Bloodline - Scars of the Past

Bloodline – Scars of the Past

Bloodline - Scars of the Past
Země: Česká republika
Žánr: nu-metal / crossover
Datum vydání: 2.3.2013
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Edges of Infinity
02. Scars of the Past
03. Snakes
04. All Is Gone
05. Sinister Rise
06. Come to Me from Inside
07. Three Years
08. That’s My Life
09. Psychical Betrayal

Hodnocení: 6/10

Odkazy:
facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Bloodline

Bloodline je mladá crossoverová sebranka z Dobříše, brázdící českou scénu již (pokud jsem z Bandzone.cz profilu kapely pochopil správně) pátým rokem a právě oslavuje první velkou událost své existence, kterou bezesporu vydání debutového alba je. Kapela složená ze samého mladého proutí se nebála poslat nám své ještě čerstvé cédéčko k orecenzování, takže se na něj podívejme!

V první řadě se sluší říci, že Bloodline sami sebe prezentují coby nu-metal/crossoverovou formaci. Osobně bych se přiklonil spíše k druhé škatulce, poněvadž je tato mnohem výstižnější – na “Scars of the Past” je možné v určitých momentech zaslechnout svižné, ba přímo thrashové pasáže nebo hard rockové vychytávky. Stejně tak místy narazíme i na – nebojím se použít toho označení – výrazně progresivní momenty. To ostatně velmi oceňuji – deska je tak mnohem variabilnější, méně přímočará a i po několika posleších nenudící a zábavná. S tím nu-metalem je to tak trochu na štíru, protože jsem měl vždy za to, že podobný druh hudby charakterizuje především mohutný basový podkres, který udává skladbám tempo a razanci. Zde nic takového k slyšení není a basa sama o sobě plní pouze podřadnou úlohu (pokud je tedy vůbec slyšet, ale o tom až za chvíli).

Totiž, abychom si rozuměli – první věcí, která posluchače bací přes ušiska, je bohužel poměrně nevalná technická kvalita nahrávky a je nad slunce jasné, že “Scars of the Past” vidělo nějaké lepší nahrávací studio maximálně z dálky z rychlíku. Ono by to samo o sobě zase až tolik nevadilo, old-school zvuk nemůže téměř nikdy uškodit, ale jen pokud by šlo přirozený záměr, což mi zde nějak neštymuje. Nemohu se zbavit pocitu, že s kvalitním technickým zajištěním a zázemím by Bloodline měli šanci vytvořit něco podstatně lepšího, než je “Scars of the Past” v současné podobě. Hudební nástroje nezní moc čistě a například zmíněné basové pasáže jsou hodně upozaděné a místy jsem se přistihl, že baskytaru Libora Hřebíka vůbec neslyším. Naopak vokál (Pavel Štrýtr) se nese nad celým materiálem jako smog nad metropolí a všechno ostatní nechává v utlumené podobě až pod sebou. Musím ale pochválit kytarovou práci Pavla Hrubého, který prokazatelně hrát umí a dokazuje to na několika místech velice povedenými sóly a ve většině písní hodnotnou nosnou kytarovou linií nebo melodií. Bicí nástroje, za kterými sedí Martin Dušek, jsou také na dobré úrovni a dodávají nahrávce potřebnou šťávu.

U hlasového projevu frontmana Pavla Štrýtra se ještě na moment pozastavím. Neříkám, že bych cokoliv ze zpěvných pasáží zvládl lépe (ve skutečnosti obdivuji, jak se někdo dokáže postavit za mikrofon a podat jakýkoliv obstojný výkon), ale musím přiznat, že jeho projev považuji za nejslabší článek celého uskupení. V growl a screamových pasážích není moc problém, horší je to ale s melodičtějšími polohami hlasu, které zní prostě podivně a dosti nejistě. Nevím, zda je problém v nedostatečném hlasovém rozsahu, či s (ne)zkušeností zpěvmana, ale určitě se jedná o prvek, na kterém by bylo potřeba zabrat nejvíce. Kdyby se Bloodline v současné sestavě zaměřili pouze na tvrdší hlasový projev a čisté vokály úplně vypustili, výsledek by byl o poznání lepší. Místy mi také úplně nesedla anglická výslovnost, ale možná je to tím, že jsem zrovna na ni obvykle do značné míry vysazen a můj názor tedy není zcela objektivní.

Nyní krátký rozbor. “Scars of the Past” startuje vcelku povedená vypalovačka “Edges of Infinity”, kterou ale bohužel trochu brzdí vokální projev v refrénech. Na druhou stanu už tady je slyšet vypiplaná kytarová linie místy přesahující až do thrashových riffů. Titulka “Scars of the Past” mě bohužel nijak zvláště neuchvátila a opět se utvrzuji v tom, že “nosné” skladby pro mě bývají nejméně zajímavé. “Snakes” zdobí opět několik vynikajících riffů a melodií a část textu “I did my time…” připomíná praotce nu-metalu KoRn. Pomaloučká “All Is Gone” tvoří jakousi přirozenou protiváhu ostatnímu materiálu, který je naopak pěkně od podlahy. Disponuje naprosto uchvacujícím kytarovým sólem v druhé polovině, které jsem si pěknou chvíli pouštěl dokola. “Sinister Rise”, společně s následující “Come to Me from Inside”, by mohly samy o sobě stát coby nejsilnější momenty desky, a to především v refrénech, kdyby bohužel opět nebylo spíše podprůměrného pěveckého výkonu. Dostat jej na nějakou lepší úroveň, mohli by Bloodline těmito dvěma skladbami přesně a výstižně reprezentovat styl a nasazení, které jim sedí podle všeho nejlépe. Rockovější “Three Years”, rychlá “That’s My Life” a finiš “Psychical Betrayal” album uzavírají.

Bloodline

Recenze mohla vyznít tak, že je “Scars of the Past” až na schopnosti Pavla Hrubého poměrně špatné a nezajímavé album. Není tomu tak, je jen technicky nedotažené. Má své momenty, náboj a spousty dobrých nápadů a kapela sama o sobě potenciál do budoucna. Z pozice frontmana bych se úplně vykašlal na čistý vokál, nebo začal brát lekce zpěvu. Lepší nahrávací studio by pro příště také nebylo k zahození. Nebýt těchto několika masitých much, sáhl bych při hodnocení výše, ale zatím se budeme raději držet při zemi. Můj finální verdikt: lehký nadprůměr s pozitivními výhledy do budoucna.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.