Batushka - Litourgiya

Batushka – Litourgiya

Batushka - Litourgiya
Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 4.12.2015
Label: Witching Hour Productions

Tracklist:
01. Ектения I: Очищение
02. Ектения II: Благословение
03. Ектения III: Премудрость
04. Ектения IV: Милость
05. Ектения V: Святый вход
06. Ектения VI: Уповане
07. Ектения VII: Истина
08. Ектения VIII: Спасение

Hrací doba: 41:13

Odkazy:
web

K recenzi poskytl:
Grand Sounds PR

První pohled (Skvrn):

Čas od času jsme svědky náhlých vzestupů. Ten či onen projekt okamžitě vylétne, aniž byste se nadáli a mnohdy aniž byste věděli proč. Děje se tak každým rokem a ten loňský nebyl výjimkou. Jelikož dnes přijde řeč na black metal, setrvejme právě zde – takřka z ničeho vylétnuvších kapel je k nalezení celá řada. Asi úplně první mě napadne hype jménem Ghost Bath. Tihle vykukové se k úspěchu dostali diplomaticky řečeno rozporuplnou cestou. Ačkoliv se původně prezentovali jako čínská kapela, teprve během loňského roku na sebe práskli americký původ, konkrétně ten vymezený hranicemi Severní Dakoty. Ale což, lidé si je už pamatovat budou. Ostře vzhůru vylétla taktéž hvězda islandských Misþyrming, argentinského projektu Downfall of Nur nebo něžné tváře Myrkur, jež svou cestu za blackmetalovou slávou (v tomto případě mi jde to slovo obzvlášť do huby) započala již v roce 2014. Ke konci roku se ovšem objevilo ještě jedno jméno, které lze zařadit do této kategorie: Batushka.

Pakliže jste o polských Batushka přece jen neslyšeli, věřte, že jde o čerstvě vzniknuvší těleso. A rozhodně ne ledajaké. Stejně jako za Misþyrming, tak i za Batushka stojí známá, na blackmetalové scéně aktivně působící jména. Tedy údajně – jména trojice aktérů zůstávají bedlivě skryta. Nicméně vše ukazuje na nějaký vedlejšák (případě nový „hlavňák“) kohosi známějšího. Ale konec spekulacím, nemá to cenu, nakonec bychom se mohli dostat třeba i do té Číny. Živá vystoupení třeba časem pravdu odhalí, holt prsteny a tetování na rukou jsou svině, Ghost by mohli vyprávět.

Batushka dostalo do popředí všemožných blackmetalových zinů nejen ono tajemno kolem sestavy. Nechám-li teď stranou také hudbu, významnou službu v tomto ohledu prokázala především prezentace debutové desky. Jen obal „Litourgiya“ – zašlá, popraskaná pravoslavná ikona madony – vzbuzuje pocity tajemna, jež pak spekulace kolem sestavy okamžitě umocňují. Vše navíc působí velmi komplexním dojmem. K výše zmíněnému Batushka přidali ještě azbukou opatřené názvy skladeb (vzhledem k tematice zcela logicky), plus samozřejmě samotnou hudbu, která do prezentovaného konceptu elegantně zapadá a jíž se budeme v dalších řádcích už naplno věnovat.

Co asi nepřekvapí, je hudební základ desky. Ve zkratce řečeno, black metal na prvním místě a poté dlouho, dlouho nic. Sama kapela mluví o čemsi na způsob black/doomu, avšak já bych si v tomto případě dovolil oponovat a „Litourgiya“ označil za čistokrevnou blackmetalovou práci. Jasně, Poláci občas zvolní, ale doom metal, to asi úplně ne. Nejenže slyším blackmetalovou práci čisté krve (prosím jen v přeneseném slova smyslu), ale taktéž čistou zvukově. Kytarová složka i bicí jsou perfektně čitelné a právě po této stránce mi nesvatá trojice navozuje kolegy z Mgła.

Batushka však rozhodně není druhou polskou mlhou, oba spolky odlišují minimálně dva faktory. Začněme bicí sekcí, která je v případě Batushka mnohem přímočařejší, jednodušší a neobsahuje všemožné technické finesy, jež jsou jedním z hlavních rozpoznávacích prvků zamlžených krajanů. „Litourgiya“ v tomto hraje druhé housle a moc milá floskule „neurazí, ale ani nenadchne“ se vyloženě nabízí. Blast beaty, dvojdupka, jenže nic navíc. Druhým atributem, jenž Batushka hudebně odlišuje nejen od Mgła, ale také od jiných blackmetalových těles, je zpěv. Celé album pracuje s ostrým vokálním kontrastem. První hlasová poloha nepůsobí překvapivě – jde o řev. Vysoce položený, bestiální jakosti. Osobně mi úplně nevyhovuje a v hudbě působí vyloženě jako pěst na oko, ale pro zvýraznění kontrastu vlastně proč ne. Do role čirého protipólu se pak postavil vokál evokující právě církevní obřad, liturgii. Úplně neokoukaná věc, dílensky k tomu ještě excelentně provedená.

Sám si říkám, že chrámová vznešenost zpěvu je vlastně tím jediným, co činí Batushka originální. Duchovní zpěv byl ale do děje zapracován na rozdíl od řevu natolik organicky a nenásilně, že dojem z hudby dostává úplně jiný rozměr. Právě v tu chvíli do sebe začíná všechno zapadat – hudba, nábožensky laděný obal i azbukou psaný tracklist. Z „Litourgiya“ se tak víceméně díky jediné anomálii stává nejen deska v blackových souvislostech originální, ale také výrazně atraktivní.

Batushka - Litourgiya

Co samotné skladby? Popravdě řečeno, superlativů se neštítící fůra ohlasů mě chystala na výjimečnou věc, kteroužto jsem po stránce skladatelské, obávám se, nedostal. Možná jsem byl až příliš namlsán, ale pocitům mírného zklamání se nemám šanci ubránit. Zatímco řemeslná stránka na mě udělala dojem a disponuje čímsi navíc, „Litourgiya“ nabízí hudebně v mantinelech očekávaného nadprůměru jen takový standard. Kompozice pohybující se v tradičních blackmetalových vodách nejsou bez nápadu, zmíněný vokální kontrast je rovněž pozoruhodný, ale nápaditost kytar, na nichž by měla celá deska stát, není nejvyšší. Není taková, jakou bych při zmíněných ohlasech očekával.

Uznávám, že skvostných momentů jsem napočítal hned několik, avšak z druhé strany cítím citelně slabší kusy. Typický příklad hledejme hned na začátku. První i druhá „Ектения“ (jak se skladby na desce shodně jmenují) se poslouchají obstojně, osamoceně ve mně zanechávají nadprůměrný dojem, ale jelikož neobsahují mnohdy ani náznak něčeho na pozadí usazujícího, vzájemně i kvůli nižší variabilitě splývají. Ano, ano, k průměru mají z nadprůměrných übervod daleko, ale má-li být „Litourgiya“ počítána do první ligy, nemohu jinak. Takovýchto momentů přitom nalézám hned řadu. Opět se jedná o nadprůměrné kusy, které se skvěle poslouchají, jsou i zajímavé, ale k úplnému ideálu mi chybí větší jiskra.

Jiskru naopak nepostrádají přibližně čtyři kompozice, které jsou jedním slovem excelentní a v jejich případě si nedovolím jakkoliv lamentovat. Na mysli mám hlavně skvostnou druhou půlku alba (pasáž písní V až VII) a pak také vznešenou trojku. Zde je potenciál užitých atributů přetaven v maximum a v dost možná nejvýsostnější blackové skladby loňského roku. Bravo!

Každopádně čím víc „Litourgiya“ poslouchám, tím se jen a jen utvrzuji ve svém dojmu, jenž přetrvává od nějakého pátého poslechu. Pod vlivem bezbřeze kladných reakcí jsem čekal opravdovou extratřídu, k níž mi v případě Batushka ještě pár kroků schází. Polské těleso přišlo s propracovaným konceptem, skvělým čistým vokálem i nemalým počtem prvotřídních momentů, jenže při zohlednění hudebního celku mohu konstatovat „pouze” vysoký nadprůměr. Je třeba si ho vážit, ale nikoliv zběsile nadhodnocovat.

Batushka


Druhý pohled (H.):

Bez výhrad s kolegou souhlasím v jedné věci – ten obrovský a nekritický hype téhle skupině opravdu mocně nesluší a naopak Polákům spíše škodí. Úplně logicky – ukažte mi případ, kdy nějaké kapele takovéhle bezbřehé adorování, mnohdy snad až bez sebemenší špetky soudnosti, slušelo. Osobně si na žádný takový nevzpomínám. A obzvláště u někoho Batushka s takovýmhle konceptem, zaměřením, vizuální prezentací a celkovou aurou to hodně zamrzí, že takový projekt nezůstal ukrytý jen fajnšmekrům, protože právě v téhle pozici by to zrovna těmhle Polákům náramně slušelo.

Na druhou stranu, není to pro mě zas až tak zásadní věc, aby mi to poslech vyloženě zkazilo a abych si „Litourgiya“ nemohl užít. A když dojde na lamání chleba, tedy skutečně na posouzení vlastních kvalit desky, tak tady bych si ve vší střízlivosti a s nezávislým úsudkem dovolil hodnotit klidně ještě o kousek výše než kolega.

Batushka - Litourgiya

„Litourgiya“ je totiž místy vážně síla a jisté momenty jsou opravdu sugestivní. Je pravda, že je zde několik chvilek, kdy Batushka nenabízejí úplný strop – jinými slovy, nejedná se o všudypřítomnou hudební extázi od A do Z – ale pořád je to hodně parádní a ty vrcholné nápady to šponují ohromně vysoko a zanechávají po sobě vážně mocný dojem. Jistě, v hlavní roli jsou tolik propírané vokály, z jejichž sakrálního majestátu plyne velká část síly „Litourgiya“. Já osobně však nemám problém asi s blackmetalovým vřískotem, ani s prací nástrojové sekce.

Když nic jiného, vše totiž hraje pro celek a jeho atmosféru. A právě ta je vskutku lahůdková a Batushka se s ní mohou bez obav chlubit, protože rozhodně mají čím. Když to tedy vezmu kolem a kolem, pak z mojí strany panuje rozhodně spokojenost – nikoliv bezbřehá, ale zcela jistě velká, jelikož se mi „Litourgiya“ skutečně líbí. Výrazná nahrávka, jejíž poslech si člověk určitě bude pamatovat.


3 komentáře u „Batushka – Litourgiya“

  1. Ok kapela se zajímavým nápadem, nic víc. Sice se dnes říká hype úplně všemu, co najednou ocení víc jak 10 lidí, ale tady to opravdu sedí. Ten humbuk je směšný.

    Jinak je to je údajně kapela majitele labelu, co to vydává a hraje v Hermh. Pravděpodobně i další členové budou z tama.

    1. To by docela vysvětlovalo, proč to vychází na Witching Hour a proč tomu ta firma věnuje až nadstandardní pozornost oproti jinejm věcem, co vydává…

  2. Mě se naopak ten jakože rituální zpěv nelíbí. Kdyby otevřel hubu v kostele, tak ho ženou vidlema. :o))) Black metalový vokál je naopak kvalitní. Poslouchá se to dobře, výborná práce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.