Burning Shadows - Gather, Darkness

Burning Shadows – Gather, Darkness!

Burning Shadows - Gather, Darkness!
Země: USA
Žánr: heavy / power metal
Datum vydání: 2.6.2013
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Overture: Hymn to Sathanas
02. A Thousand Lies: A New Dark Age
03. A Thousand Lies: Intra Vires
04. A Thousand Lies: Onward
05. To Ruin & Divide: The Witchmark
06. To Ruin & Divide: Man from Myth
07. To Ruin & Divide: Cast Them Down
08. To Ruin & Divide: Kingdoms Fall
09. Breaking the Sanctuary: Abandonment
10. Breaking the Sanctuary: To Assent the Fall
11. Breaking the Sanctuary: The Infamous Dawn

Hodnocení: 5,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Metal Promotions

Fungovat jako redaktor i u takového nepříliš významného plátku, jako je ten náš, s sebou nese jisté výhody i nevýhody. Člověk se díky tomu občas dostane ke skvostným nahrávkám, které by jinak nejspíše minul (hned z fleku si v mém případě stačí vzpomenout na geniální desku netra – ještě pořád jsem to nepřestal poslouchat), ale zároveň s tím se mu do přehrávače dostane i dost “plevelu”, o nějž by za normálních okolností také ani nezakopl a na rozdíl od té první kategorie by vůbec o nic nepřišel. Přesně do téhle sorty spadá i dnešní majstrštyk “Gather, Darkness!” od zámořských bojovníků Burning Shadows

Úplně na rovinu vám řeknu, že tohle není zrovna záležitost, o níž bych měl potřebu sám od sebe páchat dlouhé romány, takže pojďme aspoň nějaké místo zaplácnout úvodní omáčkou, která se vlastně může i trochu hodit, protože se myslím mezi vámi najdou tací, pro něž je tahle skupina doposud neznámá. Tak tedy začněme. Jak již bylo řečeno, Burning Shadows pocházejí ze Spojených států amerických a hrají cosi na pomezí power a heavy metalu. Už tady to začíná trochu smrdět… při vší úctě se mi zdá, že až na výjimky tohle opravdu nejsou žánry, které by v Americe nějak zvlášť uměli. Ale pryč s předsudky, dejme tomu šanci. “Gather, Darkness!” je druhá řadovka kapely a jak už je zcela jasně patrné jen z názvů skladeb, jedná se o koncepční nahrávku, jejíž inspirací se pro Burning Shadows stala stejnojmenná sci-fi novela z roku 1943 od amerického spisovatele Fritze Leibera. Takže tu máme koncepční americký power/heavy metal, který chce vyprávět nějaký (asi) epický příběh. Neříkejte, že to nezní lákavě… oukej, nezní no, jsem na tom úplně stejně.

Možná už jsem příliš skeptický a předpojatý, protože jsem si zvyknul na fakt, že spojení “dobrý power metal” je v dnešní době skoro větší pohádka než samotné power metalové texty, ale když se mi do ruky dostane nahrávka s portfoliem jako “Gather, Darkness!”, očekávám prostě totální agro. A k mé obrovské radost – dostal jsem ho. Musím však hned na začátek říct, že ačkoliv jsem od Burning Shadows neočekával nic jiného než hnůj, nakonec to zdaleka není tak strašné a ve skutečnosti se dá “Gather, Darkness!” prohnat ušima bez nějaké větší újmy. Což je klad, opravdu ano. Pořád platí, že je to tak trochu kýč a tak trochu fakt hodně klišé jak prase a že kdybych to neslyšel, vážně by existence mojí tělesné schránky nebyla ochuzena o nějakou hudební nirvánu, ale když výslednou podobu “Gather, Darkness!” porovnám s tím, na co jsem se předem psychicky připravoval, vychází z toho ta deska vlastně ještě docela se ctí…

Trochu mě překvapil poměrně umírněný a střízlivý zvuk, který má daleko do nějakého vyumělkovaného a přeprodukovaného hovínka, jaká jsou na power metalové scéně ke slyšení spíš. V některých momentech si živě dokážu představit, že kdokoliv jiný by tam z fleku natřískal bombastické aranže, díky nimž to ve výsledku pro mě osobně vyznělo ještě kýčovitěji, ale Burning Shadows se drží relativně při zemi, což se nakonec ukáže být docela příjemným faktem. Na druhou stranu mi však v mysli hlodá myšlenka, jestli to není spíš z nouze ctnost, která je dána možnostmi skupiny. Ale to je nakonec vedlejší.

Co se týče samotné hudební náplně, ta je stejně jako u většiny podobných kapel velmi neobjevná a nepřekvapivá, taková žánrová klasika, která nejenže ani náznakem nepřináší nějakou vlastní invenci, ale ona se o to ani náznakem nesnaží. Samozřejmě, zrovna v případě Burning Shadows to rozhodně není nějaký průser, poslouchat se to dá vlastně docela bez problému, ale jako vždy se nabízí nepříjemná otázka – proč to poslouchat? Podobných kapel jsou stovky, všechny znějí v podstatě stejně a já nevidím důvod, proč s některou z nich ztrácet čas… a když už bych na tom trval, proč bych si měl vybrat zrovna Burning Shadows? Jinak je to ale i přes absenci nějakého vlastního ksichtu docela v pohodě, větší problém bych ale viděl ve výkonu zpěváka Toma Davyho. Na jednu stranu bychom mohli považovat za klad, že se nejedná o klasického power metalového eunucha, jehož hlas zní, jako kdyby si zrovna skřípnul koule do šuplíku, ale na tu druhou se mi zdá, že on vlastně ani pořádně nezpívá, spíš jako by ve většině písniček jenom mluvil. Možná jde o umělecký záměr v rámci výše zmiňovaného konceptu, ale nemůžu si pomoct, i tak mi to při každém poslechu přijde dost zábavné… tedy, ne tím pozitivním způsobem.

Co se onoho konceptu týká, “Gather, Darkness!” je díky němu rozděleno do celkem čtyř částí. Tu první tvoří jenom pohodové intro “Overture: Hymn to Sathanas”, které je trochu paradoxně asi nejpříjemnějším songem alba. Ve zbylých třech částech už moc velký rozdíl po hudební stránce není a všechny jedou ve stejném power/heavy metalovém kolovrátku. Dokonce ani více jak sedmiminutová “To Ruin & Divide: Kingdoms Fall”, která by díky své délce mohla cosi slibovat, nijak neuhne a jede pořád podle stejného mustru. Trochu zábavnější je jenom “To Ruin & Divide: Man from Myth”, jejíž začátek je docela chytlavý a hlavně vůbec poprvé mi v něm přijde, že se Tom Davy snaží trochu zpívat, ve druhé polovině se navíc nachází jedna docela povedená pasáž. Další zajímavá věc přijde až v podobě poklidné a baladické “Breaking the Sanctuary: Abandonment”, jež je oproti všemu předchozímu poměrně příjemnou změnou, působí uvolněně a líbí se mi. Za zmínku pak stojí ještě hned následující “Breaking the Sanctuary: To Assent the Fall”, kdy Burning Shadows v průběhu druhé minuty nabízejí hodně slušný motiv, v němž zní zpěvák konečně trochu naléhavěji a zajímavěji. V závěrečné “Breaking the Sanctuary: The Infamous Dawn” se zase objeví několik pěkných kytarových melodií. Kromě vyjmenovaných pasáží jsou ty jmenované písničky pořád na jedno brdo, ale je vidět, že když se chce, tak to jde, a bohatě to stačí k tomu, aby byla finální část “Breaking the Sanctuary” tím nejzábavnějším, co “Gather, Darkness!” nabízí. Zbytek písniček se poslouchat taky dá, ale není to nic, co by člověka vytrhlo.

Celkově je “Gather, Darkness!” lehkým nadprůměrem, který kohokoliv, kdo se v metalu pohybuje déle jak měsíc, nemůže překvapit ani v nejmenším. Jak již bylo řečeno, poslouchat se to dá a na rozdíl od ještě jiných power metalových bojovníků se z toho člověku neudělá nevolno. Vždycky se mi zdálo, že Američané ten power/heavy metal hrají oproti evropským skupinám trochu naivněji, což platí i o Burning Shadows, ale to není věc, která by mi tak extrémně vadila, ostatně power metal sám o sobě je už tak docela naivním žánrem. Ta absence nějakého vlastního výraziva je už horší… jasně, dneska s tím má problém drtivá většina kapel, ale to není omluva. Pokud by sem ovšem čistě náhodou zavítal nějaký zatvrzelý fanoušek melodického metalu, ať “Gather, Darkness!” klidně zkusí, určitě ho to osloví víc než mě…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.