Země: Švýcarsko Žánr: avantgarde metal Datum vydání: 19.11.2012 Label: Code666 Records Tracklist: 01. Putting Hearts Together 02. Regret 03. Pas de deux 04. Stop the Rain, Neuzeit Jesus 05. Absolution Lies in Evolution 06. Moonlit ChairTM 07. BreakDown 2012 08. Birds of Prey 09. One World – One Feature 10. Attention Whore! (Lost in Bliss) 11. If I Could Reach the Stars… 12. 21st Century Prophets Hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Aural Music / Code666 Records

Švýcarští avantgardní black metalisté Blutmond mne svého času dost zaujali už před dvěma lety svou druhou deskou s poněkud krkolomným názvem “Thirteen Urban Ways 4 Groovy Bohemian Days”. Jelikož mám na nahrávku docela pozitivní vzpomínky – byť přiznávám, že už je to nějaký pátek, co jsem ji slyšel naposledy – bez nějakého velkého mučení jsem se vrhnul i do poslechu aktuální letošní novinky “The Revolution Is Dead!”. Co přináší?

Hned na první pohled dost upoutá dost prapodivný obal, jemuž vévodí tak trochu bezpohlavní ženština. Názvy samotných skladeb v některých případech už od pohledu působí pěkně avantgardě, stejně jako v případě minulého alba, tudíž jsem jen čekal, co se vyvalí z reproduktorů. A nutno hned na začátek říct, že “The Revolution Is Dead!” nabízí dost velké změny. Předně, pokud jsem hned na začátek hodil kapelu do škatulky avantgardního black metalu, kam “Thirteen Urban Ways 4 Groovy Bohemian Days” bezesporu spadalo, nyní můžete s klidným srdcem vypustit ten black metal – přestože Blutmond začínali jako čistá žánrovka, v roce 2012 už s touto hudební odnoží nemají společného zhola nic. Maximálně tak trochu zbytkového smetí, které je ovšem tak neznatelné, že jej nemá cenu vůbec zmiňovat. Blutmond se na “The Revolution Is Dead!” představují už jako čistě avantgardně metalová skupina, jíž není nic svaté a nic cizí.

“The Revolution Is Dead!” vlastně obsahuje vše, co můžete očekávat od avantgardního metalu – žádná omezení, žánrové (a zdaleka si nepředstavujte pouze metalové žánry) hranice v podstatě neexistují… nebo jsou přinejmenším posunuté o mnoho světelných let dál, než je tomu u běžných metalových skupin. Každá skladba je narvaná nekonvenčními nápady, různorodými motivy a mnohdy i nástroji (například saxofon je úplná normálka, u Blutmond je to dokonce plnohodnotný nástroj, který má na starosti stálý člen, ale ke slyšení jsou i – na metalové poměry – ještě neobvyklejší věci). Od začátku do konce je zkrátka znát, že Švýcaři se při skládání tohoto materiálu nenechali ničím omezovat a že tvorba něčeho lehce vstřebatelného pro ně rozhodně nebyla tím směrodatným faktorem.

Možná by se někdo mezi vámi mohl ozvat, že to až doposud sice zní velice pěkně a vypadá to na velmi poutavou desku, ale je v tom háček, že všechny výše zmíněné atributy jsou ve své podstatě standardní výbavou většiny avantgardních skupin… a že když se to vezme kolem a kolem, tak vlastně Blutmond zas až tak šílená avantgarda taky nejsou, přece jenom se po scéně prohánějí i mnohem hůře pochopitelná uskupení. To je ve své podstatě samozřejmě pravda, nicméně je tu ještě jeden protiargument, který Blutmond rozhodně hraje do karet – říct, že kapela nemá zábrany, sice je typickým znakem avantgardní muziky (vždyť v tom tkví její podstata, nebo ne?), avšak i když tento model používají vlastně všechny obdobné skupiny, už jen z jeho podstaty jen těžko můžete dostat i obdobnou muziku, jak se to děje v konvenčnějších žánrech. Domyslete si však tuto tezi do důsledku, protože vlastně nepřímo říká, že Blutmond – a to navzdory tomu, že vlastně nabízejí tradiční model avantgardní hudby – jsou opravdu výživným materiálem k poslechu, což je – alespoň tedy z mého úhlu pohledu – jednoznačná pravda.

Toliko k obecnému filozofování a nyní se již pojďme trochu konkrétněji podívat pod pokličku “The Revolution Is Dead!”. Hned první skladba “Putting Hearts Together” jasně ukáže, že na vás čeká další hodina značně prapodivné muziky, kterou budete muset ušima prohnat mnohokrát, abyste se prokousali k nějakému obstojnému dojmu z toho, co Blutmond nahráli. Považte sami, na začátek Švýcaři vybalí hymnickou halekačku, po níž nasadí snad až trochu corem nasaklý riff. Až potud zatím v klidu, nic extra neobvyklého, avšak když je úvod po minutě a něco utnut do poklidné vybrnkávací pasáže, v níž se posluchač poprvé setkává se saxofonem, už začíná blýskat na lepší avantgardní časy. Následuje opravdu výtečná vypjatá pasáž s pěkným klávesovým vyťukáváním a hlavně – a to zcela beze srandy – naprosto fenomenálním ženským rockovým vokálem, který by podle všeho měla mít na svědomí hostující Anna Murphy z Eluveitie, současného největšího metalového exportu ze Švýcarska. Ostatně, když už jsme u těch hostů, určitě by stálo za zmínku, že na “The Revolution Is Dead!” se jich vyskytuje mnohem více a v některých případech to jsou dost slušná esa – kromě zmiňované Anny a Chrigela Glanzmanna, dalšího člena na Eluveitie, totiž na desce můžete slyšet hudebníky hrající ve skupinách jako Vinterriket, Varg (i když zrovna jimi bych se já osobně moc nechlubil (smích), The Vision Bleak, Empyrium nebo Autumnblaze.

Kouzelné je na tom však to, že snad kromě zmíněné Anny Murphy, jejíhož zpěvu si prostě ani při sebevětší snaze nelze nevšimnout, zbylí hosté nijak zvlášť nevyčnívají. Znáte to, většinou si kapely zvou známější hudebníky na hostování, aby si udělaly reklamu, a na samotné nahrávce je pak onen host patřičně slyšet. Ne tak na “The Revolution Is Dead!”, kde naopak všichni pracují pro prospěch celku, tudíž bez jmenného seznamu vlastně ani nemáte moc velkou šanci postřehnout, co kdo kam a jak nahrál, protože si prostě nemůžete být jistí, jestli je zrovna tohle ten známý host, nebo standardní nápad samotných Blutmond. Ono je to ovšem vzhledem k žánru a povaze desky vlastně docela logické.

Výborný je rozhodně i fakt, že každá jedna skladba na “The Revolution Is Dead!” ukrývá asi tak tunu skvělých nápadů a momentů, které člověka zaujmou a které stojí za slyšení. Samozřejmě se najde i pár malinko hlušších míst, jež trochu nelezou do uší a u nichž nějakou dobu trvá, než si na ně posluchač zvykne, ale vše v rámci mezí a v rámci stylu – a při příležitosti toho stylu by možná stálo za zmínku, že Blutmond i přes své nepopiratelné avantgardní vyznění nic nelámou přes koleno a nejedna pasáž je vyloženě líbivá (v tom dobrém slova smyslu). Z těchto důvodů je asi vcelku zjevné, že by bylo poněkud na hlavu pouštět se do nějakých podrobnějších rozborů jednotlivých kompozic, proto jen vypíchnu pár kousků, které jsem si nejvíce oblíbil já osobně – určitě bych zmínil velmi povedenou “Moonlit Chair^TM“, již bych možná i zvolil za svůj nejoblíbenější kus celé kolekce, “BreakDown 2012”, která je zejména ve svých pomalých momentech vážně výborná, kontrastní “Birds of Prey”, v níž se místy ozývají black metalové dozvuky, nebo zajímavě vystavěnou “Attention Whore! (Lost in Bliss)”.

Celkově je “The Revolution Is Dead!” velmi dobrým počinem, jemuž sice není úplně snadné přijít na kobylku, postupem času však dokáže vyzrát ve velmi zábavnou nahrávku, v jejímž rámci je neustále co objevovat, díky čemuž ji člověk hned tak neopustí. A to je rozhodně věc, která se mně osobně líbí.