Země: Kanada Žánr: technical death metal Datum vydání: 24.2.2012 Label: Prosthetic Records Tracklist: 01. Symptoms 02. Hunted 03. Left Hand 04. Hopes 05. It 06. Light 07. Incongruous 08. Padestal 09. Grief 10. Damages 11. Unheard Hodnocení: Zajus – 6/10 H. – bez hodnocení Odkazy: facebook / twitter / bandcamp

Beneath the Massacre patří k již zavedeným jménům technického death metalu. Na jejich novinku “Incongruous” byl tudíž zvědavý leckterý fanoušek extrémního metalu, zvláště když poslední řadovka “Dystopia” vyšla před dlouhými čtyřmi lety. Sám jsem se k jejich starším albům nikdy nedostal, a tak se s nimi na “Incongruous” setkávám poprvé. “Incogruous” se s vámi nebude nijak párat a již úvodní “Symptoms” v podstatě shrnuje dění dalších třiceti minut. Agrese vyhnaná do největších extrémů. Bicí nezadržitelně tlačící celý metalový cirkus dopředu. Kytary předvádějící nadpozemské riffy, při jejichž hraní by si téměř každý smrtelník zlámal prsty. A v neposlední řadě nekompromisní growling, který snad ani nepotřebuje hlubšího komentáře. Jenže tento popis by vlastně seděl kupříkladu i na Psycroptic, které jsem recenzoval před pár dny. A přesto jsou tyto dvě kapely odlišné, jak jen to v rámci žánru jde. Pokud vás tedy zajímá, v čem jsou Beneath the Massacre jiní a proč byste jim měli (či neměli) věnovat pozornost, čtěte dál.

“Incogruous” je album, které byste rozhodně nechtěli pouštět svým dětem. Dokonce je to album, které byste nechtěli pouštět sami sobě, pokud ovšem nejste maniak libující si ve zvláště trýznivých metodách zabíjení. Vám ostatním tak před stisknutím tlačítka “play” doporučím vzít v potaz alespoň minimální bezpečnostní opatření. Vezměte si třeba helmu. Během třiceti minut z vás Beneath the Massacre totiž vymlátí duši tak, jak se to již dlouho žádné kapele nepovedlo, alespoň v mém případě to tak bylo. V první řadě je tu kytarová práce Christophera Bradleyho. Ten se pyšní schopností zahrát vskutku netradiční “tekuté” riffy (bohužel mě v tuto chvíli lepší slovo nenapadá, ale pokud by snad někdo věděl, jak lépe popsat jeho hru, rád se poučím), které jistě musí vyžadovat veliké množství technického umu. Basák Dennis Bradley mu velmi dobře sekunduje, bohužel je ovšem upozaděn ve výsledném zvuku tak, že si jeho hru můžete jen těžko užít. Stejnou výtku jsem měl již ke zmíněným Psycroptic a pokud jste “The Inherited Repression” slyšeli, vězte, že zde je tento problém ještě citelnější.

Bubeník Justin Rousselle je pro dvojici Bradley/Bradley důstojným spoluhráčem a jen těžko lze cokoliv vytýkat jeho schopnostem. Faktem však zůstává, že se jeho práce dá poměrně snadno označit za “rutinérskou”, a i když nenudí, nepřináší do výsledného mixu vlastně nic nového. Posledním zbývajícím členem Beneath the Massacre je Elliot Desgagnés a v jeho případě se opět musím odvolat na svou nedávnou recenzi Psycroptic. V ní jsem totiž psal, že od technického death metalu nelze očekávat zázraky co se zpěvu týče, protože ten je zde jen podružným prvkem, a jako takový tak nemůže výsledek nijak výrazně ovlivnit, i kdyby byl sebehorší. Jak rád bych svá slova vzal zpět. Na “Incongruous” se totiž ukazuje, že přílišně monotonní vokály mohou uškodit i death metalové desce. Desgagnés dokáže vyloudit opravdu hrubý growl, v němž máte problém hledat slova přestože si souběžně s hudbou čtete texty. Jenže jeho hlas je tak příšerně monotonní, že ho mám po třiceti minutách “plné kecky”.

Z jedenácti skladeb naleznete jen v několika z nich výrazné body, které si zapamatujete a budete se kvůli nim k albu vracet. Kupříkladu v úvodní “Symptoms” je to právě již zmíněné “tekuté” riffování, “Hopes” a “It” obsahují výjimečně melodická sóla a titulní instrumentálka “Incongruous” jako by z alba deathcorové kapely vypadla. Nejlepší skladbou je podle mě však předposlední “Damages”, která je se svými necelými čtyřmi minutami nejdelší skladbou celého alba. Asi jako jediná píseň na albu obsahuje náznaky jakési atmosféry, čehož je nejspíše dosaženo skvělou symbiózou zpěvu s kytarou. Jednotlivě tak skladby nezklamou, problém však nastává při posuzování alba jako celku.

I přes krátkou hrací dobu mě album jednoduše nudí. Závěrečné skladby jsou sice o něco lepší než ty z první poloviny, jenže to celkově špatnou soudržnost alba nezachrání. Nemohu se zbavit dojmu, že Beneath the Massacre píší svou hudbu tak, aby byla co nejvíce technická a nepřátelská. Ve výsledku jde tak o agresi pro agresi a techničnost pro techničnost. Z alba není cítit důvod, proč by kapela musela takto tlačit na pilu, jako by to dělala jen proto, že jí to učiní zajímavou. Nechci tvrdit, že Beneath the Massacre tvoří zbytečnou a nekvalitní hudbu. Přijde mi však, že výsledný zvuk alba je důsledkem cíleného kalkulu. Beneath the Massacre chtějí překvapit, vytvořit extrém v době, kdy se to, co bylo ještě nedávno šokující, stalo normálním a nepřekvapivým. Svým způsobem se jim to daří, ovšem těžko říct, jestli za to výsledek stál.

“Incongruous” je tak technicky precizní album s dokonale čistým zvukem, které ovšem nedokáže skrýt citovou sterilitu. Přitom žánrově podobnou hudbu lze tvořit i jinak, jak letos dokázali třeba dříve zmínění Psycroptic či další death metalisté Spawn of Possesion. Je to škoda, protože talent Beneath the Massacre rozhodně neschází, jen ho myslím nedokázali nasměrovat správným směrem.

Další názory:

Beneath the Massacre i se svou třetí deskou “Incongruous” potvrzují svou pověst těžko stravitelného přetechnizovaného brajglu na pomezí brutal death metalu a deathcoru. Nebudu vám lhát a řeknu vám to zcela upřímně – ačkoliv si dovolím tvrdit, že jsou Beneath the Massacre ve svém ranku borci a fandové takto technických záležitostí je asi žerou, mně osobně se to příliš nelíbí a nemyslím, že bych to někdy v životě ještě poslouchal znovu. Není to snad tím, že by to na mě bylo moc tvrdé (smích), ale prostě mi podobná muzika bohužel nic neříká. Ale objektivně… Ačkoliv je “Incongruous” opravdu hodně brutální řežba, stále se to rozhodně nedá nazývat nějakým výplachem, neboť je v průběhu alba poschováváno tolik fines, že to jasně svědčí o nahrávce promyšlené, ovšem nebudu zastírat fakt, že je zde ta technická stránka věci dovedena docela do extrému. Za vrcholy “Ingongruous” považuji pátou “It”, protože je díky nečekaně melodickému sólu asi tou nejlépe zapamatovatelnou skladbou, a také “Damages”, což je nemilosrdná brutální a neustále se stupňující palba bez špetky soucitu k ušnímu ústrojí posluchače (to se sice dá vztáhnout ne každý song na album, ovšem “Damages” tak činí jaksi pamětihodněji). “Incongruous” je deska asi jen pro příznivce prsty-lámajících řezanic, ale zase nepochybuji o tom, že si tito lidé poslech jistě užijí na maximum. Jako poslední bych ještě zmínil to, že Beneath the Massacre mají aspoň soudnost, takže deska jen stěží přesahuje půl hodinku, což je tak akorát, jelikož déle by to šlo asi je těžko poslouchat.
H.