Averze - Nikdy nevěř davu

Averze – Nikdy nevěř davu

Averze - Nikdy nevěř davu
Země: Česká republika
Žánr: thrash metal / punk
Datum vydání: září 2014
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Kov za kov
02. Asociál
03. Nikdy nevěř davu
04. Redetoxikace
05. V lásce a válce je vše dovoleno
06. Svatá ruka
07. Nalhávej
08. Víra silnější než smrt
09. Krev, pot a slzy

Hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Averze

Není pro recenzenta jednodušší způsob, jak si připravit půdu pro další průběh recenze, než danou kapelu v krátkosti představit. Je to sice klišé jako prase, ale začněme tedy tím, že pětičlenná Averze pochází ze Žďáru nad Sázavou a její vznik se datuje ke konci roku 2011, takže o vyloženě zkušenou partu na první pohled nejde. Nicméně pohled na jména kapel, s nimiž jsou členové Averze spojení, už vzbuzuje větší naděje, protože se mezi nimi najdou i skvělí folk metaloví Žrec. V roce 2013 se kapela prezentovala třemi skladbami, které můžeme najít rovněž na debutovém albu “Nikdy nevěř davu”, jež vzniklo koncem loňského roku ve studiu Shaark, které je zárukou technicky dobře odvedené práce. To by na formální úvod mohlo stačit. Navíc, další informace se mi vyštrachat nepodařilo, takže to stačit musí.

Averze se v propagačních prohlášeních hlásá ke kombinování thrash metalu, punku, black metalu a rocku, což na mě působilo lehce zmateně, nicméně veškeré možné obavy šly po prvním poslechu “Nikdy nevěř davu” stranou, protože skladby jsou postaveny hlavně na thrashových základech a tomu je taky přizpůsobená celková délka nahrávky. Ta se zastavila lehce za příjemnou půlhodinkou, která při počtu devíti skladeb značí nepříliš složitě stavěný materiál rozložený v dlouhých kompozicích, ovšem to není výtka, spíš jen předzvěst ke konstatování, že skladby jsou rychlé, přímočaré, na nic si nehrají a co je hlavní – slušně odsýpají. Hodně se mi líbí kombinace zahraničního oldschoolového thrashe a domácího punkového bigbítu, kterým je “Nikdy nevěř davu” načichlé, takže je příjemné slyšet, že se nejedná o vyloženou kopírku velkých jmen žánru, ačkoli některé songy jsou klasickými momenty plné (sedmá “Nalhávej”), ale pánové si drží vlastní ksicht.

Protože se bavíme o české kapele, je vhodné zmínit se rovněž k textům, jež mě často od tuzemské metalové tvorby odrazují a které k mému vlastnímu překvapení nejsou takovým patvarem, jaký umí vyplodit i větší jména (Dymytry). Pánové je pojali občas jako společenskou kritiku (titulní “Nikdy nevěř davu”), jindy je zase cítit mírná nadsázka a svým způsobem i sranda, protože některé verše mně osobně budí na tváři úsměv (“chuť levnýho chlastu, vůně spálenýho plastu, to jsem celý já, asociál” z druhé “Asociál” snad ani nemohla být myšlena vážně). K tomu se váže projev zpěváka, který není takovým tím klasickým uřvaným agresorem, jenž se k thrashovému uragánu hodí nejvíc. Jeho zpěv (osobně jsem s barvou hlasu měl zpočátku problém) je hodně civilní, zakořeněný v punkové živelnosti a dotváří tak celkový dojem neučesané nahrávky, čemuž nemalou měrou pomáhá i takový ten oldschool zvuk, který není úplně krystalicky čistý.

Teď k samotným písním. Odpich “Nikdy nevěř davu” obstarává dvojice nejsilnějších skladeb, které se na albu sešly. Úvodní “Kov za kov” je dobrá thrashová palba, v níž hraje prim jednoduchý kytarový riff, jenž mi jako jeden z mála sedl k tomu proklamovanému blacku (ačkoli vyloženě mrazivý sever nečekejte, spíš takové to punk/crustové pojetí). Obecně mám k písním jen jednu výtku a tou je absence kytarových sól, která by mohla některé kusy zajímavě oživit. Na jednu stranu to chápu jako obětování na úkor větší živelnosti a kytarové riffy na nedostatek vyhrávek netrpí, ale přeci jen jejich absence zamrzí. Druhá “Asociál” je spolu s “Redetoxikací” asi nejhitovější skladbou alba, ačkoli druhá jmenovaná je pomalejší záležitostí, jež netáhne tak dobře jako ty úsečné vály, ale za zmínku stojí její ponurá atmosféra, která ustoupí do pozadí jen se zařazením vyššího rychlostního stupně. A právě takových skladeb, tedy těch nespoutaných a agresivních, je na albu většina (“V lásce a válce je vše dovoleno”, “Krev, pot a slzy”), takže i když se poslouchá “Nikdy nevěř davu” úplně v pohodě, tak zpočátku se můžete setkat s tím, že jednotlivé songy splývají, což byl případ slabší druhé půle (tedy alespoň při prvních posleších mi tak přišla), kde vyniká hlavně předposlední “Víra silnější než smrt” s opět silnou atmosférou. To se však časem srovnalo a nyní nemůžu říct, že by se na desce nacházel vyložený průser.

A právě to je asi nejlepší způsob, jak “Nikdy nevěř davu” charakterizovat. Vyrovnaná deska, která posluchači nepřinese závratné výšiny ani hloubky, ale během své půlhodinky si odehraje to svoje v jistém standardu, díky kterému je výsledný dojem z Averze veskrze pozitivní. Pro fanoušky domácí scény se jedná určitě o desku, které je třeba dát šanci. Díky jednoduchosti všech skladeb to možná nebude láska na dlouhé měsíce, nicméně jistou dávku trvanlivosti v sobě “Nikdy nevěř davu” má a díky zpěvným a přímočarým skladbám dokáže slušně zabavit. Lepší šestka.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.