Země: Turecko Žánr: black metal Datum vydání: 3.6.2015 Label: Merdümgiriz Tracklist: 01. Black Flame I: Life Is a Prison 02. Black Flame II: Keep Your Light from Me 03. Black Flame III: Death Is Life 04. Illusion I: Religion 05. Illusion II: Pleasure, Pain and Pedophilia 06. Illusion III: Suicide Is Painless 07. Death I: Unknown, Unknowable, Uncertain 08. Death II: Ejaculating into Darkness 09. Death III: Black Flame Is Refusal 10. Suicide I: Chaos Everywhere 11. Suicide II: Naked Life 12. Suicide III: Certainty Is Illusion Hrací doba: 38:48 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Merdümgiriz

Zvrácená formace Blliigghhtted vtrhla do světa undergroundové muziky s opravdu úctyhodnou vervou. V roce 2014 vyšel jeden demosnímek „Which of You Have Done This?“, který byl pouhou předzvěstí toho, co následovalo v roce následujícím. V průběhu dvanácti měsíců s kódovým označením 2015 (dle gregoriánského kalendáře, samozřejmě) totiž Blliigghhtted vyplivli tři dlouhohrající desky „Zeroes“, „No Temple“ a „Kosmoskampf“ a mezi nimi ještě další víc jak půlhodinu hudby v rámci splitka s Italy Red Bible Black.

V roce 2016 jako by tvůrčí přetlak ustal, protože žádné desky nevycházely, a to ani u personálně spřízněných projektů Viranesir či Yayla. Jak se ovšem ukázalo, když byla ohlášena nová nahrávka „Into the Cunt of the Witch“, háček asi vězel v něčem jiném. Hlavní tvůrčí silou v pozadí Blliigghhtted totiž byla Ruhan (nebo také Ruhanathanas), která v loňském roce spáchala sebevraždu. „Into the Cunt of the Witch“ je tedy posledním albem. Jeho materiál byl složen ještě v době, kdy Ruhan žila, ale nahrávání a dotažení již proběhlo bez ní (což si prý přála, aby došlo k dokončení desky). O texty se na rozdíl od předcházejících počinů Blliigghhtted postaral Emir Toğrul (všechny nástroje vyjma bicích) a i bez jejich přečtení je už jen z názvů skladeb jako „Life Is a Prison“, „Death Is Life“ nebo „Suicide Is Painless“ zřejmé, co je jejich tématem. Když už jsme ale u toho, je nutno dodat, že texty na „Into the Cunt of the Witch“ jsou svým způsobem dost zvláštní, hlavně při vědomí, že se nejedná o pózu, ale že za tím stojí skutečný příběh a smrt. Rozhodně stojí za čtení při poslechu, neboť pak dojde k umocnění zážitku.

Pro člověka znalého dřívějších nahrávek Blliigghhtted asi „Into the Cunt of the Witch“ po hudební stránce nebude nějakým extrémním překvapením, jelikož gró zůstává nezměněno. Opětovně se jedná o mocně chorobný špinavý blackmetalový hnus. Může se zdát, že se Blliigghhtted vlastně jen opakují, ale na druhou stranu, ta jejich produkce je natolik intenzivní a natolik nemocná, že to ani na čtvrtý pokus nenudí. Rozdíly jsou sice jen kosmetické, ale nějaké přece jenom jsou. „Zeroes“ a „Kosmoskampf“ sázely na malý počet dlouhých kompozic, ale novinka se svým pojetím blíží spíše k „No Temple“, což v překladu znamená, že operuje s větším počtem zběsilých kusů. Ačkoliv je pravda, že mnohé z nich na sebe navazují tak plynule, že to je skoro jedno.

Tu a tam se samozřejmě objeví i nějaký dejme tomu pomalejší moment, například hned ve druhé „Black Flame II: Keep Your Light from Me“, nicméně pomalejší v podání Blliigghhtted stále znamená ultimátní zvrácenost a leckde se stává, že i pod nějakou pocitově ne tak agresivní pasáží stále jedou zvířecí bicí. Právě animálnost a pocit jakéhosi nezkrotného amoku a šílenosti, jaký z muziky vyvěrá, je jednou z hlavních předností Blliigghhtted a „Into the Cunt of the Witch“ v tomto ohledu nijak nezaostává. Nicméně pozor – i navzdory tomu se nejedná o tupou řezanici a v rámci nastavených mezí se jedná o vcelku propracované skladby. Je ovšem pravda, že to není zrovna lehký úkol tam tohle slyšet…

Nebudeme si nic nalhávat, Blliigghhtted hrají docela extrém a nejedná se o lehce stravitelnou záležitost. Já osobně mám z produkce Merdümgiriz (a teď mám na mysli především ty projekty točící se okolo Emira Toğrula, majitele labelu) naposloucháno relativně dost, už vím, co od toho čekat, a přistupuju k tomu s tím, že půjde o zkurveně temnou záležitost s chaotickým oparem. A přesto s každým novým albem docela bojuju, protože to snad ani nelze strávit na dva, tři poslechy. Stejně tak se to mělo i s „Into the Cunt of the Witch“, které potřebovalo čas, aby se z té změti odpornosti začaly nořit momenty jako třeba „chóry“ v „Death II: Ejaculating into Darkness“, ale je to tam, opět jsem si v tom dokázala najít to svoje. Nicméně vzhledem k tomu, jak zvěrsky ta deska zní (hlavně na první poslech a hlavně v momentě, kdy neznáte starší věci), plně pochopím, pokud to někdo zahodí po prvním poslechu s tím, že je to prostě bordel. Což svým způsobem jistě je, akorát já to myslím jako pochvalu.

Recenzi snad ani nelze ukončit jinak než obligátním prohlášením, že pokud jste si svojskou produkci Blliigghhtted oblíbili v minulosti, pak vás „Into the Cunt of the Witch“ dostane taktéž, jelikož si Turci drží svou laťku – specifickým týráním kytary počínaje, zmagořenou palbou bicích pokračuje, hnusnými vokály konče. Všechno tam je, bez slitování to posluchače ničí ohavnou atmosférou a navíc to v sobě ukrývá hned několik moc silných chvilek. Krása Blliigghhtted tkví v jejich odpudivosti.

Na závěr ještě dodatek. Vzhledem k tomu, jak dobrá všechna čtyři alba Blliigghhtted jsou, je velká škoda, že kapela fungovala takto krátce, ve své podstatě se vše hlavní událo během jediného roku. Nevěšme ovšem hlavu, neboť turecké šílenství dozajista nekončí úplně. Věřím tomu, že Emir Toğrul už ve své noře kutí další počin Viranesir, což je obdobná hnusota.