Ashbringer - Yūgen

Ashbringer – Yūgen

Ashbringer - Yūgen

Země: USA
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 3.6.2016
Label: Avantgarde Music

Tracklist:
01. Solace
02. Oceans Apart
03. Lakeside Meditation
04. In Remembrance
05. Celestial Infancy
06. Yūgen
07. Omen
08. Glowing Embers, Dying Fire

Hrací doba: 55:57

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

Atmosférický black metal – žánr, jenž poslední roky trpí těžkou nadprodukcí a současně absencí většího počtu opravdu geniálních jmen. Samozřejmě v tom není sám, jen u žánru, který máte rádi, vnímáte vše okatěji. Atmosféricky blackové kapely – nejčastěji ty přírodně laděné – rezignují na sebemenší náznak invence, tudíž touha po jménech, která by snad na tomto faktu mohla něco změnit, je hned větší. Stále nejosvědčenější způsob hledání nabízí přebaly, takže máte-li chuť na alespoň jakous takous invenci, na přírodní výjevy s logem z větví zřejmě bude třeba zapomenout. Jinak byste jehlu namísto atmosféricky blackových kupek uschlé trávy hledali marně.

Američtí Ashbringer sice lesy nezavrhli, ale stejně jako na loňském debutu přírodní motiv pojali (na žánrové poměry) netradičně. Letošní putování za invencí přesto skončilo kdesi v půli cesty, možná ještě před ní. Nicméně i když „Yūgen“ nezanechává dojem novátorských orgií, v několika dílčích bodech jsou Ashbringer skutečně sví. Navíc mohu bezpečně prohlásit, že již na druhém albu před námi stojí víceméně hotová kapela s ucelenými vizemi a vědomím, co a jak hrát. Což mimochodem stvrzuje mé mínění o Avantgarde Music jakožto příjemné vydavatelské stálici, která nejenže vydává osvědčená jména, ale také hledá mezi nadějnými, lety činnosti neopotřebovanými spolky.

Základ hudby tvoří uživatelsky přívětivý atmosférický black metal, který místy přechází do post-rockových pasáží („Celestial Infancy“), jindy zase do těch akustických a neofolkovou hudbu připomínajících („Oceans Apart“ a jiné). Drobný háček spočívá v tom, že tenhle odstavec není vytržen z článku o Agalloch, jen Ashbringer od svých krajanů nemálo převzali, ostatně poslechněte třeba „Glowing Embers, Dying Fire“. Nejsou první a rozhodně ne ani poslední, zvlášť když rozpad pravděpodobně povede k ještě většímu nárůstu věrných následovníků. Ashbringer každopádně umějí víc než kopírovat – jsou ve svém konání přímočařejší, údernější, ale stejně jako Agalloch dokážou chytit a jen tak nepustit. Letos se rozpadnuvší legenda sice boduje větší pestrostí, ale silou materiálu nejsou Ashbringer nakonec příliš pozadu, což je, nechoďme kolem horké kaše, vlastně pořádný kompliment.

Zmíněné ingredience jsou Ashbringer schopni nenásilně proplétat bez hmatatelných šablonek. Skladby neoplývají bouřlivou komplikovaností ani výjimečnými instrumentální výkony, ale proč taky, když je všechno vynahrazeno zřetelnou schopností skládat smysluplně. Hudební cesty Američanů nejsou slepé, touha vdechnout jednotlivým celkům vývoj a lehkost mě okouzlila svou všudypřítomností. „Yūgen“ navíc nepostrádá silnou atmosféru a co především, ani emoce, přičemž i v jejich rámci lze vnímat vývoj korespondující s plynulým obměňováním hudebního výraziva. V přirozeném střídání nálad Ashbringer zkrátka ukryli další část ze svého nesporného talentu.

Ashbringer

Svůj skladatelský um pak kapela nechala vyniknout v úvodních řádcích zmíněnou jasnou vizí. Celistvost, která neskončila díky chváleným atributům neustálým omíláním toho samého, nemohu označit jinak než za příkladnou. A nezapomínejme, 55 minut stopáže je pořádný ranec, jen Ashbringer mají své nosné svalstvo zatraceně zpevněné a necelou hodinu hudby předkládají bez příležitosti k sebemenšímu náznaku nudy.

Tím bych povídání o novince Ashbringer počal končit. „Yūgen“ je deska celistvá a skladatelsky parádně zvládnutá, ale co především, deska krásná. Američané stojí za nahrávkou s duší, za nahrávkou, jež žije svým vlastním životem, byť s nepříliš vzdáleným genetickým řetězcem od pravděpodobných zdrojů inspirace. Ashbringer v roce 2016 ale i tak hrají první ligu atmosférického black metalu a se svým novým přírůstkem za mnou mohou na konci roku zaskočit a poptat se, zda neskončili na pomyslné žánrové bedně vyhrazené třem nejlepším. Určitě nejde o předem prohraný boj.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.