Cień - Ecce homo

Cień – Ecce homo

Cień - Ecce homo
Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 30.12.2014
Label: Old Temple

Tracklist:
01. Rebellion
02. Betonowe królestwo
03. Lustfulness
04. Slave of Life
05. Umarły krzyk
06. Ecce homo
07. Silent March

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Godz ov War Productions

…„ecce homo“ je latinská fráze znamenající „hle, člověk“. Podle Janova evangelia ji pronesl Pilát Pontský k davu lidí, jimž nechal ukázat zbičovaného a spoutaného Ježíše Krista s trnovou korunou na hlavě krátce předtím, než došlo k jeho ukřižování…

…„cień“ je v polštině výraz pro „stín“…

V poměrně krátké době se tu setkáváme s dalším black metalovým debutem z polského hájemství – a v tomto případě se opětovně jedná o velmi zajímavý kousek. Kořeny formace sahají až někam do roku 2005, nicméně ke skutečnému vzniku Cień jakožto plnohodnotné skupiny došlo až v roce 2009. Hned o rok později se již Poláci přihlásili se svým prvním demosnímkem „Anti Humanity“ a ještě o jednu sezónu později pustili do světa minialbum „Time of Desolation“ (obé vyšlo letos v červnu společně v reedici jako kompilace s názvem „Time of Anti-Humanity“).

Tím opravdu důležitým, k čemu se nyní bude upírat naše pozornost, je ovšem první dlouhohrající deska, již Cień vydali na samém sklonku minulého roku, 30. prosince. Nabízejí na ní 45 minut hudby, což na první pohled není nijak závratná délka, avšak tato plocha je rozprostřena jen do sedmi stop, tudíž není překvapující, že hned čtyři skladby si dokázaly poradit se sedmiminutovou hrací dobou. Jak jste si jistě domysleli, tato deska nese název „Ecce homo“

Nevím, jak to ti Poláci (myšleno Poláci obecně, nikoliv jen tato pětice) dělají, že zvládnou black metalovou scénu zásobovat takovým množstvím mladých a perspektivních formací, jimž nechybí talent a především velice kvalitní muzika již od debutové nahrávky, nicméně se jim to daří. Cień se k tomu početnému zástupu za pomoci „Ecce homo“ bezesporu zařadili, protože i v tomto případě se jedná o skvělé album, které stojí za slyšení a které dává jasně na srozuměnou, že rozhodně nebude od věci sledovat i budoucí kroky téhle skupiny.

Cień neprodukují žádnou sypací podobu žánru… je to spíše takový „moderní“, možná lehce „progresivní“ black metal – uvozovky jsou v obou případech záměrně, jelikož u prvního adjektiva je nutno zmínit, že tím není myšleno nic podbízivého, a to druhé zase nemá vzbuzovat dojem, že by šlo o skutečně progresivní black metal. Jednoduše jsem tím chtěl říct jen to, že se nejedná o žádnou zastydlou záležitost, která jako by vylezla ze syrových hlubin 90. let – jde o současně znějící black metal, jehož autoři se nebojí melodií, dokážou svou produkci ozvláštnit množstvím zvratů, parádních nápadů, zajímavých momentů a v neposlední řadě také trochou té atmosféry. Vzdáleně si lze představit třeba umírněnější verzi Morowe, a byť to není úplně nejpřesnější přirovnání, pro hrubou představu toho, jak by Cień mohli znít, to snad postačí.

Jakkoliv se ale na „Ecce homo“ nachází množství silných pasáží, ve skutečnosti po vás deska nemetá jeden extatický moment za druhým. Popravdě řečeno, album vlastně svým způsobem působí trochu nenápadně a jako takové si vaši pozornost nedokáže vynutit tím způsobem, že by prostě obsahovalo nějaký nezapomenutelný motiv, který by si vás urval pro sebe, ať už byste dělali cokoliv. Dokud člověk jen tak klouže po povrchu a pouští si „Ecce homo“ pouze jako kulisu třeba k nějaké práci, působí nahrávka jen jako solidní, avšak nijak zvláštní záležitost. Poslouchá se to příjemně, vůbec to není špatné, ale to je tak vše…

Vtip „Ecce homo“ je ovšem v tom, že to všechno není. Své skutečné kvality totiž Cień vyloží až v té chvíli, kdy se budete poslechu skutečně věnovat, protože teprve pak začne vyplouvat vše, co deska ve svých útrobách skrývá – ať už to skvělé melodie, zajímavé baskytarové linky či občasné náznaky ruchů, jimiž na „Ecce homo“ jako host přispěla slečna z dark ambientního projektu Dancing Deadlips (která má jen tak mimochodem na kontě i autorství přebalu alba). A jakmile tam tohle všechno začnete postupně odhalovat a počin začne prokoukávat, teprve pak do sebe skládanka zapadne a ukáže se, že oč méně je „Ecce homo“ nápadné, o to je trvanlivější.

„Ecce homo“ je určitě nahrávka, jejíž poslech doporučit mohu. Není sice tím nejsilnějším, co lze všude okolo zaslechnout, ale má svou vnitřní sílu, díky níž funguje znamenitým způsobem.  Za předpokladu, že se budou Cień postupem času s přibývajícími zkušenostmi ještě zlepšovat, je klidně možné, že někdy v budoucnu by případné další počiny skupiny mohly být jedněmi z černých koňů své sezóny. Tak či onak, až budou Cień někdy vydávat něco dalšího, já si to milerád poslechnu.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.