Země: Mexiko Žánr: death metal Datum vydání: 17.8.2014 Label: Chaos Records Původní vydání: červenec 1994, Cyber Music Hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Transcending Obscurity PR

Krom promo materiálů mladých kapel, jež potřebují pro začátek trochu publicity, nám do redakce občas zabloudí i reedice desek starých zapomenutých hudebníků, kteří tvořili již v časech, kdy ti mladší z nás (třeba já) byli ještě na houbách, a v obecném měřítku však nebyli ať už právem či neprávem moc komerčně úspěšní. Jednou z takových je znovuvydaná nahrávka deska “Riding Our Black Oceans” (1994) od mexických (pozor, ne tureckých) Cenotaph. Když jsem narazil na různé ukázky, překvapila mě banda svou technickou propracovaností a celkem zajímavou melodikou, jež nejen v záplavě prom od začínajících zatím moc nevyzrálých spolků působila jako zázrak. A protože jsem nikde nemohl žádné jejich album sehnat, nezbylo mi, než se poslušně k desce v redakci přihlásit.

Jak to tak bývá, když kapela po dvaceti letech opět vydává svůj v tomto případě technicky melodický death metalový opus, snaží se, aby deska v současném měřítku obstála, a tak zvukový remaster je samozřejmostí. Což je přesně jedna z věcí, kterou asi nikdy nepochopím, proč desce, která funguje jako otisk doby, tisknout novou tvář umělým vyčištěním a vytažením basů apod. Ano, lépe to bude znít do sluchátek od iPodu, ale proč tak devastovat původní atmosféru (a to v tomto případě hodně)? Takhle beru reedici spíš jako způsob, jak seznámit současné metalové fanoušky s tvorbou této zapomenuté kapely. A samotná hudba je skvělá záležitost na pomezí Gate of Ishtar a Obscura v trochu melancholičtější náladě s prvky doomu.

Deska balancuje mezi agresivitou, melodiemi a atmosférou, to vše prostřednictvím technicky zručných instrumentálních výkonů. Občas sice kompozice mohou být trochu natahovány, ovšem stále je zde smysluplná struktura, takže se nestane, že bychom se ocitli v nějaké exhibici bez začátku a konce. Deska je pestrá, zároveň klasicky oldschoolově syrová. Za zvukový remaster palec dolů, neboť když originální mastering z YouTube poslouchám raději než verzi od vydavatele, asi je něco špatně. Samotný materiál je ovšem skvělý a já už se těším, až si od nich seženu něco dalšího.