Země: Švédsko Žánr: doom metal Datum vydání: 14.11.2014 Label: Nuclear Blast Tracklist: Side A 01. All I Want 02. Deep Well Side B 03. Pandora’s Egg (live) 04. Tides of Telepathy (live) 05. Bird of Prey (live) Odkazy: web / facebook / twitter

První pohled (H.):

Studiová činnost kultovních doom metalistů Candlemass sice byla s nyní již tři roky starým opusem „Psalms for the Dead“ bohužel ukončena, avšak hlavní skladatelský tahoun kapely, baskytarista Leif Edling, evidentně umělecky strádat nehodlá a okamžitě se pustil do nového projektu Avatarium. V jeho rámci sice pokračuje v +/- stejném duchu jako ve své domovské skupině, vyměnil však zpěváka (zrovna na tomhle postu měli Candlemass vždycky malinko problémy, co si budeme povídat) za fantastickou zpěvačku Jennie-Ann Smith, pozval pár starých známých, s nimiž se znal z dob dalších kapel jako Abstrakt Algebra nebo svého sólového projektu, a výsledkem byla skvělá debutová deska „Avatarium“, s níž Leif dokázal důstojně navázat na svou vysokou formu v rámci samotných Candlemass.

A jak to tak vypadá, právě tady nejspíš bude jeho další stálé působiště, protože na rozdíl třeba od výše zmiňovaných Abstrakt Algebra, jejichž jediné album svého času jen prošumělo bez většího zájmu, debut Avatarium vzbudil dost pozornosti – zaslouženě. Avatarium tedy nijak zvlášť neváhali a rok po dlouhohrající nahrávce naservírovali další porci nové muziky, byť na trochu menším formátu – EP „All I Want“, jež ve svých útrobách skrývá dvě nové skladby a tři vály z „Avatarium“ v živém podání.

Minialbum otvírá titul věc „All I Want“, která je vlastně takovým typickým songem Leifa Edlinga, což ovšem nemyslím nijak špatně, protože ten jeho recept je tak jednoduchý, až je vlastně skoro nesmrtelný, takže to pořád baví a asi pořád mu to budu žrát. Na nepříliš složité, ale neskutečně mocné riffy měl tenhle chlápek vždycky neskutečný talent a v „All I Want“ to opětovně (člověk už ani neví pokolikáté) do puntíku potvrzuje… pomalu by si to už mohl nechat patentovat. Ačkoliv se celá píseň točí vlastně jen okolo toho ústředního riffu, je to prostě jízda, kapele to šlape přímo ukázkově a třešničkou na dortu je znovu excelentní Jennie-Ann Smith. Naopak, jediným slabším momentem songu je jakási divná „sólová“ pasáž, jež začně na přelomu druhé a třetí minuty, kdy Avatarium v riffech poleví. Naštěstí to není nic dlouhého, ale i tak bych si to odpustil a radši poslouchal celé čtyři minut ten kulervoucí riff.

Zato „Deep Well“ představuje Avatarium v trochu jiné podobě (což je možná i logické, protože autorsky ji nemá na svědomí Edling, ale Jennie-Ann Smith a kytarista Marcus Jidell) – tempo je sice stále střední a doomové, ale skladba působí trochu rozmáchlejším dojmem, nemá takový tah na bránu a naopak staví spíše na atmosféře. Jenže je to pořád super… některé riffy jsou opětovně skvělé, objeví se pár povedených melodií a především nádech psychedelie, který Avatarium ohromně sluší, a kdyby se podobné klávesové vintage zvuky v pozadí se objevovaly do budoucna častěji, osobně bych se vůbec nezlobil.

B strana vinylu pak ukrývá již zmiňované živé verze tří skladeb z „Avatarium“, jmenovitě „Pandora’s Egg“, „Tides of Telepathy“ a „Bird of Prey“. Abych ale pravdu řekl, těm už jsem příliš pozornosti nevěnoval, jelikož nejsem zrovna fanoušek živých záznamů. Hudebně je to samozřejmě super, o tom žádná, ale doma dám přednost radši původním studiovým verzím a živé verze si spíš vychutnám, až budu na nějakém koncertě přítomen osobně.

Na „All I Want“ je tedy pro mě skutečně zajímavá pouze strana A s novou muzikou, což dělá necelých deset minut poslechu. Těch deset minut je však (až na tu jednu krátkou pasáž v titulní písni) výživných a vážně se mi to líbí. Avatarium již v současné době pilně pracují na druhé řadové desce a už se pustili do jejího nahrávání, takže když se na „All I Want“ podívám jako na jednohubku, která má nedočkavcům ukrátit čekání, pak pro mě toto EP do puntíku splnilo účel.

Druhý pohled (Kaša):

Leif Edling, baskytarista legendárních Candlemass, se v loňském roce opět přihlásil o slovo a dokazuje tak, že po ukončení studiové činnosti své domovské kapely nebude jen tak nečinně přihlížet. Právě z tohoto důvodu vznikli před dvěma lety Avatarium, kteří jsou sice na první poslech jiní, na rozdíl od Candlemass tak nějak rockovější, ovšem nesou si s sebou charakteristický rukopis skladatele těch hloubavých riffů, které jsou i navzdory své jednoduchosti silné jako noha u prdele a které mají atmosféru, jež si mne na debutu omotala kolem prstu.

EP „All I Want“ sice obsahuje pouhé dvě nové skladby, ovšem i tak se jedná o záležitost, kterou by příznivec klasického doom metalu neměl nechat jen tak bez povšimnutí. Titulní vál je přesně tím, co člověk od Avatarium očekává. Skvělý otvírák stojí na zabijáckém riffu, nikterak zničujícím tempu a samozřejmě famózním výkonu zpěvačky Jennie-Ann Smith, jejímuž uhrančivému projevu se nedá nic vytknout. Vážně klobouk dolů. Moc nechápu tu podivnou pasáž v prostřední části skladby, ale Avatarium po chvíli najedou zpět na vlnu hypnotického riffu, takže rychle zapomínám. Následující „Deep Well“ je doom metalovou baladou, která je jakýmsi protipólem právě skončivší hitovky. Atmosféra je poklidnější a klávesy v pozadí posílají tuhle skladbu až čtyřicet let zpět a mně osobně se po chvíli začala zamlouvat ještě víc než „All I Want“, která zasekla drápky na první poslech, ale „Deep Well“ s každým dalším poslechem rostla výš a výš.

Druhá strana EP, již okupuje trojice skladeb z debutu „Avatarium“ v živém provedení je už tak trochu navíc, ale když už nic, tak písně na ní ukazují, že Avatarium znějí na pódiu stejně magneticky jako z desky. Nezbývá než se těšit na další regulérní studiové album, protože doom metal v podání Avatarium je mi strašně sympatický.