Země: Velká Británie Žánr: death / thrash metal Datum vydání: 26.10.2014 Label: selfrelease Tracklist: 01. Smoke and Mirrors 02. Consequence Complex 03. Unified 04. Inadequacy 05. Black Hole Infinity 06. Human Void 07. The Image Faded 08. Demons Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: facebook / bandcamp / twitter K recenzi poskytl: Future PR

Když jsem si na internetu doplňoval vzdělání v oblasti historie pro mne naprosto neznámé party Bloodshot Dawn, tak jsem v počátcích nezjistil vlastně nic zajímavého nebo překvapivého. Tahle čtveřice z anglického Portsmouthu vznikla v roce 2003 a na svém kontě má dvě studiová alba, demo “Coalition of Terror” z roku 2007 a EP “Slaves to the Lie”. Pozastavím se samozřejmě u těch regulérních alb, protože o jednom z nich, konkrétně o “Demons”, které navazuje na dva roky starého předchůdce “Bloodshot Dawn”, si budeme povídat. Zpět ale k počátku. Při procházení informací o této partě jsem narazil na nemálo nadšených recenzí a ohlasů na jejich debutový zářez, a novinka tak ve mně začala vzbuzovat naděje, že bych se mohl dočkat něčeho jiného než jen další průměrné no-name death metalové party, jak jsem na Bloodshot Dawn zprvu nahlížel.

A stalo se. Nebyla to sice láska na první pohled, nicméně s přibývajícími poslechy se mi “Demons” zarývalo pod kůži stále mocněji, takže dnes, po několika týdnech, co album s chutí polouchám, už se nebojím hovořit o nadšení, které mi jeho poslech přináší. Ona sice hudební náplň není kdovíjak originální, protože Bloodshot Dawn kombinují moderní thrashing s melodickým death metalem lehce technického ražení, nicméně jejich songy mají obrovskou porci energie, která veškerou absenci neoriginality neguje. Hned na první poslech mě mile překvapil moderní, krystalicky čistý zvuk, který snese srovnání i s takovými veličinami, jako jsou Job for a Cowboy nebo třeba Scar Symmetry, k jejichž tvorbě mají Bloodshot Dawn docela blízko. I když s jedním rozdílem. Když jsem zmínil melodický death metal, tak jsem měl dodat, že tím mám na mysli hutnější a modernější podobu klasických death metalových sypaček, které čas od času rozčísne kytarová melodie Bena Ellise. Zpěvák Josh McMorran se na rozdíl od zmíněných Scar Symmetry nepouští do žádný melodických nápěvů a po celou dobu svým agresivním projevem zatlouká posluchače do křesla. “Demons” jako celek tím nijak netrpí, a pokud zastáváte názor, že právě ony melodické refrény ve stylu Soilwork stojí za zábavností a rozmanitostí nahrávky, tak Bloodshot Dawn by vás mohli vyvést z omylu, protože po celých 40 minut, co tihle Britové buší do svých nástrojů, není o dostatek zábavy nouze.

Celkem osmička skladeb je velmi vyrovnanou kolekcí a nebudu se tedy pouštět do zbytečného rozboru každé jedné z nich, nicméně jako takovou ochutnávku vyberu dva kousky, které si dovolím trošku blíže představit. Z přímočarých skladeb, které na desce převládají, se obtížně volí zástupce, jenž by ostatní nějak převyšoval, ovšem čistě subjektivně je mi nejblíže úvodní šleha “Smoke and Mirrors”. Ta se stejně jako zbytek desky nese v rychlejším tempu, jemuž velí bicí Janneho Jalomy. Je škoda, že se ve výsledném mixu nedostalo i na baskytaru, kterou lze místy jen tušit, protože za hradbou kytar ústřední dvojice McMorran a Ellis se dost často ztrácí. Skladba samotná je i navzdory pěti minutám hrací doby hodně šlapavá a nebýt lehce přibrzděné pasáže ve čtvrté minutě, tak jí netipnu víc jak tři minuty. Každopádně, abych to nějak uzavřel, tak na úvod je to skvělý vál, jenž jistě splní to hlavní, což je nabudit posluchače na zbytek alba, kde se nijak neslevuje a Bloodshot Dawn drtí kosti vesele dál.

Ve většině kompozic (“Smoke and Mirrors” nevyjímaje) jsou ke slyšení jak přímočaré death metalové party, tak melodicky orientované pasáže, jichž není málo a poslech tak může (i za přispění opravdu vyšperkovaného soundu) navodit dojem poslechu Arch Enemy. Prolínaní těchto prvků se u Bloodshot Dawn děje naprosto přirozeně a nepůsobí to jako neforemná a nefungující směsice toho, co aktuálně v tvrdé hudbě frčí a kapely to do své hudby serou jen proto, aby to tam měly.

Druhou písní, která stojí za zmínku, je třetí “Unified”. Svým způsobem nijak nevystupuje z kolejí, které načrtly úvodní dva kusy, ovšem na rozdíl od většiny alba není tak jednoznačně zaměřená. Pánové při ní šikovně přechází od technických death metalových pasáží plných zběsilých, až deathcorových momentů k přímočařejšímu riffování, které se dotkne thrashové minulosti Bloodshot Dawn. No a samozřejmě zbude dostatek prostoru i pro kytarové kudrlinky. A kupodivu to funguje opravdu dobře. Vzhledem k tomu, že se takto “Unified” během sedmi minut promění několikrát, tak o ní nelze hovořit jako o čistokrevné hitovce jako třeba o “Inadequancy” nebo závěrečné “Demons”, ovšem skladba je to parádní.

Z doposud sepsaného je asi jasné, že s “Demons” se mi Bloodshot Dawn trefili do noty, a závěrečné hodnocení tak proběhne v kladném rozpoložení. Je pravda, že prvních pár poslechů jsem o nahrávce smýšlel docela jinak, ale to nebrání tomu, abych uznal, že tahle britská čtveřice nahrála album silné a vyrovnané. Album, které hrdě hlásá, že i navzdory krátké studiové činnosti, již Bloodshot Dawn za sebou mají, mají jasno, co chtějí hrát a dělají to vskutku dobře. Asi takhle, nestává se často, abych si u promáčů, jež nám do redakce přichází, říkal, že danou partu budu po poslechu její novinky sledovat cíleně, ale Bloodshot Dawn jsou výjimkou, na kterou určitě jen tak nezapomenu. Opravdu skvělá desky pro všechny milovníky moderněji laděného death metalu.