Ascendancy - The Amazing Ascendancy

Ascendancy – The Amazing Ascendancy versus Count Illuminatus

Ascendancy - The Amazing Ascendancy versus Count Illuminatus
Země: Česká republika
Žánr: progressive metal
Datum vydání: 22.4.2014
Label: Metalgate Records

Tracklist:
01. Zeroes and Ones
02. A Man without Identity
03. My Escape
04. Why?
05. Catastrophic Event
06. Count Illuminatus
07. Secret Society
08. Subterranean Utopia
09. The Amazing Ascendancy
10. Confrontation
11. The Dark Side of Philosophy
12. Battle Plan
13. The World Doesn’t Want to Be Saved

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Metal Promotions

Vsetínská partička Ascendancy se v tom našem metalovém rybníčku sice cachtá teprve circa šestým rokem, ale i když to tak z pohledu neobeznámeného kolemjdoucího nemusí vypadat, pánové mají za sebou poměrně zajímavou historii. Dosáhli velmi solidního umístění v několika soutěžích kapel, předskakovali zvučným jménům domácí i světové produkce a na skoro čtyři roky starém debutu “Out of Nowhere” jim dokonce hostovala taková jména jako Tom S. Englund (Evergrey) nebo Marco Sfogli (sólová kapela Jamese LaBrie). Těžko říct, co všechno za tím stojí, ale i když zmiňovanou prvotinu neznám, jen sotva by se Ascendancy podařilo dosáhnout na takové, pro mnoho ostatních nedostižné mety, kdyby hráli tužku. Veden touto brilantní dedukcí (konec sarkasmu) jsem se tedy poměrně ochotně pustil do desky druhé, kterou Ascendancy pokřtili jménem “The Amazing Ascendancy versus Count Illuminatus”. Spoiler alert – dobře jsem udělal.

Abych pravdu řekl, když se podíváte na přebal desky a očima přelétnete její tracklist, asi vám proběhne hlavou něco ve smyslu, že tohle může dopadnout buď fakt dobře, nebo totálním průserem. Koncept a celková stylizace nahrávky je totiž solidní pecka mezi oči. Ascendancy vzali za svůj jeden z nejotřepanějších námětů klasických superhrdinských blbinek, opatřili ho nezbytně pastelovou a veskrze úsměvnou estetikou padesátkových sci-fi komiksů a tohle velmi těsně svázali se samotnou muzikou, která sice nejde jednoznačně pojmenovat, ale přitom k těm omalovánkám sedne až nečekaně trefně.

Co si pod tím představit? No, máme tu trošku klasického heavy metalu, něco melodic death metalových riffů jak ze středního období In Flames, melodické postupy ne nepodobné speed metalovému období Helloween, špetku progrese na způsob jednodušších Nevermore a to vše zabaleno do populárního moderně metalového hávu. To je jako když pejsek s kočičkou vařili dort, asi si říkáte, jenže věřte nebo ne – ono to celé dohromady nejen že funguje, ale ještě to zní svěže a neoposlouchaně!

Ascendancy se totiž podařilo zkombinovat koňskou dávku nadsázky s koňskou dávkou instrumentální zručnosti a značně vyvinutým citem pro kompozici. “The Amazing Ascendancy versus Count Illuminatus” stojí na úderných a nápaditých kytarových partech a ukázkovém využití syntetických rejstříků kláves, přičemž obě zásadní složky se velmi dobře doplňují. Ať už Libor Kukula sází riffy nebo sóla, v naprosté většině případů jde o vyloženě dobrý, ne-li rovnou skvělý materiál a rozhodně se nejedná jen o přehlídku hráčských schopností. Kytara totiž v každém okamžiku servíruje posluchači zcela soběstačné, nápadité a přitažlivé jádro, okolo nějž je celé album postavené, a základy jsou to jak z žuly. Všudypřítomné a přitom velice vkusné klávesy pak zvuk výtečně zahušťují a kýžená nadsazená sci-fi atmosféra za svou existenci vděčí z velké části právě jim.

Za přispění ostatních hudebníků se pak před očima (jasně, posloucháme ušima, ale psát “před ušima” zní divně) zhmotňuje velice podařená nahrávka, která ve všech ohledech funguje více než dobře. “The Amazing Ascendancy versus Count Illuminatus” má odpich, dynamiku, nechybí jí vagón nápadů, baví a dovede si tak bez větších problémů udržet posluchačovu pozornost. Přestože (nebo snad protože?) kapela nesetrvává v jednom tempu a pohybuje se v rozsahu od speedových kvapíků po takřka baladický či rozmáchlý materiál, deska velmi svižně pádí vpřed, drží pevně pohromadě a než se nadějete, třičtvrtěhodina je pryč a vy máte chuť dát si to znovu.

Je tu vůbec něco, co bych mohl Ascendancy a jejich aktuálnímu počinu vytknout? Ne tak docela, vlastně je to naprosto obecná a v jádru tak trochu bezpředmětná věc, ale přesto si ji neodpustím. Jakkoli jsem totiž s “The Amazing Ascendancy versus Count Illuminatus” velice spokojený, nemůžu se zbavit dojmu, že jsem mohl být přímo nadšený. I když je to totiž deska vyrovnaná a kvalitativně velmi zdařilá, sem tam přeci jen na chvilku sleví z nastavené laťky a já cítím, že by to šlo ještě o kus lépe. Přidat víc silných melodií, ještě trochu zahustit dobré nápady, vychytat pár intonačních mušek v nižších polohách jinak skvělého zpěvu… “The Amazing Ascendancy versus Count Illuminatus” totiž nabízí celou řadu momentů, na nichž je jasně vidět, že Ascendancy mají pořád jisté nevyužité rezervy a jsou schopni napsat a nahrát celkově ještě silnější materiál.

To už ale ze mě mluví lehká rozmrzelost, že ten potenciál nebyl využitý do poslední mrtě ale “jen” na řekněme 85 %, a samozřejmě to nemění zhola nic na skutečnosti, že Ascendancy nahráli zatraceně povedenou věc. “The Amazing Ascendancy versus Count Illuminatus” je pro mě velice příjemné překvapení a baví mě od prvního poslechu (a že už jich proběhlo) takovým způsobem, že jí žeru s navijákem i tu cílevědomou naivitu. Odměnou budiž tedy vysoký nadprůměr a já doufám, že příště to bude ještě o kus lepší, protože to by v tom byl čert, kdyby Ascendancy na tu osmičku nedosáhli!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.