrény, ale rádoby tvrdé pasáže mě taky zrovna nevytrhávají. No a co, že má “The Powerless Rise” skvělý zvuk i produkci, všechno vypulírované na jedničku, když to prostě nijak nepůsobí. Je to jako jídlo z fastfoodu, jestli mi rozumíte… V rámci zachování alespoň minimální objektivity nemůžu sice jít nemůžu jít pod 6, ale věřte, že už jsem tu dal šestku mnohem lepším deskám.
No H., sice bych to neřekl až tak tvrdě, ale něco na tom bude. Taky to mam podobně. Jakobych si v tý smršti nenašel nic..
metalcore mi neva,ale tohle je nuda,bez nápadu
ja to posloucham porad zeru to nejvic vsecky desky AILD znam a tahle je pro me nej,proste si myslim ze spis co clovek to nazor kazdymu sedne neco jinyho :-)
Souhlasim s Marou, kazdymu sedne neco jineho…ja taky nemuzu vystat treba black metal..metalcore mi paradne sedne…Co se tyce AILD nove desky, prisel sem ji na chut taky az po par poslechnuti…ale minula deska je zatim the best od nich…uvidime…