Azaghal - Nemesis

Azaghal – Nemesis

Azaghal - Nemesis
Země: Finsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 31.1.2012
Label: Moribund Records

Tracklist:
01. De masticatione mortuorum
02. Pohjoisen valkoinen kuolema
03. Vihasta ja veritöistä
04. Hail the Whore
05. Ex nihilo
06. In Deathlike Silence
07. Black Legions of Satan [Vultyr cover]
08. Nemesis
09. The Pit of Shoggoths
10. Satanic Devotion

Hodnocení:
Beztak – 7,5/10
H. – 8/10

Průměrné hodnocení: 7,75/10

Odkazy:
facebook

První pohled (Beztak):

Finská black metalová kapela Azaghal si pro fanoušky na letošní rok nachystala deváté řadové album. Byl jsem opravdu zvědav, co po třech letech čekání na další řadovku tito pánové předvedou. Těšil jsem se na pekelně, přitom tak nějak mile znějící black metal. A už teď na začátku recenze mohu s klidným svědomím prohlásit, že přesně tohle se mi na desce “Nemesis” dostalo. Jestli se novinka může rovnat s legendárními prvními alby a zejména s mým nejoblíbenějším počinem “Kyy”, které vyšlo jako EP v roce 2003, se dozvíte níže. Azaghal, kteří si svůj název zvolili podle krále trpaslíků z příběhů J. R. R. Tolkiena, se vrhli po hlavě do víru nenávistného black metalu, který přináší temnotu a smrt. Ovšem jsou schopni vystřihnout úchvatně něžnou melodii, která rozehřeje promrzlé tělo.

Na začátek si však představíme tu zlou část duše kapely Azaghal. Úvodní píseň s latinským názvem “De Masticatione Mortuorum” nám neukazuje nějaké inovativní prvky, drží se klasických black metalových postupů a člověku hned vyvstanou na mysl legendy žánru. Jenže poté s prvními tóny druhé písně člověk cítí, jak se celá armáda trpaslíků řítí z lesa na něj. Není kam utéct. Azaghal do nás klepou black metal staré školy a já si užívám skvělých riffů a neurvalých bicích. Třetí skladbou mne kapela přikovala k zemi. Rozjela opravdu nádhernou melodii, která se poté rozroste v pořádný black metalový klepec. Pokud bych měl označit osobní vrchol alba, tak vyřknu název této téměř osmiminutové skladby “Vihasta ja veritöistä”. Píseň mne ovládla úplně celá. Od až romanticky laděného úvodu přes dechberoucí refrén po stejně skvělý závěr. Tuto skladbu jsem si od chvíle vydání alba pustil už nesčetněkrát. Ani jednou jsem neměl důvod ji přepnout, protože mne vždy vtáhla do své pozoruhodné nálady, a tak nebylo zbytí a musel jsem ji vždy doposlouchat až do konce. “Hail the Whore” je čtvrtou písní na albu a určitě se nejedná o špatnou věc. Bezpochyby jde o dobře poslouchatelnou píseň a fanoušek black metalu by neměl mít přilíš důvody, proč tuto desku odmítat či rovnou zavrhnout.

“Ex Nihilo” je značně pomalejší skladbou a je prošpikována děsivou atmosférou, kterou osobně můžu v hojném množství. Skvěle písni sedl i čistý vokál. A rovnou mohu prozradit, že třetí a právě tato pátá skladba mi na albu “Nemesis” sedly nejvíce. V šesté písni “In Deathlike Silence” nás přivítá ostrá melodie sólové kytary a jako pozdrav vyšle vokalista Niflungr do reproduktorů nelidský skřek. A hned člověk cítí, jak pod ním kapela rozpálila pekelný oheň. Azaghal se s tím vůbec nepářou a uhání vpřed jako mohutné vojsko trpaslíků ozbrojených kladivy a obrovskými sekerami. A to říkám i přes jasnou inspiraci jednou klasikou žánru, kterou nebudu jmenovat, protože tak za mne učinil H. ve svém hodnocení desky. Přesto si myslím, že spousta fanoušků, stejně jako já, si spokojeně podupávala v rytmu písně. Houpavou melodií se představí skladba “Black Legions of Satan” a parádní riffovačkou “The Pit of Shoggoths”. Před tyto dva songy se ještě vklínila píseň titulní s příjemně použitým čistým vokálem a udržela mne v pocitu, že se deska zařadí k tomu lepšímu, co pod hlavičkou Azaghal vzniklo. Poslední písní alba je píseň “Satanic Devotion” a jen potvrzuje pochvalná slova.

Jak jsem již naznačil, “Nemesis” jde ve šlépějích těch lepších desek, které Azaghal za svou bohatou kariéru natočili. Slušná produkce, kvalitní muzikantské výkony, povedené a mnohdy velmi příjemné melodie. To vše nám “Nemesis” nabízí a tomu bude odpovídat můj konečný verdikt. Azaghal se nám předvedli v dobré formě a jen povrzují vzrůstající kvalitu posledních desek. Takže známka 7,5/10 se mi jeví jako zcela ideální.


Druhý pohled (H.):

První tři desky Azaghal jsou opravdu skvělé věci, ale po “Of Beasts and Vultures” z roku 2002 šla tahle kapela kvalitou neuvěřitelně dolů a v několika následujících letech se o nějakém posvícení rozhodně mluvit nedá. Na lepší časy se začalo blýskat až v roce 2008 s deskami “Omega” a “Teraphim”. Na “Nemesis”, která přichází po třech letech, bylo, aby definitivně potvrdila, že jsou Azaghal opět ve formě. Stalo se? Ale ano, stalo. “Nemesis” umně kombinuje obě přednosti předchozích dvou desek – od “Omega” si bere zuřivost, agresi a ultimátní tah na bránu, který vás snadno posadí na prdel; od “Teraphim” si pak novinka vypůjčuje navíc výraznou melodiku. V této konstelaci se “Nemesis” stává nejsilnějším materiálem Azaghal za poslední roky – řekl bych, že dokonce nejsilnějším od “Of Beasts and Vultures”.

S výjimkou šesté “In Deathlike Silence”, o níž moc nevím, co si myslet (sorry, ale je to vykrádačka Mayhem a jejich kultovního opusu “De mysteriis dom Sathanas” jak prase), jsou všechny songy na “Nemesis” opravdu dobré. Rychlejší vály jsou to správné peklo, ty pomalejší zase mají patřičnou atmosféru. Osobně jsem si asi nejvíce oblíbil jednu právě z té druhé sorty – šestou “Ex Nihilo”, v níž dokonce zazní i čistý vokál a skvělé sólo (ani jedno ovšem není případ jen téhle jedné písně, aby nevznikla mýlka). Jestliže jsem v posledních několika letech sem tam tvrdil, že Narqath skladatelsky neutáhne dvě kapely najednou a to nejlepší ze svého talentu věnuje osobnímu projektu Wyrd, nejpozději po “Nemesis” to musím vzít zpátky.

Finální verdikt? Nenapadá mě nic lepšího, než že Azaghal jsou opět na koni! Na závěr bych jen přidal jedno doporučení – “Nemesis” poslouchejte jen na opravdu kvalitních reproduktorech nebo kvalitních sluchátkách, protože v tomhle případě je to neskutečný rachot a dojem z desky je minimálně dvakrát tak lepší!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.