Země: Velká Británie Žánr: progressive black metal Datum vydání: 19.11.2013 Label: Agonia Records Hodnocení: H. – 7,5/10 Skvrn – 8/10 Průměrné hodnocení: 7,75/10 Odkazy: facebook

První pohled (H.):

Code je kapela, kterou všichni fajnšmekři do inteligentního black metalu, jenž se nebojí nezůstat stát na místě a v rámci žánru jít směrem kupředu, dávno znají – a to zdaleka nejenom kvůli dřívější personální provázanosti s kultovními industrial black metalovými Nory Dødheimsgard, s nimiž Code dříve v sestavě sdíleli vokalistu Kvohsta (nyní Hexvessel) a kytaristu Vicotnika, ale i díky hudební stránce, jež byla dle mého skromného názoru naprosto skvělá již od debutu “Nouveau Gloaming” z roku 2005.

“Nouveau Gloaming” sice v mých očích zůstává v diskografii Code dodnes nepřekonáno, na čemž nic nezměnila ani druhá deska “Resplendent Grotesque” z roku 2009, ani čerstvě vydaná třetí velká nahrávka “Augur Nox”, přesto se ani omylem nedá tvrdit, že by se snad kapela od té doby motala v nějakém bludném kruhu a nevěděla kudy kam. Toho je důkazem i samotná novinka “Augur Nox”, která je ve skutečnosti vysoce kvalitní a obsahuje několik opravdu výborných skladeb jako “Becoming Host”, “Glimlight Tourist”, “The Lazarus Chord” či “White Triptych” (ačkoliv jak už tomu tak na albech, kde si laťku drží všechny písničky, bývá, jde o songy, jaké jsem si oblíbil jen já osobně, někdo další může mít favority v jiných kusech). Věřím tomu, že jestli je mezi vámi někdo, kdo minulé desky nezná, klidně si z “Augur Nox” může sednout na prdel, protože ta úroveň tam jednoduše je a není zrovna nízko, spíš naopak.

Nicméně i kdybyste starší nahrávky znali, pořád “Augur Nox” stojí za nejeden poslech a rozhodně jde o počin, který lze jenom doporučit – a to i lidem, kteří zrovna příliš neholdují black metalovému žánru, jelikož Code svojí muzikou mají mnohem blíže k progresivním skupinám než k Darkthrone. Přestože mým favoritem i nadále zůstává debutové “Nouveau Gloaming”, novinka “Augur Nox” v žádném případě není zklamání a jen potvrzuje pozici Code mezi výtečnými kapelami.

Code viseli až doteď na tom imaginárním (zajisté u několika lidí i fyzickém) seznamu kapel, jejichž prozkoumání diskografie prostě musí stát za to. A i když jsou tihle Britové už poměrně zavedeným jménem, “Augur Nox” se stalo prostředníkem mého prvního setkání s kapelou. Kapely, ke kterým se řadí i Code si mé oko často získají jak kvůli pozitivním ohlasům, vizuální prezentaci, osobním sympatiím k zainteresovaným hudebníkům nebo kvůli vnitřním pocitům, které mi právě v tomto případě říkaly, že si s Code budu rozumět. A jelikož se na zmíněném seznamu Code tedy neobjevili náhodou, čekal jsem jen vysokou kvalitu, kterou jsem v podobě “Augur Nox” dostal.

Druhý pohled (Skvrn):

Code viseli až doteď na tom imaginárním (zajisté u několika lidí i fyzickém) seznamu kapel, jejichž prozkoumání diskografie prostě musí stát za to. A i když jsou tihle Britové už poměrně zavedeným jménem, “Augur Nox” se stalo prostředníkem mého prvního setkání s kapelou. Kapely, ke kterým se řadí i Code si mé oko často získají jak kvůli pozitivním ohlasům, vizuální prezentaci, osobním sympatiím k zainteresovaným hudebníkům nebo kvůli vnitřním pocitům, které mi právě v tomto případě říkaly, že si s Code budu rozumět. A jelikož se na zmíněném seznamu Code tedy neobjevili náhodou, čekal jsem jen vysokou kvalitu, kterou jsem v podobě “Augur Nox” dostal.

Kapela se na desce prezentuje velice dobrou, v dnešní době již poměrně populární směsicí progresivního metalu a blacku. A především progrese tu hraje prim tak, že vokálně pestré chytlavé kompozice jen doplňuje blacková atmosféra. A právě zmíněná vokální práce je to, co na “Augur Nox jednoznačně dominuje a evokuje tím několik norských legend, které black metal víceméně pověsily na hřebík a vydali se také vstříc progresi, za všechny jmenujme třeba Enslaved, Borknagar jen z těch konzervativnějších a nejméně ulítlých. “Augur Nox” je album nesmírně vyrovnané a každá pasáž má v rámci celé délky své právoplatné místo. Nejvíce jsem si oblíbil zřejmě třetí “Ecdysis” a šestou “Garden Charcency”, nic to však nemění na tom, že i ostatní skladby jsou perfektní. Jedinou výjimku tvoří úplně závěrečná “White Triptych”, která mi přijde na finální skladbu až příliš nevýrazná, ale to je už jen otázka vkusu a nálady, protože píseň je to opět kvalitní jako všechny ostatní.

Code bezpochyby natočili skvělou desku, která příjemně plyne, po několika málo posleších vás chytne a na dlouhou dobu nepustí. Pokud máte v oblibě black metal tak trochu “jinak”, ale stále v relativně konzervativní podobě, “Augur Nox” je pro vás povinností a zpříjemněním i na několik týdnů.