Země: Polsko Žánr: black metal Datum vydání: 9.9.2017 Label: Third Eye Temple Tracklist: 01. Każdego dnia 02. W krew 03. Powroty 04. Czerń nas prosi 05. Rzucony w przestrzeń 06. Noc lekkich obyczajów Hrací doba: 42:06 Odkazy: – K recenzi poskytl: Third Eye Temple

O obecných kvalitách polského black metalu snad není radno příliš pochybovat – v tom se mnou doufám budete souhlasit. Snad bych jenom pro případné začátečníky dodal, že při tomhle prohlášení nemám zrovna na mysli třeba Behemoth… nic proti nim (i když poslední album bylo slabé), ale prostě tu jde najít i zajímavější záležitosti. A zrovna v případě Polska se vyplatí prohrabávat i debutovými deskami. V průběhu let jsme si zde v recenzích představili hned několik výborných debutových záležitostí z této země. A dnes tuto sbírku rozšíříme o další kousek s názvem „Noc lekkich obyczajów“.

Často se stává, že v podobných nových projektech nacházíme již známé ksichty z dalších kapel. Ani Biesy v tomto ohledu nejsou výjimkou. Do bicích totiž tříská Maciej Pelczar, jehož určitě budete znát z Outre, a vokálu se ujal Mateusz Maryjka alias Stawrogin, jenž má pod palcem Odraza a působí i v Massemord. Ani jeden z nich ovšem není hlavním tahounem Biesy – mozkem skupiny je totiž jistý PR, o jehož dalších působištích mi není nic známo (pokud jsem něco přehlédl, neváhejte poskytnout doplňující info v komentářích!).

Docela mě to svádí říct, že „Noc lekkich obyczajów“ přesně zapadá do jakési pomyslné linie chytře pojatého polského black metalu. Co to je? Nemusíte se chytat za hlavu, že by vám snad unikal nějaký další výrazný žánrový proud, jedná čistě o moje pojmenování a kapely, které mám při tom na mysli, spolu formálně (většinou) nic společného nemají. Přesto lze myslím pozorovat, že v Polsku existuje určitý okruh formací, jež na black metal nahlížejí relativně podobným způsobem a jejich sound je rovněž podobný. A to aniž by od sebe navzájem opisovaly nebo si koukaly přes rameno. Prostě to vypadá na jakési specifické unikum lokálně omezené zeměpisnou oblastí.

Abychom byli konkrétnější, tak z doposud jmenovaných má k Biesy nejblíže asi Odraza. Popravdě, právě s jejich debutem „Esperalem tkane“ cítím největší spřízněnost, ale těžko říct, zdali je to náhoda nebo vliv přítomnosti Stawrogina. Dále se bavíme o skupinách jako Eerie, Cień, Mord’A’Stigmata, Misanthropic Rage, do určité míry třeba i Furia, Blaze of Perdition nebo Morowe. Přibližně v téhle hudební společnosti se pohybujeme, pokud se bavíme o Biesy.

Podobný zvuk ovšem neznamená i vyrovnanou kvalitu – jak známo, když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Rozdíl třeba mezi Misanthropic Rage a kupříkladu Furia je samozřejmě veliký. Kam tedy zařadit Biesy v kontextu doposud jmenovaných uskupení? Na špičku ledovce jistě ne. Přesto se polská trojice v nabité konkurenci neztratí a na svém debutu nabízí velice důstojnou práci, za niž se vůbec nemusí stydět. Drtivou většinu ze zmiňovaných kapel považuji za kvalitní a ani Biesy v tomto ohledu nekazí srandu.

„Noc lekkich obyczajów“ nemá výraznějšího vrcholu v tom smyslu, že by nějaká skladba výrazně vyčnívala nad ostatní. Album plyne v docela vyrovnané hladině, a byť nenabízí nic, co by znalého člověka mohlo překvapit, je poskládané natolik chytře a poutavě, že prostoru pro nudu příliš nezbývá. Možná bych jen trochu zkrátil „Rzucony w przestrzeń“, která na jedenáct a půl minuty nenabízí dostatek nosných momentů, a co do kvality jednotlivých motivů mi přijde, že ji kratší písně převyšují. Což mě trochu mrzí, poněvadž dlouhé kompozice mám rád, ale co se dá dělat. Nicméně ani v tomto případě se nejedná o žádný průser, jenž by mohl kladné dojmy z „Noc lekkich obyczajów“ poslat pod drn.

Za mě se tedy jedná o povedenou záležitost. Popravdě řečeno jsem tušil, předpokládal a nakonec vlastně i chtěl, aby „Noc lekkich obyczajów“ znělo nějak takhle, tudíž jsem ve finále dostal přesně to, v co jsem doufal. Což platí o formě, obsahu i kvalitě. Kvůli čemu bych tedy měl být nespokojen? Pokud jste příznivci nějaké (nějakých) z výše zmiňovaných formací, s poslechem Biesy nemusíte otálet.