Blliigghhtted - Zeroes

Blliigghhtted – Zeroes

Blliigghhtted - Zeroes
Země: Turecko
Žánr: experimental black metal
Datum vydání: 31.3.2015
Label: Merdümgiriz

Tracklist:
01. Purge Me Satan
02. Seven Zeroes

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Merdümgiriz

U dnešní recenze by měli okamžitě zpozornět všichni ti, kdo si libují v opravdu hodně divných kapelách, jejichž muzika nezní jako muzika všech okolo. Ne nutně z toho důvodu, že by šlo o tak originální záležitost, jako spíš opravdu jen proto, že je to tak divné. Tak či onak je však výsledek – tedy že je před vámi něco, co se neslyší hned tak na každém rohu – v podstatě stejný. A právě teď si o jednom takovém případu povíme – ostatně, už jen docela šílené jméno Blliigghhtted, které tak trochu zní, jako kdyby se při jeho vymýšlení někdo poblliil, leccos napovídá…

Co jsou ti Blliigghhtted tedy vlastně zač? Kapela je to v podstatě nová – vždyť datum jejího založení se datuje teprve do loňského roku, kdy taktéž vyšel první demosnímek s názvem „Which of You Have Done This?“, na nějž jsem sice narazil, nicméně jsem jej neposlouchal. Letošní dlouhohrající debut „Zeroes“ však naznačuje, že to možná byla chyba, avšak než se stihnu zakecat, vraťme se zpátky k samotné skupině, protože pár zajímavostí, které za zmínku stojí, tu ještě je. Ono se totiž nejedná jen o to, že formace pochází z Turecka, což vážně není typická metalová země, protože hlavní postavou Blliigghhtted je žena, což je ještě méně obvyklé. Zkuste si to říct nahlas – experimentální black metal z Turecka, který hraje ženská. Hlavně mi netvrďte, že na něco takového nejste zvědaví.

Ruhanathanas, jak si ona dáma říká, však není jedinou členkou sestavy, protože ji v Blliigghhtted doplňují ještě dva kořeni Merdümgiriz a Emir Toğrul. Všichni tihle tři se nějakým způsobem motají kolem ambientně black metalového projektu Viranesir, což je kapela posledně jmenovaného, v níž se ti další dva objevují jako hosté.

Přesuňme se už však konečně k samotnému „Zeroes“, byť říkám rovnou a na rovinu, že v tomhle případě to nebude zrovna triviální tu nahrávku nějakým způsobem popsat, a to nejen kvůli žánru, ale i kvůli faktu, že se na desce nacházejí pouze dvě sáhodlouhé kompozice. „Purge Me Satan“„Seven Zeroes“ si totiž naprosto hravě poradily s přelezením dvacetiminutové stopáže, což už je pořádná dávka muziky. Je tedy myslím zřejmé, že „Zeroes“ asi nebude zrovna lehkým počinem na strávení, přesto si dovolím tvrdit, že se vyplatí s tureckou šíleností trochu zaválčit a věnovat albu nějaký ten čas.

Ono totiž… nebudeme si nic nalhávat. Zpočátku zní „Zeroes“ docela příšerně. Jakmile placku vrazíte do přehrávače, hned od prvních vteřin „Purge Me Satan“ se na vás vyvalí zahuhlaný a špinavý sound, u něhož by asi nebylo úplně od věci mluvit o nekvalitě (byť mně osobně nijak nevadí), a chaotické cosi plné nečitelných hrubých riffů. Vzhledem k tomu, že se Blliigghhtted pohybují v takových dlouhých plochách, hrají hudbu, která by byla nepřehledná s jakýmkoliv soundem, a že to svým posluchačům obecně nijak neusnadňují v jakémkoliv ohledu, je takřka nemožné se v tom hned na první dobrou zorientovat. Minimálně počáteční poslech se tedy nese v duchu změti čehosi, co sice hudbu připomíná, ale že by z toho byl člověk odvařený, to asi ne.

Určitě je tohle přesně ten typ muziky, jež u spousty lidí poletí hned do koše, přesto má v sobě „Zeroes“ něco, co přinejmenším mě osobně donutilo to nevypnout. Jakkoliv to zní na první poslech trochu strašně, nějak jsem to nedokázal přestat poslouchat, a i když jsem z toho po prvním uplynutí onoho 43 minut dlouhého marastu nebyl zrovna dvakrát moudrý, měl jsem chuť si to pustit znovu. A přesně v tomto stylu jsem pokračoval až do doby, než jsem zjistil, že jsem se v „Zeroes“ nejen začal konečně orientovat, ale že se mi ta dávka tureckého hnusu začala tuze líbit.

Abychom si ale rozuměli… sice jsem řekl, že jsem se v tom začal orientovat, berte to však s rezervou, jelikož „Zeroes“ je nahrávka, v níž se úplně stoprocentně nevyznáte snad nikdy. Já jsem to slyšel už dostkrát, ale pořád to jako celek nepůsobí ani o píď jinak než jako labyrint šílenstvím načichlých riffů a záhrobního řevu, zpoza nichž tu a tam vykoukne nějaká melodie (ty ovšem nejsou o nic normálnější) nebo (dark) ambientní pasáž (to se týká především druhé „Seven Zeroes“). Spíše si po tom větším množství poslechů člověk zvykne na tu divnost, jež „Zeroes“ bezesporu obepíná, a začne konečně naplno vstřebávat tu atmosféru.

Blliigghhtted

Ona je to totiž právě atmosféra, díky níž „Zeroes“ prostě funguje tak skvělým způsobem, jakým funguje. Těžko říct, jak se to Blliigghhtted povedlo, ale ta deska má skutečně hloubku. Není to nic lehkého na (d)ocenění, ani netvrdím, že to zvládne každý, neboť tohle je přesně ten druh hudby pouze pro „vyvolené“, ale je to tam, vážně to v tom je. A jak už tomu u podobných záležitostí prostě bývá, jakmile člověk překoná jakousi pomyslnou hranici a oné atmosféře propadne, pak už pro něj cesta zpátky není.

Jak už nejednou padlo, Blliigghhtted nahráli skutečně divný kus muziky. Přesto jsem ochoten se podepsat pod její doporučení, protože jestli máte buňky na různé hudební zvrhlosti a také vám nechybí nepostradatelná dávka trpělivosti, pak před sebou máte desku, u níž stojí za to se v dnešní uspěchané době zastavit. Sice bych se zdráhal mluvit o nějaké skutečné výjimečnosti, ale o tom, že „Zeroes“ má sílu, už sporu není…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.