Země: Německo Žánr: metalcore Datum vydání: 24.1.2014 Label: Century Media Records Tracklist: 01. King 02. Chaos – Creation 03. Wolves and Rats 04. nebeL 05. I Am Ghost 06. Devil’s Night 07. yOUR Song 08. Cries and Whispers 09. Good Man 10. I Am Rebellion 11. Who We Are 12. My Vertigo 13. Falling Downwards [bonus] Hodnocení: nK_! – 4/10 H. – 4,5/10 Kaša – 6/10 Průměrné hodnocení: 4,8/10 Odkazy: web / facebook

Naši západní sousedé obvykle do tvrděrockového oceánu kapel přispívají spíše thrash nebo power metalovými smečkami, leč essenští Caliban si již sedmnáctým rokem jedou ten svůj typicky německy vypilovaný metalcore. Opravdu vypilovaný? Může kapela, která má za sebou již osm řadových desek, ještě dnes v provařeném žánru vůbec něčím překvapit? Vzala si z dílny mistra Williama Shakespeara krom inspirace ve vlastním názvu i jeho pověstnou genialitu? A stojí vůbec za to ten metalcore ještě pořád poslouchat? Nu, uvidíme.

Upřímně, “Ghost Empire” je naprosto tuctová fošna. Doopravdy. Není na ní téměř nic, pro co by stálo ji vytáhnout z regálu v hudebninách a chlubit se kamarádům, že posloucháte tvrdou německou hudbu. Radši jim pusťte nějaký poctivý pornofilm honosící se stejnými přívlastky, budou jistě neskonale šťastnější a vás to v době všemocného internetu nevyjde ani moc draho. Ale teď vážně – první deskou Caliban, kterou jsem měl tu čest slyšet celou, byla právě dnes recenzovaná “Ghost Empire” a kdovíjak odvařený z ní tedy nejsem. Na kapelu takového jména (tihle chlapíci mi nikdy nepřišli úplně neznámí) jsem čekal o něco více, než jsem ve skutečnosti dostal. Když se jedná o devátou řadovku, neznamená to, že měla by znít genericky a nudně. Naopak by měla nabídnout osvěžující vítr, který vymete hluchá místa předchozí tvorby a snaží se vlastní žánr nějakým způsobem inovovat. Caliban mají však na tvorbu metalové hudby trochu jiný názor.

Kapela se snaží seč může, o tom žádná. Nebudete ochuzeni o nic z toho, co se vám na metalcoru vždy tak líbilo. Bohužel nedostanete ani nic víc. Frotman Andreas Dörner řve na plné pecky (umí to i docela melodicky), Denis Schmidth mu za kytarou zdatně vypomáhá, další kytara a basa hoblují na maximální obrátky, bicí zní, jako by nemělo být zítra… a to je tak všechno. Po několika posleších “Ghost Empire” jsem nabyl dojmu, že se na této desce nenachází jediný song, který by stál za hlubší prozkoumání. Po několika dalších pokusech vyšlo najevo, že některé písně sice za pořádné naposlouchání stojí, ale pořád se nejedná o nic výjimečného. Prostě už jsem to všechno slyšel jinde a navíc stokrát lépe. Zvukově na tom novinka také není nijak extra výživně, sound se sem tam potýká se zbytečným přehulováním nástrojů, takže všechno zní strašně jednolitě a zároveň nesouměrně.

Jak bude “Ghost Empire” působit na jiné posluchače, nevím, ale osobně mám pocit, jako bych skoro hodinu života vzal, zalepil do obálky, tu spálil na popel a ten následně naházel po malých lopatičkách do řeky. Na celé téměř šedesátiminutové stopáži se nacházejí zhruba tři nebo čtyři písničky (zmíněné níže), které bych byl ochoten si pustit znovu a jen tak. Při zevrubném poslechu, kdy hudbě nevěnujete plnou pozornost, skoro nevíte, jestli už předchozí skladba dozněla, nebo se prostě jen změnila melodie a jede se dál. Nemohu posoudit starší materiál Caliban, ale jestli zněl podobně jako tohleto, tak tedy potěš koště, protože horší variantu metalcoru už jsem dlouho neslyšel. Skladby by měly být hodně úderné a zároveň snadno rozeznatelné, což se tady neděje. Ale jo, rozeznám třeba “nebeL”, kde se zpívá německy, a mimochodem to zní přímo monumentálně hrozivým způsobem. Možná je ale problém ve mně a prostě jsem “Ghost Empire” nepochopil? Nejsem si jist.

Kdybych měl nějakou písničku vypíchnout, musel bych hodně dlouho pátrat, která by skutečně stála za zmínku. Možná “Wolves and Rats” nezněla špatně. A taková “Devil’s Night” mě zaujala čistým vokálem v refrénu, ale pořád se nejedná o nic kdovíjak světoborného, protože mi to celé přijde jako vykrádačka ostatních podobně žánrově zaměřených kapel. “yOUR Song” naopak příjemně odsýpá, zábavně graduje a celkově se moc dobře poslouchá a nějak takhle bych si celé album představoval… ehm. “Good Man” také ujde, a ačkoliv mi “My Rebellion” evokuje všechno možné, jen ne originalitu, také se to dá. Nakonec vypíchnu ještě bonusovku jménem “Falling Downwards”, na které si zazpíval sám “velký” Matt Heafy přispěchavší na skok od kolegů Trivium, které moc nemám rád, ale to je na jiný článek.

Už chápete, proč ta čtyřka? Skalní fanoušci snad budou potěšeni, ale já osobně nepociťuji při poslechu této muziky žádné emoce. Snad kromě toho, že bych si místy nudou nejraději uřízl levý spodní palec, namočil jej do sklenice s medem a strčil si jej do pravého ucha. Pak bych si uřízl pravý spodní palec… No, není to úplně nejhorší matroš, jaký jsem v posledních letech slyšel, ale také to není žádné terno. Uznávám, že podobně znějící metalcore spousta lidí žere, ale pro mě to není, opravdu ne.

Další názory:

S kolegou, který se skrývá pod nevyskloňovatelnou přezdívkou nK_!, se většinou co se muziky týče neshodnu, vlastně to většinou vidíme přesně opačně, ale v případě “Ghost Empire” mu musím dát za pravdu. To, co na své novince předvádějí Caliban, je opravdu hodně blbé. Předcházející placka “I Am Nemesis” sice ani zdaleka nebyla nějaký zázrak, pamatuji si ovšem, že pár songů tam šlapalo dost slušně a minimálně její rozjezd v podobě prvních pár kousků mě docela bavil. Ačkoliv “Ghost Empire” více či méně pokračuje v úplně tom samém, co Caliban hráli jak na minulém albu, tak i na všech předchozích, tentokrát je to fakt obrovská nuda. Na tomhle počinu totiž německá parta předvádí sumarizaci toho největšího, nejobehranějšího a nejnudnějšího klišé metalcorového žánru, který byl vyčerpaný už v době svého největšího boomu pár roků zpátky. Samozřejmě nikdo kapele ani v nejmenším neupírá, že všichni její členové evidentně umí hrát hodně dobře (v případě Andrease Dörnera zpívat), ale k čemu jim to je, když na těch kytarách tvoří naprosto generické a předvídatelné riffování. Dále samozřejmě nesmějí chybět ani násilné přechody mezi tím rádoby tvrďáckým nářezem a pasážemi s čistým zpěvem… jednoduše to celé zní jak opsané z učebnice “Jak zahrát co nejtuctovější metalcore, lekce 1”. Světlé body: “Good Man”, “Wolves and Rats”, pár momentů v “Chaos – Creation” a s přivřenýma očima možná ještě “yOUR Song”.
H.

Přiznám, že po slabých albech v podobě “Say Hello to Tragedy” a hlavně “I Am Nemesis” jsem nečekal od Caliban nic než standardní porci nové muziky, kterou si jednou poslechnu, zanadávám, že je to je další z mnoha relativně zbytečných kapel, a bude, ale z mně neznámého důvodu mě “Ghost Empire” docela baví. Sice by si zasloužilo zredukovat stopáž o dva, tři slabé kousky (“nebeL”, “I Am Rebellion”), ale že bych při poslechu vyloženě trpěl, to se v tomto případě říct nedá. Řada skladeb mě docela baví, a to některé tak, že dost (“Chaos – Creation”, “Good Man”), takže jo, proč nepřiznat, že jsem z “Ghost Empire” příjemně překvapený. Stylový neduh v podobě šroubování melodických vokálů i tam, kde se to moc nehodí, jako v případě plytké “nebeL”, tam sice pořád je, ale pokud jsem to vydržel já, tak styloví zapálenci s tím nebudou mít nejmenší problém, takže věřím, že cílová skupina, pro niž Caliban tvoří, bude na větvi. Já jsem jen příjemně překvapený, protože očekávání byla nulová, nicméně ve výsledku je lepší šestka tak akorát.
Kaša