Civil War - Gods and Generals

Civil War – Gods and Generals

Civil War - Gods and Generals
Země: Švédsko
Žánr: heavy / power metal
Datum vydání: 6.5.2015
Label: Napalm Records

Tracklist:
01. War of the Worlds
02. Bay of Pigs
03. Braveheart
04. The Mad Piper
05. USS Monitor
06. Tears from the North
07. Admiral Over the Oceans
08. Back to Iwo Jima
09. Schindler’s Ark
10. Gods and Generals
11. Knights of Dalecarlia [bonus]
12. Colours on My Shield [bonus]

Odkazy:
web / facebook / twitter

První pohled (nK_!):

Debutové album heavy metalových Civil War jsem před dvěma lety trestuhodně minul. Momentálně se v návaznosti na jejich novinku „Gods and Generals“ snažím vše dohnat a uznávám, že jde o to nejlepší, co tehdy melodická metalová muzika mohla nabídnout.

Pro ty, kteří na tom byli doteď jako já, jen v krátkosti. Kapela Civil War vznikla poté, co se čtyři členové Sabaton před třemi roky sebrali a jednorázově odešli. Krátce na to začali společně zkoušet, nabrali zpěváka a vznikla nová metalová hvězdička. Jejich debut byl napjatě očekáván a v očích mnoha posluchačů dokonce předčil vše, co do té doby nahráli samotní Sabaton. Ti jsou Civil War současně největší konkurencí, protože tematicky se zaobírají velmi obdobnými tématy, a to převážně těmi válečnými.

Civil War dokonce i zní podobně jako jejich starší bratříček Sabaton. Celé je to ale takové nové, nablýskané a svěží. Kluci se zkrátka chtěli předvést a ukázat Brodénovi (lídr Sabaton), že úspěšná muzika není jen o tajtrlíkování na pódiu a skandování laciných narážek. „Gods and Generals“ je tak minimálně o dvě třídy lepší než poslední zářez Sabaton jménem „Heroes“. Se starší tvorbou se může směle měřit a je na každém, na čí stranu se přikloní. V budoucnu si s radostí pustím jak dřívější tvorbu Sabaton, tak i nový materiál Civil War.

Jestli něčím „Gods and Generals“ strčí veškerou ostatní současnou heavy metalovou tvorbu do kapsy, je to určitě promyšlenými texty. Ty nejsou vůbec prvoplánové a z písniček díky nim dýchá neuvěřitelná atmosféra. Oslavují velké bitvy, hrdinské oběti nebo nezapomenutelné vojevůdce. Vlastně stejně jako texty Sabaton. Civil War si však vybírají méně známá témata a texty často nejsou jen o silných refrénech. Dokážou zaujmout po celé své délce a s „Gods and Generals“ se poslouchač ani vteřinu nenudí. V případě Sabaton jsou některé písně vyloženě slabé a vycpávkové. Ano, opět koukám přímo na tebe, „Heroes“.

S předchozím odstavcem přímo souvisí i výkon frontmana Nilse Patrika Johanssona. Polohy, v nichž zpívá, se do prezentované látky výborně hodí. Jeho nakřáplý hlas není tak čistý jako u některých heayvy/power metalových kolegů, ale to vůbec nevadí. Vše zvládá s přehledem a jistá podobnost s řízným hlasem frontmanů Accept či slovutných AC/DC jistě naláká více posluchačů. Zpočátku jsem měl trochu problém s intonací, ale hned během prvního poslechu jsem si v pohodě zvykl.

Hudebně jde spíše o více epický hevík a nebýt neotřelého podání a unikátních témat, nešlo by až na pár výjimek o nic zvláštního. Zpracování je obecně nadprůměrné. Důraz klade hlavně na vojenské melodie tu proložené například dudy, tu klávesovou linkou. Dovedl bych si představit ještě okázalejší melodie, ale možná by potom „Gods and Generals“ ztratilo na části svého kouzla. Vůbec nevadí, že doprovodná hudba spíše sekunduje textům, naopak.

Dovolím si vypíchnout tři opravdu výborné songy. V poslední době si nepamatuji lepší otvírák, než je „War of the Worlds“. Příjemný rozjezd a především vynikající refrén navnadí na poslech desky na jedničku. „Braveheart“ se nese ve velmi pomalém duchu a oslavuje osvoboditele Skotska Williama Wallace. Mým favoritem se ale trochu překvapivě stala bonusová „Colours on My Shield“ se zcela uchvacujícím refrénem. Při poslechu této písně má člověk opravdu pocit, jako by se ocitl na bojišti v plné zbroji, v ruce třímal meč a štít a vyrážel proti nepřátelské přesile. Působivé a vtahující.

„Gods and Generals“ je poctivé a řemeslně zručně vypiplané album, které si klade za cíl položit protivníka jménem Sabaton definitivně na lopatky. Povedlo se mu to? To si musí každý rozhodnout sám. Pro Sabaton mluví větší jednoduchost, vstřícnost a energičnost. Materiál Civil War je naopak promyšlenější, atmosféričtější a momentálně i sympatičtější. Sabaton by si každopádně už neměli být tolik jisti svým postavením, protože jestli ne teď, tak do budoucna se jim v sousedství tvoří opravdu silná konkurence.


Druhý pohled (H.):

Možná ne každý z nás, ale myslím, že většina z nás má nějakou známou kapelu, již všichni okolo žerou a považují ji za skvělou, zatímco vám připadá strašně nudná, přeceňovaná a mnohdy dokonce i vysloveně blbá. Jednou z těchto skupin jsou pro mě Sabaton… pár vcelku poslouchatelných písniček jim sice upřít nemůžu, ale jedná se spíše jen o výjimky, jelikož obecně mi jejich tvorba přijde fakticky totálně jalová.

Když se od Sabaton v roce 2012 trhli hned čtyři členové a následně zformovali novou kapelu s názvem Civil War, nebyl vlastně jediný důvod, abych tomu věnoval jakoukoliv pozornost. Přesto jsem si jejich debutovou desku „The Killer Angels“ pustil a navzdory všem očekáváním a předpokladům (včetně mých vlastních) se mi to skutečně upřímně zalíbilo a to album mě prostě a jednoduše bavilo. Jeho pokračování „Gods and Generals“ jsem sice nevyhlížel netrpělivě a jako na trní, to zase ne, ale když tento počin světlo světa skutečně spatřil, s chutí jsem se mu taktéž podíval na zoubek. A opětovně musím říct, že mě to prostě baví…

Civil War

Na novince mě mírně mrzí jen jedna věc. Zatímco na „The Killer Angels“ byl znatelný nádech hard rocku, který tu nahrávku velice příjemně osvěžoval, v případě „Gods and Generals“ tohle až na výjimky takřka vymizelo a Civil War jsou tentokrát čistší heavy / power metal. Nicméně ve výsledku to není žádný skutečný problém není, jelikož se Švédům i tak povedlo dát dohromady několik velmi povedených heavy metalových písniček, jež se poslouchají jedna báseň, aniž by byly – a to se mi na Civil War líbí především – vyloženě prvoplánové a nebo útočily na první signální za pomoci prostoduchých halekaček.

Právě tohle je ten důvod, proč mi nejenže nevadí, že Civil War vlastně nejsou hudebně zas až tak vzdálení od svého dřívějšího působiště (ostatně, i textová stránka nebo nálepka „ex-Sabaton“ úplně všude svědčí o tom, že trochu té reklamy si na svých známějších kdysi-kolezích Civil War dělají), ale dokonce si i myslím, že tuhle záležitost pojali v mnohem lepším duchu. Zatímco Sabaton totiž bodují právě těmi odrhovačkami a instantně hitovými refrény, které mi lezou krkem, Civil War jsou takoví… trvanlivější, určitě sympatičtější a nebojím se říct, že i inteligentnější. A také – umějí s citem využívat i klávesy, což je oproti trylkovému cirkusu od Sabaton hodně, hodně příjemná změna.

Co se týče oněch povedených písniček, několik svých favoritů jsem si na „Gods and Generals“ určitě našel. Mezi ně patří třeba klipová „Bay of Pigs“, která šlape přímo ukázkově ve slokách i refrénech, hezky vystavěná „Braveheart“, další refrénová paráda „USS Monitor“, „Admiral Over the Oceans“ s pěknou melodií a v neposlední řadě rovněž „Schindler’s Ark“ s (opětovně) výtečným refrénem, v jehož případě by šlo mluvit i o působivosti. Zajímavé je ovšem i to, že za pozornost stojí taktéž bonusy na limitované edici, protože ty určitě nejsou jen tak navíc, aby se neřeklo, a oba dva jsou rovněž velmi dobré. Vlastně bych řekl, že silnější než jiné kusy ze základního alba…

…Ačkoliv si totiž Civil War drží vysokou laťku po celou dobu a „Gods and Generals“ je jako celek bezesporu výborná nahrávka, Švédové se bohužel nevyhnuli ani troše té vaty. Tu pro mě osobně představuje hlavně pomalá „Tears from the North“ a titulní „Gods and Generals“, které bych si obě bez sebemenších problémů odpustil, a popravdě řečeno nejsem tak úplně na větvi ani z otvíráku „War of the World“.

Obecně vzato se mi však „Gods and Generals“ stále velice líbí a ukazuje, že i v žánru, který je vyčpělý a většinou skrz naskrz prolezlý klišé a naneštěstí mnohdy i vyloženou tupostí, se stále dá vytvořit skvělá deska. Civil War sice ani v nejmenším nejsou novátoři a hranice nikam neposouvají, přesto mě jejich muzika vážně baví a určitě budu jejich činnost sledovat i nadále. „The Killer Angels“ mi asi přišlo o kousíček lepší – možná i proto, že novince už logicky schází ten efekt příjemného překvapení – ale i tak za mě rozhodně palec nahoru.


5 komentářů u „Civil War – Gods and Generals“

  1. Johansson je skvělej ve Wuthering Heights, ale k “military” power metalu mi ten jeho hlásek moc nesedí…jinak souhlasím, že by to mohlo být lepší a promyšlenější než Sabaton…jinak za mě nejlepší “Mad Piper” Bill Millin :)

    1. Johansson je právě super… mnohem lepší než Brodén podle mě :D Jako je pravda, že někdo, kdo ho nezná třeba z Astral Doors, což je asi jeho doteď nejznámější kapela, si na něj nejspíš bude muset chvíli zvykat, protože má ten hlas docela specifickej, ale mě tam hodně baví…

  2. No, podle mého názoru (a to jsem poslouchat obě alba-a né jednou) mají strašně podobný melodie na každou skladbu (je to jak ironmask-taky člověk slyší jednu a řekne si dobrý, pak zjistí že je to na jedno brdo), Joakim má v skladbách aspoň každou melodii jinou, jinou rychlost atp. Neříkám že se mi ta hudba nelíbí, jen tvrdím že to seovnat se Sabatonem nejde, možná do budoucna, ale Heroes je stále lepší album než Gods and Generals

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.