Někteří filmoví zabijáci jsou kultovní a legendární – o moc víc už asi v rámci hororového žánru dosáhnout nejde. Nad rámec žánru to ale jde. Další metou je stát se popkulturní ikonou, která hranice hororu překračuje a stává se běžnou znalostí, jíž disponují i obyčejní smrtelníci. O takových postavách slyšel prakticky každý bez ohledu na to, zdali na horory kouká, anebo ne.

Pojem popkulturní ikony podle mého názoru nejpřesněji naplňují Jason Voorhees, Freddy Krueger a Charles Lee Ray. Dobře, to poslední jméno bylo docela odvážné, protože když na ulici zastavíte libovolný počet lidí, asi jich moc nebude z hlavy vědět, o koho se jedná. Když se ale řekne Chucky, tak většina už myslím bude doma.

Chucky je hodně specifický v jedné věci, jakou se žádný z jeho slasherových souputníků nemůže pochlubit. Na celou jeho sérii pořád dohlíží jeden člověk hlídající konzistenci, stále se pracuje s jednou časovou i dějovou linií. Postava se vyvíjí, série pořád kráčí kupředu a vyhýbá se restartům i rebootům. To je mi mimořádně sympatické a také to nese svoje ovoce. Daný stav naboural až remake v roce 2019, ale ten stojí trochu mimo a původní kontinuita pokračuje dále i jemu navzdory.

Chucky má aktuálně na triku osm celovečerních filmů, a jak je u velkých hororových sérií naším zvykem, po zrecenzování jednotlivých dílů si i tentokrát dáme opáčko a podíváme se na sérii jako celek. Jako vždy platí, že byste měli zvážit čtení, pokud jste všechny bijáky neviděli, protože se mohou objevovat spoilery!

8. Child’s Play (2019)

Hned ze začátku si odbudeme remake. Ten možná není formálně nejhorší ze všech osmi filmů, ale zcela určitě je nejzbytečnější. Člověk ještě pochopí, že se natočí remake „Friday the 13th“, kde Jason v desítce vraždil ve vesmíru v daleké budoucnosti a potom se proměnil na über-Jasona. Na to nedá dost dobře navázat. Taky jde pochopit předělávka „The Texas Chainsaw Massacre“, když v té době série hnila ve stavu klinické smrti. Rebootovat ale sérii, která pořád žije, daří se jí dobře a poslední díl vyšel jen před dvěma lety? To je podle mě kardinální píčovina.

Vzhledem k popsaným okolnostem z remaku „Child’s Play“ příliš očividně páchne hlad po penězích, nikoliv snaha udělat poctu staré kultovce nebo vrátit život skomírající značce (protože značka neskomírala, že jo). Prostě a jednoduše se jedná jen o neinvenční parazitování na známém jméně s odporným designem Chuckyho, jenž navíc přišel o svůj výjimečný charakter, poněvadž z něj udělali obyčejného robota. Oproti hláškujícímu vrahovi převtělenému do panenky pomocí voodoo dost velký krok zpátky.

Jediné, co na remaku dává trochu smysl, bylo zapojení moderních technologií, které Chucky dokázal jakožto robot ovládat. Ale to je dost málo. Osobně to ani moc neberu jako součást značky „Child’s Play“.

7. Child’s Play 3 (1991)

„Child’s Play 3“ má jeden velký problém. Na filmu je strašně moc cítit, že se šil horkou jehlou a že se s jeho přípravou hodně spěchalo. Základní nápad – posunout se do Andyho adolescence a šoupnout jej na vojenskou akademii – mi úplně nevadil. Obsahově to ale za moc nestojí.

Trojka se prostě vleče a nudí. Většinu času divák čučí na vojenskou buzeraci a zoufalý brekot hlavní postavy „Chucky je zpátky a nikdo mi to nevěří, béé“. Sám Chucky se tu navíc ani zas tolik neobjevuje. Vražda holiče nebo vražda s popelářským vozem sice ujdou, na vyspravení dojmu to však nestačí. Za něco stojí až finále v domu hrůzy, ale to už je pozdě cokoliv zachraňovat.

První tři díly šly poměrně rychle za sebou, ale není divu, že mezi trojkou a čtyřkou nastala taková pauza. „Child’s Play 3“ sérii na pár let zabilo a vlastně docela pochopitelně, jelikož je to slabota. Nejde nicméně o takovou ostudu a tragédii, jaké mají na triku konkurenční velké hororové série jako „Halloween“, „Friday the 13th“ nebo „The Texas Chainsaw Massacre“, takže v tomhle ohledu si Chucky pořád vede vcelku obstojně

6. Curse of Chucky (2013)

Po dvou odlehčených dílech, z nichž především ten druhý už byl čistokrevnou černou komedií, Chucky nutně potřeboval změnu. Ta přišla s „Curse of Chucky“ a šlo o pořádný obrat. Jedná se o pravděpodobně nejseriózněji laděnou část celé Chuckyho ságy a tohle pojetí šlo tak daleko, že vraždící panák zde prakticky ani nehláškuje.

„Curse of Chucky“ díky ději odehrávajícím se na omezeném prostoru a s omezeným počtem postav také nejčistěji naplňuje definici klasicky střiženého slasheru. Vraždy jsou navíc poměrně originální a zapamatovatelné, byť se jich neobjevuje mnoho.

Celkově vzato snímek dává smysl spíš jako vstup Chuckyho do nové éry. „Curse of Chucky“ představuje nové postavy, vrací do hry ty staré (potitulková scéna musela udělat radost každému fandovi) a načíná nové dějové linie. Vsadím se, že hlavně Nica bude pro budoucnost zcela zásadní, a navíc ji ztvárňuje dcera stárnoucího Brada Dourifa (čas je holt kunda), díky čemuž může převzít pochodeň, aniž by proti tomu kdokoliv z fandů mohl ceknout, protože hlavní role v Chuckyho světě zůstane v rodině. Jak jsem už řekl – je znát, že to celé dělá jeden člověk, jenž si hlídá, aby se jeho životnímu dílu dařilo.

5. Seed of Chucky (2004)

Tady bych rád zmínil jednu věc. Sice jde až o pátou pozici, ale odsud výš už se mi všechny díly líbí a rozhodování o pořadí bylo těžké. Chucky nemá žádný fantastický díl, který by převyšoval všechny ostatní, jako je tomu třeba u „Halloween“ nebo „The Texas Chainsaw Massacre“, zato se může pochlubit velkou vyrovnaností. Žebříček odsud výš tedy berte trochu s rezervou.

A ano, myslím to včetně „Seed of Chucky“, které z mně neznámého důvodu spousta fandů nesnáší. Já k nim nepatřím a tenhle díl mám docela rád. Jasně, vůbec se už nejedná o horor a jede se primárně v duchu černé komedie, ale stojí to za to.

Chucky sype hlášky jako král, řeší rodinnou krizi i otcovství, učí svou ratolest zabíjet a ještě dávkuje meta-sebeuvědomění, že jeho unikum tkví právě v tom, že je dětskou hračkou. Bez převtělení by byl jen řadovým vrahounem. Proto odmítne lidské tělo, přestože snaha o jeho získání patřila k nosným tématům předešlých dílů, a připraví tak půdu pro další pokračování zabijácké panenky.

4. Bride of Chucky (1998)

„Bride of Chucky“ je z obou komediálních dílů tím oblíbenějším a uznávanějším. Snad to bude i díky tomu, že není tak přehnaný a „over the top“ jako „Seed of Chucky“. Černý humor se zde pořád mísí s hororovými momenty a funguje obojí. Nebudu vám ale lhát, z filmu si pamatuju primárně ty vtipné momenty, mezi nimiž suverénně vede sex mezi panenkami. Právě tady si Chucky zadělá na sviště, který se objeví v následující části.

Jak už totiž název napovídá, Chucky si v tomhle díle sežene holku a spolu se vydávají na road trip, na jehož konci stojí nejen svatba, ale také nová těla, aby se dvojce konečně mohla proměnit zpátky v lidi. To se samozřejmě nakonec nepovede, zato ale Chucky s Tiffany stihnout narážky na další hororové série a samozřejmě i nějakou tu vraždičku.

„Bride of Chucky“ jsem nakonec ocenil o stupínek výš než „Seed of Chucky“, protože zdechlou sérii po nepovedené trojce opět nakopla. Chucky tehdy nutně potřeboval nový impulz, přičemž černá komedie se ukázala jako to správné řešení.

3. Child’s Play (1988)

Snímek, který to všechno odstartoval, jsem se nakonec rozhodl zařadit až na třetí flek. „Child’s Play“ z roku 1988 je samozřejmě originál, od nějž se to všechno odvíjí, za což mu jistě patří dík i respekt. Má ale svoje problémy.

Ve své době to jistě musela být strašidelná pecka, ale čas se na „Child’s Play“ podepsal dost. Dneska už to je jenom docela neškodné béčko, které sice nenudí a může se pochlubit krásnou osmdesátkovou patinou, ale něco mu schází, aby šlo o opravdovou a nadčasovou šlehu.

Přesto dost dobře nejde mít tenhle biják nerad, i když jde ve své podstatě o takovou pitomost. Svoje kouzlo totiž má a provází jej punc klasiky. Možná, že kdybych film poprvé viděl jako menší fakan a strachy si u toho zechcal peřiny, měl bych k němu hlubší vztah, ale přiznám se, že jsem „Child’s Play“ prvně viděl až v dospělosti, takže mě to takovým způsobem nesebralo. I tak se ale jedná o sympatickou oldschool podívanou, která odstartovala kult…

2. Cult of Chucky (2017)

No, a když už jsme u toho kultu, tak se rovnou bude hodit vytáhnout „Cult of Chucky“. Věřím, že spoustu znalců překvapilo, že sedmičku cením takhle vysoko, ale nemůžu si pomoct. Fakt zběsile jsem se u toho bavil, vlastně jsem byl skoro až nadšený, když jsem „Cult of Chucky“ viděl poprvé.

Nečekal jsem od toho totiž nic moc, obzvlášť po slabší šestce. Začátek se navíc netváří úplně slibně, protože se to odehrává na psychiatrické klinice (hororové klišé jak noha) a vypadá to trochu televizně. Po vlažnějším úvodu ale „Cult of Chucky“ nabere zběsilé obrátky. Jakmile se ukáže, že ve filmu neběhá jeden Chucky, ale celá banda malých zrzavých zmetků, tak už to valí pod tlakem. Chucky parádně vraždí svoje oběti i bránice svými hláškami, prostě nádhera.

V „Cult of Chucky“ se povedlo skvěle namíchat koktejl mezi hororem, vtipem, napětím, záměrnou béčkovostí a exkluzivním fan servisem. Chytře se navíc otevřely dveře i pro další díly, aby série mohla dál vzkvétat. I z tohoto důvodu mám sedmičku tak rád.

1. Child’s Play 2 (1990)

„Child’s Play 2“ jsem nakonec nedosadil na první místo, protože by mělo být lepší než několik předešlých dílů (myšleno předešlých v tomhle žebříčku). Vlastně ani není. Ostatně už jsem říkal, že Chuckyho bijáky jsou dost vyrovnané a ani dvojka ty ostatní nijak zásadně nepřevyšuje.

Důvody pro tohle prvenství přesto mám. Za prvé patří ke klasickým dílům, pro něž míváme větší toleranci a míváme tendenci je trochu nadhodnocovat. Za druhé mi tenhle díl z té původní trilogie přijde… ne nutně nejlepší, ale „nejchuckovitější“. Chucky tu už je ten pravý cynický hajzlík, jak ho známe a máme rádii. Navíc tu hraje fakt pěkná holka a finále v továrně na hračky se mimořádně povedlo. Podle mě jde o jednu z nejlepších scén v celé sérii.

Budoucnost série:

„Child’s Play“ má aktuálně dvě linie. Tu remakovou ale nikdo nepotřeboval a ani nechtěl. A taky pravděpodobně pokračovat nebude. Film si sice na sebe vydělal, ale o žádný velký hit nešlo. Když se nějakému počinu daří, oznámení sequelu zpravidla přichází docela brzo. Tady se tak zatím nestalo. Režisér Lars Klevberg se nicméně už několikrát nechal slyšet, že by dvojku chtěl udělat.

Budoucnost originální kontinuity naštěstí vypadá hodně zdravě. Don Mancini má v rukávu hned několik projektů. Nejblíže k vydání má seriál s všeříkajícím názvem „Chucky“. Kanál Syfy jej hodlá vysílat v roce 2021, natáčení právě probíhá a podle všeho bychom se měli těšit na osm dílů. Svou účast již potvrdili Brad Dourif i Jennifer Tilly.

Kromě toho se stále počítá s tím, že budou vznikat i nové celovečeráky. Don Mancini hovořil o tom, že do budoucna bychom měli počítat s návratem Glena a Glendy, tedy schizofrenního potomka Chuckyho a Tiffany. Původně se o něm mělo hovořit už v „Cult of Chucky“, ale všechny tyhle narážky se nakonec vystříhaly. Pro mě osobně se nejedná o zásadní překvapení, protože tahle postava od pětky zůstala na plonk a vzhledem ke konci sedmičky její comeback v tomhle momentě dává velký smysl.

V minulosti také probíhaly námluvy o eventuálním crossoveru s Freddym Kruegerem; Mancini se o něm zmiňoval hned několikrát, a to dokonce relativně nedávno. Počin by se měl jmenovat „Child’s Play on Elm Street“. Má to svojí logiku, Freddyho rukavice se ostatně jako vtípek objevila už v „Bride of Chucky“, takže půda je připravena. Osobně tomu moc šancí nedávám, ale kdyby to klaplo, bral bych hned, byla by to pecka. Tak třeba se někdy dočkáme. Když si Freddy mohl dát férovku s Jasonem, tak proč ne i s Chuckym.

Crossover s Freddym by navíc pravděpodobně znamenal, že se Chuckyho dobrodružství odehrává ve stejném universu nejen jako „A Nightmare on Elm Street“, ale i „Friday the 13th“, což by teoreticky otevřelo dveře také ke crossoveru s Jasonem případně ke společnému bijáku všech tří hororových ikon. To už však samozřejmě hodně fantazíruju. Jako vlhký sen ale dobrý, ne?

---