Země: Švédsko Žánr: doom metal Datum vydání: 8.6.2012 Label: Napalm Records Tracklist: 01. Prophet 02. The Sound of Dying Demons 03. Dancing in the Temple (of the Mad Queen Bee) 04. Waterwitch 05. The Light of Thebe 06. Psalms for the Dead 07. The Killing of the Sun 08. Siren Song 09. Black as Time Hodnocení: H. – 9/10 Kaša – 9/10 Průměrné hodnocení: 9/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Zeptejte se jakéhokoliv doomaře na ty největší žánrové legendy. Pokud vám mezi prvními nejmenuje švédské Candlemass, pak to není doomař. Candlemass jsou opravdu bez sebemenších pochyb jedněmi z průkopníků svého stylu a jen těžko odhadovat, jak by doom metal vypadal bez jejich přispění. Minimálně první dvě desky “Epicus Doomicus Metallicus” a “Nightfall” lze bez jakéhokoliv přehánění považovat za stylotvorné v plném rozsahu tohoto slova.

Nutno ovšem dodat, že ne všechna alba Candlemass jsou úplně bez výtky. Diskografie kapely jako by – s nadsázkou řečeno – opisovala graf funkce cosinus. V počátcích byla tvorba hodně vysoko, čehož jsou jasným důkazem oba výše zmíněné skvosty, osobně bych řekl, že zejména ten první, “Epicus Doomicus Metallicus”, který já osobně za jednu z nejúžasnějších desek hudební historie – a to je myšleno bez sebemenšího náznaku nadsázky. Nicméně následně začaly nahrávky Candlemass poněkud upadat a stejně jako se funkce cosinus dostane pod osu x, i fošny kapely začaly v 90. letech nabírat záporných funkčních hodnot. Ačkoliv jsou zde i lidé, kteří i toto období Candlemass mají v oblibě, já osobně jsem si k žádnému počinu z 90. let nikdy nedokázal vypracovat jakýkoliv vztah a dnes už tato alba v podstatě vůbec neposlouchám, jak je rok dlouhý. Na lepší časy se začalo blýskat někde okolo 3π/2, tedy po roce 2000, kdy se kapela dala opět dohromady a začala nahrávat opět skvostné desky, bezejmenným bílým albem z roku 2005 počínaje. A kdepak se Candlemass nachází nyní, po vydání “Psalms for the Dead”?

Odpověď je vcelku jasná – 2π. Matematici mezi vámi už jistě vědí, že to znamená vrchol našeho pomyslného grafu, což v tomto případě reprezentuje vrchol hudební kvality, který už však pomyslný není. Již dopředu bylo avizováno, že “Psalms for the Dead” bude definitivně posledním velkým albem Candlemass, byť bude kapela dále pokračovat v koncertní činnosti. Pokud tomu tak doopravdy bude, pak je “Psalms for the Dead” opravdu fantastickou tečkou za studiovou historií jedné švédské legendy. Na jednu stranu je to obrovská škoda, protože – jak vidno – jsou Candlemass v opravdu výtečné formě a všechny čtyři poslední fošny (včetně té nejnovější) jsou opravdu skvělé, věřím, že by i v budoucnu hlavní tahoun Leif Edling dokázal psát výbornou muziku, na druhou stranu je ovšem svým způsobem chvályhodné, že se Candlemass rozhodli do toho praštit v době, kdy je jejich muzika opravdu dobrá, a rozloučit se deskou, která je bez přehánění famózní. Jsem si jistý, že se na “Psalms for the Dead” nebude vzpomínat jenom kvůli tomu, že bylo poslední, ale i kvůli jeho hudební náplni, jež je dle mého názoru vskutku úžasná.

Nebudu nijak zastírat fakt, že Candlemass opravdu patří mezi mé oblíbence, díky čemuž je asi jasné, že k jejich nové desce budu vždy přistupovat s tím, že je dobrá, musím však říct, že “Psalms for the Dead” mě neskutečně uhranulo už s prvním poslechem, na rozdíl od předchozího “Death Magic Doom”, u něhož mi chvilku trvalo, než jsem se mu dostal na kobylku. V případě “Psalms for the Dead” jsem měl po nějakých dvou, třech poslechových seancích jasno o kvalitách nahrávky i o výsledném hodnocení a při následných desítkách poslechů už jsem jenom labužnicky vychutnával další doomový klenot od doomových mistrů. Nechtěl bych tím ovšem vzbudit dojem, že je “Psalms for the Dead” deska vyložené prostoduchá či předvídatelná, když jsem ji prokoukl takto hned záhy, absolutně ne. Jak již asi nepřímo vyplynulo z poznámky o počtu poslechů, jedná se naopak o velmi trvanlivou záležitost. Nedá se sice tvrdit, že bych s každým novým poslechem objevoval něco nového, muzika Candlemass není toho druhu, že by se v ní ukrývaly kdejaké technické fintičky nebo vyloženě skryté vrstvy, které by bylo nutné postupně odkrývat, přednosti kapely tkví v něčem jiném – její hudba je prostě neuvěřitelné silná a charismatická, navíc s jasně rozpoznatelným soundem Candlemass z aktuálního tisíciletí. A toho je možná mnohem těžší dosáhnout, než do jednoho songu nasekat cca 634 riffů a 926 sól, protože hrát technicky, to se člověk drilem naučí, ale skládat muziku, jež je sama o sobě přirozeně působivá, to hned tak někdo nedokáže – Candlemass však ano. A to je právě to, proč jsou jejich desky, tu nejnovější nevyjímaje, tak silné a proč tak dlouho baví.

Úvodní “Prophet” má relativně podobnou úlohu jako “If I Ever Die” na “Death Magic Doom”, a sice funkci poněkud hybnějšího otvíráku, byť zas až taková fofrovačka jako “If I Ever Die”, která na poměry žánru působila opravdu rychle, to není, nicméně se v ní hned zkraje ukazují Candlemass v celé své kráse – záhrobní riffy střídané rychlejším tempem, lehké dotyky kláves pro atmosféru a nad tím vším vládne svým geniálním a nezaměnitelným hlasem Robert Lowe, který opět dokazuje, proč u mě platí za jednoho z nejlepších doom metalových pěvců. Ještě zajímavější je druhá “The Sound of Dying Demons”, kterou otvírá nádherně sabbathovský riff, který jako by vypadl z dílny samotného Tonyho Iommiho. Naprostou lahůdkou je ovšem neuvěřitelně šáhnutý obskurní refrén, jenž zejména v závěru skladby, kdy Robert Lowe pořád dokola deklamuje slova z názvu písně, působí opravdu hypnoticky. Malinko odlehčenější, avšak stále úžasná je singlová “Dancing in the Temple (of the Mad Queen Bee)”, což je takový typický song Candlemass posledních let (řekněme od doby, kdy se mikrofonu chopil Robert Lowe). Sedmiminutová “Waterwitch”, nejdelší vál na desce, je oproti tomu umírák jak prase, pravý doomový pohřeb, přesně tak, jak to mají fandové žánru rádi.

Jednou z mých nejoblíbenějších položek alba je pátá “The Lights of Thebe”, v níž “mezi řádky” cítím znatelný náznak psychedelie – a výsledek je, nutno pokývat hlavou, naprosto famózní. Titulní song “Psalms for the Dead” je taktéž skvělý, platí pro něj vesměs to samé, co již bylo řečeno u “Dancing in the Temple (of the Mad Queen Bee)” – výtečné riffy, výtečná rytmika, výtečný zpěv, typičtí Candlemass. Úžasná je jistě následující “The Killing of the Sun”, která – ostatně stejně jako v podstatě všechny songy Candlemass – vládne skvělým riffem a středním tempem, ale co je zajímavé – do skladby výrazně promlouvají fantastické hammondky, což je vážně super. Podobně, možná je v o něco větší míře, se to děje i v další “Siren Song”, z níž člověk sem tam ucítí náznak takových Deep Purple. Ne, že by se hammondky sem tam neobjevily i v dalších písničkách, ale v těchto dvou je to asi nejznatelnější. Až do této chvíle není “Psalms for the Dead” vůbec nic co vytknout – všechny skladby jsou naprosto skvostné. Jediné výhrady bych měl až k závěrečné “Black as Time”, resp. k jejímu čistě mluvenému úvodu, který mne osobně docela irituje, ale jak Candlemass opět spustí ten svůj doom, nemá to sebemenší chybu.

Myslím, že již netřeba dále uměle natahovat ódu na “Psalms for the Dead”, neboť si již nejspíš každý z vás stačil utvořit obrázek o tom, jaká deska podle mě je – další žánrový klenot. Pokud prohlásím, že je to fošna hodná jména Candlemass, asi těžko bych už vymyslel ještě větší pochvalu. Lahůdka!

Další názory:

Nezbývá mi než souhlasit s kolegou, pod jehož recenzi bych se klidně podepsal. Candlemass se po slabších devadesátkách nadechli k opravdu působivé formě a jejich desky jsou pravidelně jedněmi z událostí roku na metalové scéně. Je veliká škoda, že se jedná o albovou tečku za bohatou kariéru těchto doomových legend, byť víc než povedenou, tak to zamrzí, protože věřím, že by Candlemass byli schopni nastavenou kvalitativní laťku alespoň vyrovnat. Většinou se v hodnoceních snažím vyzdvihnout nejpovedenější skladby desky, ale tady to nemá cenu, protože od začátku do konce je “Psalms for the Dead” vyrovnaná a hudebně zajímavá kolekce, která baví. I když, mým osobní favoritem je “Siren Song”, ve které se ke slovu dostanou mé oblíbené hammondy, a Candlemass jako by se rázem ocitli někde v 70. letech. Předchozí “Death Magic Doom” považuji sice za krapet silnější desku, ale nic to nemění na tom, že novinka dopadla báječně. Riffy se táhnou jako sopel, občas se přidá do tempa a Robert Lowe se svým nádherným vokálem dotváří záhrobní atmosféru jako z čítanky. I pro něj je “Psalms for the Dead” rozloučením jako hrom, na které budu rád vzpomínat.
Kaša