Země: Itálie Žánr: black / gothic metal Datum vydání: 31.1.2012 Label: Bakerteam Records Tracklist: 01. Flowers in Fire 02. The Night’s Theatre 03. Death Vision 04. Whispers of Sin 05. Assassin 06. The Days and the After and Behind 07. Apocalypse 08. The Oracle (of the Fog) 09. Requiem 10. This Is Not the Silence 11. Hypnotic Psychosis Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Hned na začátku si musíme položit otázku, proč jsou recenze na novinky Cadaveria a Opera IX spojeny do jednoho článku, když se navenek jedná o dvě naprosto rozdílné skupiny – o ony to vlasntě naprosto rozdílné skupiny opravdu jsou. Avšak nemám pochyb, že zasvěceným to je zcela zřejmé a ti, kteří zasvěcení nejsou, zcela jistě zdatně zvládají použití moderního vynálezu internetu, díky němuž si to mohou zjistit. Přesto – čistě z principu – to osvětlit musím, aniž bych chtěl milého čtenáře jakkoliv podceňovat v jeho hudebním vzdělání na poli italského black metalu. Budeme tedy na chvíli předstírat, že zasvěcení jsou také trochu zapomnětliví a nezasvěcení zas líní, aby hledali…

Náš příběh se začíná odvíjet v roce už někdy v hluboké minulosti na přelomu 80. a 90. kdy v severoitalském městě Biella vzniká formace s názvem Opera IX, kterou zakládá jistý kytarista Ossian. Ponejprv byl tento hudebník sám, ovšem netrvalo dlouho a roku 1992 jej doplnili další muzikanti, mezi nimiž je i jistý bubeník Flegias a jistá zpěvačka Cadaveria (teď už asi jistě začínáte tušit, jak to bude dál, ale pokračujme). Postupem času si Opera IX vydobyla status bez přehánění kultovní a stala se jedním z nejznámějších extrémně metalových spolků své země, s podrobnostmi se ovšem nemám čas zdržovat a ani na ně nemám prostor (nehledě na fakt, že přece píšu recenzi, nikoliv jakýsi historický traktát), tudíž přeskočme až do roku 2001, kdy Cadaveria a Flegias z Opera IX odcházejí kvůli rozdílným názorům na budoucí hudební směřování kapely a zakládají novou formaci, která dostala do vínku jméno po své zpěvačce – Cadaveria (pozor, ačkoliv k tomu ten název přímo svádí, nejedná se o její sólový projekt, nýbrž o regulérní skupinu). A to je celé, právě tato společná historie jedním ze dvou důvodů, proč obě recenze zaštiťuje jeden článek.

Oním druhým důvodem už je vcelku logicky datum vydání obou desek – “Strix – Maledictae in aeternum” v případě Opera IX a ” Horror Metal” v případě Cadaveria. Snad tomu chtěla souhra náhod, že oba počiny se na trhu objevily v rozmezí pouhých osmi dní, což je o to více s podivem, jakou dlouho dobu museli posluchači na alba čekat – Cadaveria svou předcházející nahrávku “In Your Blood” vydala v roce 2007, to jest pětiletý odstup, a Opera IX potřebovala dokonce předlouhých osm roků, než svým příznivcům připravila nástupce opusu “Anphisbena” z roku 2004.

To bychom měli úvod za sebou, nyní se již pojďme pustit do rozboru samotných alb a také – dá-li Bůh své požehnání a má múza patřičné políbení – i jejich porovnání…

Je trochu paradoxní, že hned na začátku té části článku, kterou bychom už s přivřením očí mohli považovat za jakous takous recenzi, musím zase odvolat to, co jsem napsal před pár vteřinami o pár řádků výše. Ono lze totiž současné Opera IX a Cadaveria porovnat jen stěží, neboť se obě formace už pohybují v diametrálně odlišné hudební sféře. Opera IX je samozřejmě black metal (ačkoliv ne čistokrevný, nebyl by problém v jejich případě použitých přídomků jako atmosférický, symfonický, melodický… jak je ctěná libost, já si aktuálně vystačím pouze s označením black metal… rozdíl oproti starší tvorbě je už jiná věc, k níž se ještě v průběhu textu dostaneme), zatímco Cadaveria svou hudební produkcí přesahuje do vícera žánrů, mezi nimiž nechybí ani elementy toho black metalu, ale stejně tak velkou roli v jejich případě hraje rovněž gothic metal, doom metal či dokonce až (jak mnozí tvrdí, i když mně už toto označení přijde trochu přehnané) avantgardní metal. Ve světle tohoto tvrzení se nám slibované porovnání “Strix – Maledictae in aeternum” a “Horror Metal” dostává na úroveň mýtického gordického uzlu, jehož rozetnutí – přestože již bylo v mých očích učiněno a mohl bych jej odhalit z fleku – si schovám až na příhodnější pozdější dobu, která nastane na konci recenze.

Jak velí dobré mravy, dámy mají přednost, pojďme se tedy ponejprve věnovat trochu Cadaverii. Zatímco na “Strix – Maledictae in aeternum” jsem se těšil opravdu hodně (obzvláště po vypuštění první skladby “Mandragora” – o tom ale až později), výsledku “Horror Metal” jsem se spíše obával. Proč? Inu, možná to byl jen nějaký osobní rozmar, kdo ví, ale když jsem poprvé viděl naprosto s prominutím idiotský přebal, tak mě napadlo pouze něco ve smyslu, že jestli i muzika bude na podobné úrovni, půjde o těžký klystýr. Naštěstí se po samotném poslechu ukázalo, že se jednalo o obavy vesměs liché, ovšem pocit, že se obal velice nepovedl, přetrval.

Jak již bylo naznačeno o dva odstavce výše, Cadaveria (myšleno skupina… to rozlišení Cadaveria-kapela a Cadaveria-zpěvačka možná bude dělat mírné problémy) se vyvinula do jakéhosi nadžánrového koktejlu, v němž klokotají přísady blacku, doomu a gothicu, avšak ani jedna nemá navrch a dohromady jsou natolik pomíchané, že lze jen těžko hovořit o jejich pouhé kombinaci. O jeden odstavec výše jsem zase naznačoval, že není třeba se bát samotné kvality, aneb jinak řečeno, komu se líbilo “In Your Blood”, ten by měl být stejně tak spokojen i s “Horror Metal”. Zatímco první dvě nahrávky “The Shadows’ Madame” (2002) a “Far Away from Conformity” (2004) byly ještě o něco řezavější a agresivnější (dalo by se také říct, že v jejich případě měla ještě navrch ta black metalová složka – to nejspíš proto, než se Cadaveria trochu vymanila z vlivu Opera IX), “In Your Blood” nastolilo cestu pestřejší a melodičtější, pročež “Horror Metal” po této cestě kráčí dále.

Kdo by na začátek desky čekal nějaký obligátní tvrdší otvírák, toho úvodní “Flowers in Fire” asi překvapí tím, že se jedná o pomaleji plynoucí kus, který se přelévá z doomovějších momentů do pomalejší valivého blacku a zase zpátky. Jak se později ukáže, jedná se o jednu z nejlepších písní, i když je otázka, jestli to byl chytrý tah umístit ji hned na úvod. Ačkoliv já osobně proti tomu nic nemám, pokládejme to tedy za umělecký záměr. Druhá “The Night’s Theatre” už případné posluchačovo volání po něčem rychlejším ukojí, ačkoliv nějaké sekanice nečekejte, ani zde, ani na celém albu (až na pár výjimek), nazval bych to spíš songem “hybnějším”, jestli mi rozumíte. A pak zase trochu pomalejší věc s “Death Vision”, jak se zdá, píseň ovšem střídá nálady jako ponožky. Což ostatně platí o celém “Horror Metal”. Že by jako na houpačce, sem tam?

Ano i ne. Je pravda, že muzika skupiny má vícero tváří, ale nejedná se o nějakou splácaninu, jednotlivé pasáže na sebe docela logicky navazují tak, jak s nimi Cadaveria zrovna v tom svém kotlíku míchá. Kromě již zmiňovaných “Flowers in Fire” a “Death Vision” na první poslech ještě ihned zaujme šestá “The Days of the After and Behind”, kterou bych pod pohrůžkou kastrace asi zvolil jako nejlepší, ačkoliv staví na vcelku jednoduchém modelu, který však je – to se mu musí nechat – funkční. Riff-vyhrávka-riff-vyhrávka a pořád dokola, do toho vokál samotné zpěvačky a o chytlavou věc je postaráno.

Není ale možné zastírat fakt, že “Horror Metal” obsahuje skladby i o poznání slabší a vlastně skoro až úplně nezáživné – zejména ve druhé části nahrávky, budeme-li jako předěl brát “The Days of the After and Behind”. To už byl problém i na “In Your Blood”, kde se výborné songy rovněž střídaly s těmi horšími jak na běžícím pásu. A je škoda, že se toho Cadaveria opět nevyvarovala. Důležité je však zdůraznit, že se nejedná o záležitosti, z nichž by se člověku dělalo šoufl a musel je přeskakovat, to ne – jejich problém tkví v tom, že posluchači ty písničky prostě nic nedávají. Naštěstí je tam ale takových kousků menší podíl než na “In Your Blood”. Právě díky tomu, že i ty slabší písničky nelze označit za iritující, stále to albu u mě stačí na sedm bodů – ale hodně s odřeným pozadím

Země: Itálie Žánr: black metal Datum vydání: 24.1.2012 Label: Agonia Records Tracklist: 01. Strix the Prologue 02. 1313 (Eradicate the False Idols) 03. Dead Tree Ballad 04. Vox in Rama (Part I) 05. Vox in Rama (Part II) 06. Mandragora 07. Eyes in the Well 08. Earth and Fire 09. Ecate – The Ritual 10. Ecate 11. Nemus tempora maleficarum 12. Historia Nocturna Hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook

“Horror Metal” tedy nyní považuji za dostatečně probrané (v klasické recenzi bych se rozepsal klidně i více, ale vzhledem k tomu, že nás čeká ještě jedno album, to nebudeme přehánět) a můžeme se jít podívat na novinku kolegů Opera IX. “Strix – Maledictae in aeternum” se předem zdálo být sázkou na jistotu. Opera IX je ten typ skupiny, která se může pyšnit velice vyrovnanými deskami na vysoké úrovni, což o sobě nemůže říct hned tak někdo. Navíc je “Strix – Maledictae in aeternum” završením trilogie o čarodějnictví, kterou roku 2002 zahájilo “Maleventum” a roku 2004 rozvinula “Anphisbena”, čili – jasná tutovka, asi málokdo očekával nějaké větší stylové změny, přestože nás od předchozího počinu dělí osm let, což není doba zrovna krátká…

Jenže očekáváním navzdory, ona tam změna proběhla, sice ne až zas tak obrovská, abyste nepoznali, kdože vám to právě hraje, ovšem stále natolik výrazná, aby příznivci jednoho italského kultu začali hojně střízlivět a aby se “Strix – Maledictae in aeternum” dostávalo kritiky převážně negativní. V čem je kámen úrazu? V tom, že ty tam jsou některé atributy, které jsme na Opera IX měli rádi. Pryč jsou výrazné a nápadité klávesy. Sypačky? Nikoliv, vážení, nevedeme! Okultní atmosféra? Ani omylem! “Strix – Maledictae in aeternum” sází na střední tempo s dřevním zvukem (který je technicky vzato horší!) a spíš staromilským vyzněním. Tolik charakteristické klávesy nyní hrají roli pouhého doplňku v pozadí. Atmosféru to sice nepostrádá, ale jinou, než jsme byli zvyklí… a znáte fanoušky – těm se na jejich kapely prostě nesahá. A zvláště pak jedná-li se o kapelu jako Opera IX. Kultovní je prostě kultovní a tak to má zůstat až do skonání věků – jen málokteré ten vývoj projde beztrestně. A že by někomu prošel po tolika letech čekání? To už se ani nedá nazvat statistikou, to jsou osamocené ostrůvky v moři, výjimky potvrzující pravidlo. Ale Opera IX evidentě skončila ve vodě, nikoliv na ostrůvku.

Ano, já tohle všechno uznávám a také chápu rozhořčení fanoušků, já mám staré fošny také opravdu rád a některé z nich považuji za nedotknutelné majstrštyky (zejména “The Black Opera” – nadčasové dílko). Přesto však – zcela upřímně a bez nátlaku – prohlašuji, že se mi “Strix – Maledictae in aeternum” stále líbí! Nalijme si čistého vína, také jsem očekával něco trochu jiného, ale že jsem dostal to, co jsem dostal, s tím (evidentně na rozdíl od většiny ostatních) dokážu žít, ba co víc jsem si to nakonec i oblíbil. Pojďme na chvíli opustit svým způsobem trochu dětinskou argumentaci typu “to není ta stará Opera IX” (to není myšleno hanlivě, sám tento argument občas použiji – v některých případech se hodí, v některých už méně) a podívejme se čistě na samotnou desku…

Dle mého názoru je nepopiratelným faktem, že “Strix – Maledictae in aeternum” samo o sobě obsahuje velmi zdařilé skladby, jejichž atmosféra rozhodně není z těch, které by vám lezly jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. A ani není problém takové songy najít… “Dead Tree Ballad”, “Vox in Rama (Part II)”, “Mandragora”, “Earth and Fire”, “Historia Nocturna” – to je namátkou, ani ty ostatní mi nepřijdou špatné. Nemám pochyb o tom, že ten, kdo nemá starší počiny Opera IX najeté a “Strix – Maledictae in aeternum” bude první deskou skupiny, kterou zkusí, nebude mít problém ji ocenit. Ti, kteří starší tvorbu znají, se už musí rozhodnout na základě svého vlastního vkusu.

Jak již bylo zmíněno, “Strix – Maledictae in aeternum” sází spíše na minimalističtější pojetí, a to jak po stránce zvukové (onen dřevní sound, vzpomínáte?), tak kompoziční. Z jistého úhlu pohledu by to šlo bez problému nazvat zpátečnictvím, a pokud by to někdo udělal, rovněž bych to pochopil, ale opět se dostáváme k onomu osobnímu vkusu. Mám-li mluvit sám za sebe, přese všechno řečené – včetně oněch několika nepopiratelných záporů – se mi nahrávka stále líbí, na čemž nic nemění ani vzpomínka na předešlou tvorbu Opera IX.

Před samotným ukončením článku nám zbývá ještě jedna věc. Pokud vám i přes nebývale vydatný nápor plků stále ještě nevysadil mozek, jistě si vzpomenete jaká – gordický uzel. Jak již bylo řečeno, těžko porovnávat Opera IX a Cadaveria, neboť už dnes obě skupiny snad s výjimkou historie mají společného máloco. Ani náhodou tedy nelze aplikovat jakési objektivní metody posouzení (to samozřejmě v recenzi v podstatě nejde tak jako tak, ale v rámci mezí), tudíž vám vlastně nemohu sloužit s tím, jestli je lepší “Horror Metal” nebo “Strix – Maledictae in aeternum”. Jediné, co ze mě dostanete, je můj vlastní názor – mé černěkovové kořeny mi velí vítězství přiřknout Opera IX. Ale obecně vzato, přestože jsem obě nahrávky i kritizoval, se mi obě ve výsledku líbí, i když své mouchy nepochybně mají.

---