Azziard - Vésanie

Azziard – Vésanie

Azziard - Vésanie
Země: Francie
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 21.2.2014
Label: Mortis Humanae Productions

Tracklist:
01. Allégorie
02. Disjonction
03. De lumière, d’obscurité…
04. Sur la toile
05. Dialyse
06. Ekphrasys
07. Dans ma chair
08. Digression

Hodnocení: 6/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Dooweet

Black metalových kapel po světě běhají tisíce… pravda, pomalu tak polovina z nich jsou jednočlenné projekty, přičemž každý ten člověk má na triku deset skupin a pod každou z nich jedno demíčko, ale to nevadí, i tak jich je hodně. Stejně tak hodně je i death metalu – i kapel tohoto žánru jsou doslova tisíce. A – vcelku logicky – je hodně také formací, které ve své muzice spojují oba tyto styly dohromady. A právě do této sorty spadá rovněž jistá francouzská pětice, jež sebe sama nazývá jako Azziard

Azziard rozhodně nepatří mezi nějaká známá jména – alespoň tedy z našeho pohledu, protože případnou profláknutost kapely na lokální scéně posoudit vážně nedokážu. O nějaké vyložené cucáky se však nejedná, protože za sebou mají víc jak desetiletou činnost, dvě desky “1916” (2009) a čerstvou “Vésanie”, jíž se budeme v této recenzi věnovat, a až na jednu černou ovci mají všichni členové v portfoliu (někdy i poměrně početnou) řádku dalších skupin, v nichž zanechali svůj otisk. To už je dost na to, aby člověk očekával, že výsledek bude znít přinejmenším slušně, nebo ne?

Podle mě jistě ano a ke cti Azziard slouží, že jejich novinka “Vésanie” onen předpoklad o tom, že bude znít přinejmenším slušně, vážně splňuje. To v překladu znamená, že jde o záležitost, jež v pohodě splňuje jisté standardní nároky na kvalitu, že se vám při jejím poslechu neudělá nevolno a vlastně i že se člověk nemusí nějak extrémně přemáhat, aby to album doposlouchal. To je poměrně slušná výchozí pozice, ale jak už tomu tak bývá, je tu jeden menší háček. V dnešní době se dá něco podobného tvrdit o obrovském množství skupin (vzpomínáte na ty tisíce v prvním odstavci), takže pokud chcete vyčuhovat z davu a mít nějakou pozornost, musíte do své tvorby přinést i něco navíc, nejenom standard, protože ten se standardem nenazývá jen tak pro srandu – prostě automaticky předpokládáte, že tam bude. I když se to někomu nemusí líbit, dnešní posluchač je jednoduše rozmazlený, vybíravý a očekává něco víc.

A tady už to pro Azziard dopadá o něco hůře. Jakkoliv je “Vésanie” album v podstatě dobré, poslouchá se naprosto pohodově a příjemně a kapela v jeho rámci dokáže přijít s několika povedenými a zapamatovatelnými motivy, stále se jedná o nahrávku, která je prostě jenom jednou z mnoha, nijak zvlášť nevybočuje ze zaběhnutých mantinelů svého stylu, prostě nepřináší zhola nic, díky čemu by nebyla zaměnitelná.

Technicky je všechno pořádku, muzikanti své instrumenty ovládají s jistotou, vokalista A.S.A. se toho mikrofonu také umí chopit a pořádně do něj zachroptět. Zvuk je plus mínus oukej a rovněž má slušnou úroveň, byť nějaká hitparáda, která by vás srazila hloubkou, dynamikou nebo organičností, to zase není (ale to v dnešní době nepředvádějí ani prvoligové skupiny, takže to bych Azziard o hlavu nějak zvlášť nemlátil). Docela potěší relativně zajímavá obálka “Vésanie” i použití francouzštiny. Nicméně to hlavní, tedy samotný materiál a nápady v něm, je relativně obyčejný, neboduje výjimečností, originalitou, atmosférou či drtivým tahem na bránu, prostě takový obyčejný mírný nadprůměr. Sama o sobě je “Vésanie” slušná nahrávka, ale pokud ji srovnáte s opravdovou první ligou black/death metalu, jakou já osobně vidím třeba v loňském opusu “Profane” krajanů Svart Crown, hodně rychle pochopíte, co Azziard schází.

Nechci počínání Azziard nijak zvlášť hanit nebo potápět, ta muzika je fakt v pohodě, poslouchá se to bez problémů a pár svých momentů to rozhodně má (např. v “Disjonction” či “Digression”), díky čemuž “Vésanie” beze sporu patří do lehkého nadprůměru. A nebudeme si nic nalhávat, i tohle je pořád úroveň, na niž spousta skupin stále prostě nemá, nicméně to stále nestačí na to, abyste si Azziard opravdu zapamatovali.

Od poslechu “Vésanie” vás nebudu vyloženě odrazovat, protože když si tu desku pustíte, neměli byste být zklamáni nebo znechuceni, párkrát se to rozhodně otočit dá, člověk si sem tam poklepe nohou do rytmu, sem tam pokývá hlavou, ale o moc víc v tom nenajdete. Pokud hledáte příjemnou extrémně metalovou kulisu, která z vás při poslechu nebude dělat debila, nevidím důvod, proč nezkusit právě Azziard… ale na druhou stranu, nevidím ani důvod, proč by to měli být právě oni.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.