Carpe noctem - In terra profugus

Carpe noctem – In terra profugus

Carpe noctem - In terra profugus
Země: Island
Žánr: black metal
Datum vydání: 16.9.2013
Label: Code666 Records

Tracklist:
01. III. Odium somniferum
02. II. Ars moriendi
03. I. VITRIOL
04. II. Metamorphoses maleficarum
05. III. Hostis humani generis

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Aural Music / Code666 Records

V dnešní době už je víceméně jedno, odkud která kapela pochází, a i skupiny ze zemí třetího světa pouštějí do oběhu nahrávky, jež po skladatelské a technické stránce zaostávají vůbec nebo jen minimálně oproti evropské či americké produkci. Formálně už ten původ hraje docela malou roli. Přesto i sám na sobě pozoruji zajímavý fakt, že když narazím na novou kapelu z nějaké určité země, tak nějak automaticky mám třeba vyšší očekávání už jen díky tomu původu, u jiných států zase naopak, ačkoliv sám vím, že je to v obou případech vlastně blbost. Kdysi jsem si také říkal, že black metal z Kyrgyzstánu musí být blbost a dneska je ta kapela, jíž se to týkalo, jednou z mých největších srdcovek. I tak se to ale děje…

A jednou z těch zemí, od jejíchž kapel mám podvědomě trochu vyšší očekávání, je jistě i Island. Nevím, proč tomu tak je, ale když se mi v tu samou chvíli sejde black metal z Islandu a black metal třeba z Německa, tak nějak očekávám, že Islanďané budou lepší. Jasně, i tady jsou špatné skupiny (třeba Skálmöld se svou průměrnou pseudo-vikinskou blbinou), ale obecně má místní hudba takový neobyčejný feeling a mnohdy z toho vznikají opravdu úžasné desky. Jmenovat konkrétně snad nemá cenu, stejně všichni víte, že bych na prvním místě řekl Sólstafir a pak začal sypat věci jako Svartidauði, Wormlust nebo Fortíð. A proč o tom všem mluvíme? Asi jste se již sami dovtípili, že v dnešní recenzi se podíváme právě na další hudební uskupení z Islandu, a hned na začátek klidně můžeme předeslat, že se rozhodně nejedná o špatnou záležitost, vlastně přímo naopak.

Carpe noctem pocházejí z hlavního města Reykjavíku, což není žádné překvapení, protože odsud pochází většina islandských kapel… vcelku logicky, když v tom městě žijí téměř 2/3 všech obyvatel ostrova. Skupina už nějakých pár roků na křížku má, ale pokud nebudeme počítat několik demáčů a promáčů, jediným zmínění-hodným počinem z minulosti je půlhodinové EP “Carpe noctem” z roku 2009. Nyní ovšem Carpe noctem přicházejí s regulérním dlouhohrajícím debutem “In terra profugus”, jenž vyjde 16. září, navíc rovnou pod hlavičkou italské firmy Code666 Records, což rozhodně není nějaký failový label, naopak pod sebou mají i hodně zajímavá uskupení. Tak se pojďme podívat, co za zázrak si Carpe noctem na posluchače nachystali, když od takového vydavatelství dostali důvěru…

Již tu padlo, že vůbec nejde o špatnou věc, což rozhodně platí. Carpe noctem se věnují black metalu, ale i když se k jejich produkci nehodí žádné další přívlastky a označení pouze “black metal” muziku na “In terra profugus” vystihuje dostatečně, nejde tak úplně o klasickou žánrovku. Z desky je cítit, že to Carpe noctem chtějí hrát tak trochu po svém, což je dozajista obrovsky chvályhodná věc – tím spíš, že do jisté míry se to islandské pětici i daří. Carpe noctem ve své muzice tříští několik různých pohledů na současný black metal, díky čemuž je “In terra profugus” poměrně rozmanitou nahrávkou, jež po celou svou délku dokáže nenudit, zároveň s tím to ovšem kapela dělá nenásilně a funguje jí to, což má zase za následek to, že i přes jistou variabilitu se pořád jedná o nahrávku hodně semknutou a jednolitou. A to je moc dobrá kombinace.

A kteréže pohledy na black metal to Carpe noctem nabízejí? Shodou náhod by se daly najít jisté paralely s již zmiňovanými krajany Svartidauði a jejich loňským hnusem “Flesh Cathedral”. “In terra profugus” totiž z docela podstatné části staví na podobném receptu nepříjemného drtivého black metalu, jenž na posluchače vyvíjí velký tlak chaotickým vyzněním a zdánlivě neprostupnou změtí hradby nástrojů. Jenže zatímco Svartidauði to dotáhli opravdu na doraz a nenechali posluchače až na pár výjimečných situací téměř vydechnout, Carpe noctem – přestože právě tahle podoba tvoří většinu “In terra profugus” – místy zvládnou i trochu zvolnit a vytasit se třeba s nějakou chytlavější (v rámci mezí) nebo volnější a atmosféričtější pasáží (ačkoliv hutná atmosféra je přítomna po celou dobu), což je asi nejlépe znát na prostřední “I. VITRIOL”, v níž se těch klidnějších kousků nachází nejvíce. Nechybí ovšem třeba ani mrazivé vybrnkávačky nebo momenty, kdy se jinak poměrně hluboko posazený řev promění do podoby temné deklamace (“III. Odium somniferum”). Po větším počtu poslechu člověka také trochu překvapí fakt, že i přes dost chaotické vyznění Carpe noctem nabízejí vlastně docela hodně melodických vyhrávek.

Ale jinak je docela zajímavé, kolik toho mají “In terra profugus” a “Flesh Cathedral” společného – nejedná se totiž pouze o obdobnou hudební náplň a islandský původ, ale třeba i o téměř stejnou délku alb a jejich rozdělení do mála skladeb delšího rozsahu nebo podobné barevné tónování obálky do hněda. Přesto je nutno zmínit, že obě skupiny jsou i tak poměrně svébytné a mezi sebou jasně odlišitelné. I díky tomu ta částečná podobnost desce “In terra profugus” vůbec neškodí, tudíž posluchačskému zážitku nic nebrání. A to tím spíš, že sama o sobě je “In terra profugus” skutečně poutavá a zajímavá nahrávka se silnou atmosférou.

Carpe noctem natočili desku, která by měla potěšit každého příznivce čistokrevného black metalu, avšak čistokrevného black metalu ne v té úplně klasické a staromilské formě. Zároveň s tím jde o album určené lidem, jimž nevadí ne zrovna lehce vstřebatelné záležitosti. Jenže na druhou stranu, když si člověk s tou nahrávkou práci dá, dostane výživnou porci atmosféry v trochu alternativnější žánrové podobě. Každopádně za mě osobně je “In terra profugus” opravdu hodně dobré album, které se jen tak neoposlouchá.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.