Země: Česká republika Žánr: progressive thrash metal Datum vydání: 12.12.2014 Label: Magick Disk Musick Tracklist: 01. Bolero, Op. 937 02. Já, David Kleiner 03. Lovec a oběti 04. Corpus beasti 05. Noc krále Davida 06. V zemi nikoho: Hic sunt scorpius 07. Beze stopy 08. Černý vítr 09. Tanec s mrtvou labutí 10. Pohled do propasti 11. Oko za oko 12. Chrám bolesti 13. O myších a hadech 14. Dar vzkříšení Odkazy: web / facebook / bandzone K recenzi poskytl: Magick Disk Musick

Když skupina vydává nové album po dlouhých osmi letech, jsou očekávání a požadavky na výsledný materiál daleko přísnější, než když se daná kapela nachází v pravidelném rytmu album/turné. A platí to dvojnásob, jedná-li se o jednu z legend českého thrash metalu, Asmodeus, kteří na následovníka “Řetězu kritických událostí” z roku 2006 nechali čekat právě oněch osm let. Od posledního alba nezůstal v sestavě této party, jejíž vznik je datován k roku 1986, kámen na kameni a její hlavní pilíř Miloš Bešta se v posledních letech musel nejednou rozhodnout, jestli má cenu tuhle káru táhnout dál, nicméně vydání loňského opusu s podivným názvem “Past na Davida Kleinera” je jasným znamením, že to smysl mělo, protože Asmodeus model 2014 znějí zatraceně silně a přesvědčivě.

Nemůžu o sobě tvrdit, že bych měl dosavadní tvorbu této party nastudovanou do poslední minuty a považovat se tak za znalce předešlých alb, ovšem jakési obecné povědomí mám a před prvním poslechem jsem tak byl zvědavý, kam se Asmodeus vydali. Základ zůstal neměnný, takže základní ingrediencí “Pasti na Davida Kleinera” je technický thrash metal, jenž je ředěn progresivně metalovými prvky, heavy metalovými melodiemi a v odlehčených momentech je cítit odér klasické rockové hudby. Přesto je výsledek dostatečně semknutý a v dobrém smyslu barvitý. Svůj podíl na tom má jistě i silný koncept, který album drží pohromadě a díky němuž jsem měl nejednou pocit, že poslouchám rockový muzikál (“Tanec s mrtvou labutí”, “Dar vzkříšení”).

Když už jsem nakousnul onen koncept, který je z mého pohledu tím hlavním lákadlem desky, tak se u něj na chvíli pozastavím. Už dlouho (pokud vůbec) jsem totiž neviděl na české rockové scéně tolik propracovanou tématickou stránku, jež je prostoupena skvělými texty a hodně zajímavým grafickým zpracováním bookletu. Kromě textů totiž obsahuje scénař, který je rozdělen dle počtu skladeb na čtrnáct obrazů a který kapela nazvala jakožto podpůrnou vizualizaci, jež přibližuje cestu Davida Kleinera, mafiána a bezcharakterní postavy, životem až po jeho skon. Téma je to velmi současné a musím říct, že i přes mé prvotní obavy po přečtení úvodu do příběhu, taky zajímavě a poutavě zpracované. O inspiraci a výsledné podobě příběhu, kdy kapela zmiňuje jména jako Krejčíř, Mrázek, Rath a spol., nebudu zbytečně spoilerovat, nicméně i drobná narážka na posledního jmenovaného v textu jedenácté “Oka za oko” (“s tou krabicí od vína chtěl jsem se bohům přiblížit”) mě hodně baví. Asmodeus se při vzniku “Pasti na Davida Kleinera” spojili s Janem Petričkem, jenž původní námět Miloše Bešty přetvořil do výsledné podoby. A odvedl fantastickou práci.

Jak už jsem nadhodil, “Past na Davida Kleinera” obsahuje čtrnáct kompozic, z nichž čtyři kousky jsou krátká instrumentální preludia, nebo chcete-li mezihry, jež oddělují zhudebněný příběh Davida Kleinera do několika kapitol popisujících jeho vzestup i pád. Přestože převládají thrashově laděné vály plné energie, tak musím říct, že mně se ve výsledku nejvíc líbí sofistikovanější kusy, které jsou laděné spíše do klasicky rockové polohy. Mluvím teď hlavně o dvojici “Tanec s mrtvou labutí” a závěrečná bomba jménem “Dar vzkříšení”. Prvně uvedená by se dala nazvat jedinou klasickou baladou na desce, ale i když Miloš Bešta pěje hezky melodicky, instrumentální podklad je obohacen smyčcovými nástroji a na kytarové riffy se nedostane, tak píseň nesklouzává do vod kýčovitých melodií a nechutného patosu a tuhle záležitost pasuji do role vrcholu celé desky. “Dar vzkříšení” mě odzbrojila skvělou melodií v majestátním refrénu, který je oproti zbylým písním překvapivě pozitivní a plný neděje, a tato poloha, v níž Asmodeus thrashový mustr opustili na míle daleko, jim velmi sluší.

Tím nechci říct, že by razantní pecky plné tvrdých kytarových riffů a ostrého vokálu Miloše Bešty byly slabší nebo že by hrály druhou ligu. Kdepak. Úvodní “Já, David Kleiner” je jednou z nejlepších písní, jíž velí hlavně skvělá kytarová linka, která skladbu táhne kupředu. Její druhá polovina už je však volnější a oproti natlakované jízdě v úvodu se točí kolem silného refrénu, z něhož je vzdáleně cítit nádech orientálních melodií. Následující “Lovec a oběti” je hitovka jako blázen a její vokální linku variabilního Bešty, který plynule přechází od přirozeně agresivního k melodickému zpěvu, z hlavy jen tak nedostanete. I v rychlejších skladbách jako “Beze stopy”, “Černý vítr” nebo “O myších a hadech” je však vždy něco navíc, co nutí k opakovanému poslechu. Zatímco v prvních dvou je to hlavně skvělý výkon Miloše Bešty, jenž je hlavní hvězdou alba a odvádí vážně skvělou práci, tak v “O myších a hadech” je to častá změna temp a třeba i mandolína v jejím úvodu. A takhle bych ve výčtu povedených momentů mohl pokračovat ještě dlouho, protože snad kromě nevýrazného “Chrámu bolesti”, který to s tou agresivitou a jednoduchostí trochu přepískl, jsem na albu vyloženě slabých momentů nenašel.

Ať se na “Past na Davida Kleinera” podívám jak z hudebního, tak doplňujícího koncepčního hlediska, tak se jedná o opravdu silnou nahrávku, na které je příjemný fakt, že se nejedná o typickou sázku na jistotu, již by člověk po takové době čekal, ale nebojí se tvář Asmodeus ukázat v lehce jiném světle. Osobně mě mrzí jen jedno jediné, a sice že jsem se k albu nedostal dříve už v loňském roce, kdy vyšlo, protože jsem tak klatovské partě uzmul titul tuzemského alba roku, který by jí za “Past na Davida Kleinera” po právu patřil, protože takové dílo se nerodí každý den.